Víme, co v půdě provádějí nově introdukované kulturní plodiny?
Půdy jsou důležitými poskytovateli ekosystémových služeb, mezi ty nejdůležitější bychom mohli zařadit možnost produkce potravin a zmírňování vlivu klimatických změn. To je umožněno díky vázání uhlíku a koloběhu živin, což jsou procesy řízené především půdní biotou. Nicméně zintenzivňování zemědělské produkce, způsobené požadavkem na pěstování biopaliv, půdní organismy redukuje. U nás jsou k výrobě biopaliv využívané rostliny jako řepka olejka, Miscanthus a šťovík uteuša (Rumex patientia x R. tianshanicus). Zatímco první dvě plodiny jsou u nás už zavedené, dosud jsme měli velmi málo informací o tom, jaký vliv má dlouhodobé pěstování hybridního šťovíku na půdní organismy.
Pokud jsou pole správným způsobem umístěna, navržena a spravována, pak mohou redukovat míru vyplavování živin z půdy a půdní erozi, a poskytovat přídavné ekosystémové služby jako např. vázání uhlíku, zlepšování úrodnosti půdy a odstraňování toxických látek z půd nebo odpadů. Nicméně záleží na mnoha faktorech pěstování těchto plodin, zda budou mít ve výsledku na diverzitu půdních organismů spíše negativní nebo pozitivní efekt. Některé z nedávno zavedených plodin pro výrobu biopaliv totiž mohou napomoci rychlejší degradaci půdy a prohloubit problémy s biologickými invazemi, kdy se introdukované rostliny nekontrolovaně šíří mimo pěstební plochy a vytlačují původní druhy.
Hlavním cílem výzkumu skupiny vědců z rozličných institucí, včetně Ústavu pro životní prostředí a Katedry ekologie PřF UK, bylo vyhodnotit potenciální pozitivní a negativní environmentální efekty dlouhodobé kultivace šťovíku uteuša, nové plodiny určené k výrobě biopaliv.
Tato rostlina je výhodnou plodinou z několika hledisek - je možno ho sklízet v suchém stavu, dosahuje vysokých výnosů po dobu více než deseti let, toleruje širokou škálu půdních typů, způsobů hnojení a klimatických podmínek. Háček je v tom, že některé druhy šťovíku už způsobily nemálo vrásek vědcům zabývajícím se biologickými invazemi a staly se žhavým tématem oboru. Z výše uvedených důvodů je šťovík uteuša také plodinou potenciálně nebezpečnou.
Autoři porovnávali několik typů polí - pole se šťovíkem staré dva roky a starší deseti let, řepkové/pšeničné pole mladší deseti let a kulturní louku porostlou lipnicí, jetelem, jitrocelem, srhou a psárkou. Oproti ostatním dvěma se v půdě pole s desetiletým šťovíkem vyskytovalo více hub patogenních pro rostliny, což je v souladu s výsledky získanými již v jiných studiích. Nejvíce mezo- a makrofauny si libovalo v luční a šťovíkové půdě, o něco méně živo bylo v půdě řepkového/pšeničného pole. Tyto výsledky autoři přisoudili vlivu orby, která obecně redukuje diverzitu půdní fauny. Co se týče půdní respirace, což je ukazatel aktivity půdních mikroorganismů, tak ta byla nejvyšší v řepkovém/pšeničném poli, ostatní biotopy se mezi sebou příliš nelišily. Zde je zase možné hledat příčinu v orání, které podporuje jak aktivitu mikrobioty tak i mineralizaci půdní organické hmoty.
Lze shrnout, že dlouhodobé pěstování šťovíku mění složení půdního společenstva, ale v rámci již pozorovaných hranic u jiných typů biotopů. Nicméně bude potřeba se zaměřit na zvýšený výskyt patogenních hub, který byl v půdě šťovíkového pole zaznamenán. Ten totiž může z dlouhodobého hlediska představovat výhodu pro tento druh, protože patogeny napadají především původní rostlinné druhy.
Radka Zelená
Publikováno:
Úterý 06.10.2015 13:40
Akce dokumentů