Vynalézaví prvoci Leishmania si poradí i bez obvyklých přenašečů – ale naštěstí ne u nás!
Leishmanie způsobují v tropech, subtropech i okolí Středozemního moře závažná kožní, slizniční i viscerální onemocnění člověka i hospodářských a divokých zvířat. Prvoci, kteří jsou za ně zodpovědní, jsou rozšiřováni malými hmyzími přenašeči, krevsajícími flebotomy – což činí snahy o potlačení onemocnění v endemických oblastech ještě obtížnější. Stále častěji jsou však nalézáni i jiní krevsající členovci, například tiplíci (Ceratopogonidae), u kterých jsou leishmanie prokazovány pomocí metody PCR. Veronika Šeblová a další vědci z parazitologického týmu profesora Petra Volfa jako první zjišťovali, zda jsou leishmanie schopny se vyvíjet kromě flebotomů i v evropském druhu tiplíků!
Vše začalo v roce 2004, kdy byla v Austrálii objevena úplně první kožní leishmanióza na kontinentu. Započalo horečné pátrání po jejím přenašeči. Ačkoli se tam sporadicky vyskytují flebotomové rodů Phlebotomus a Sergentomyia, nepodařilo se u žádného z nich živé leishmanie detekovat. Ale pokud je nešířili flebotomové, jejich jediní známí hmyzí hostitelé, tak co? V roce 2011 byla záhada rozlousknuta, a to s velmi překvapivým výsledkem: Leishmanie byly nalezeny v tiplících a podle nálezů více morfologických stadií bylo zřejmé, že se v nich i vyvíjejí.
- Flebotomus, obvyklý přenašeč zákeřných leishmanií.
Nákazy experimentálně infikovaných tiplíků byly v prvních dvou dnech po sání krve s leishmaniemi poměrně silné; třetí den výrazně poklesly a od čtvrtého dne již paraziti většinou nebyli pod mikroskopem pozorovatelní. Přesto metoda PCR u některých samic tiplíků prokázala výskyt DNA leishmanií ještě sedmý den po infekci (což u nich bývá dostatečné k tomu, aby dokončily svůj cyklus v přenašeči a přeměnily se na stadia infekční pro obratlovčího hostitele). V tu dobu se však již dle mikroskopické analýzy žádné životaschopné leishmanie ve střevě flebotomů nenacházely. Je třeba si uvědomit, že DNA parazitů se zachovává v přenašečích i několik dní, přestože prvoci jsou dávno mrtví. Proto je vždy nezbytné kombinovat analýzu DNA s mikroskopií. Jedenáctý den už DNA leishmanií v tiplících detekována nebyla.
Hlavní dobrou zprávou této studie je, že evropští tiplíci rodu Culicoides leishmanie nepřenášejí. Je ale možné, že australský rod Forcipomyia je mnohem vhodnější přenašeč než právě Culicoides. O tom, že i v Evropě existují jiní přenašeči leishmanií než flebotomové, se v současnosti velmi diskutuje, zejména v souvislosti s nálezy DNA leishmanií u klíšťat a blech. Studie českých vědců však ukázala, že samotná DNA zjištěná pomocí metody PCR neznamená, že parazit se v přenašeči množí a je schopen dokončit vývoj. Do budoucna by proto bylo vhodné podobné experimenty uskutečnit třeba i u klíšťat a blech.
Julie Nováková
Akce dokumentů