E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Věda - Vizualita - Vnímání

Na Přírodovědecké fakultě proběhla těsně před začátkem prázdnin neformální konference (kolokvium) o významu vědecké ilustrace. Setkání nad problematikou zobrazování ve vědě, určené pro odbornou i laickou veřejnost, se uskutečnilo na katedře Filosofie a dějin přírodních věd. Organizace se zhostil tým členů Katedry filosofie a dějin (Lucie Čermáková, Eliška Fulínová, Terezy Liepoldová a Romana Figura) a Barbora Müllerová z University Jana E. Purkyně v Ústí nad Labem. Pozvání přijali i absoventi naší fakulty Filip Jaroš, PhD. (Universita Hradec Králové) a doc. Karel Stibral (Masarykova Universita v Brně).

Přestože je na to často zapomínáno, bylo zobrazování od počátku novověku nedílnou součástí (přírodo)vědních disciplín a je jím tak v mnoha oborech dosud, byť převratné změny posledních desetiletí již několikrát hrozily zobrazování vytlačit z hlavního vědeckého proudu a učinit jej ve většině oborů nástrojem vhodným leda pro popularizaci (přičemž skutečný vědec by se měl zaobírat pouze „fakty a čísly“).

Zobrazování ve vědě totiž, na rozdíl od častého předsudku, neslouží jako pouhá ilustrace objasňující texty, ale je esenciální součástí vědecké práce, na jejímž utváření se často přímo podílí. Zobrazování – a to i vědecké – totiž mocně působí na imaginaci vědecké obce a mnohdy tak ovlivňuje další vývoj bádání. Názorná ilustrace tak může posloužit při prosazování určité hypotézy stejně účinně jako nejlepší textový argument. Pro popularizaci vědy má pak zobrazování zcela klíčový význam. Mnohé modely a důležité hypotézy se v dějinách vědy dobře prosadily také proto, že bylo možné si je dobře představit – zobrazit, případně se je podařilo propojit s mocnými symbolickými znázorněními (evoluční strom, dvoušroubovice, řada postupně se vzpřimujících hominidů …). Je důležité míti na paměti i rozlišení různých typů ilustrací podle jejich účelu, také to, že ilustrace se často nesnaží napodobovat „objektivní realitu“, ale spíše schématicky podtrhnout některé podstatné vlastnosti zobrazovaného. V neposlední řadě je také nutno si připomenout, že zobrazování je forma manipulace se světem, a hrozí tedy být použito k nečestné argumentaci či přímo propagandě. I pro vědecké pracovníky je tedy klíčovou kompetencí vizuální gramotnost.

Konferenční příspěvky na tomto setkání referovaly o širokém vějíři témat. Častým motivem, se kterým se v historii zobrazování setkáváme, je přesah, kdy se ilustrace stává také uměním, nástrojem reprezentace, pobídkou k mezioborovým vztahům a také objektem sběratelství.

Po úvodním slovu představil Tomáš Kolich vizuální koncepce C. H. Waddingtona, které jsou dodnes výzvou a inspirací pro evoluční i vývojovou biologii. Jedná se o zvláštní typ zobrazování – nejde totiž o zachycení reálných objektů, ani o grafický model, ale spíše o vizuální metafory snažící se zachytit počátek a průběh embryonálního vývoje organismů, včetně jeho různých možných variant. Tyto koncepce jsou pak zakreslovány ve formě složitých mnohorozměrných „krajin“, kdy vyvíjející se organismus prochází skrze údolí a na rozcestích bývá rozhodnuto o jeho dalším směřování.

Waddingtonův model vývoje organismu. Kulička nahoře symbolizuje počáteční nediferenciovaný stav buňky, která prochází přes přechodná stádia do konečné podoby. Zdroj: commons.wikimedia.org

Matěj Pudil představil život a dílo botaničky a filosofky Agnes Arber, která ve své práci navazovala mimo jiné i na odkaz J. W. von Goetha a jeho teorie o proměnlivosti rostlinných forem. Agnes Arber byla ve své době i průkopnicí poznání, že i vědecký pohled vzniká v mysli člověka a ani vědecké zkoumání není odděleno od subjektivních pohnutek vědců.

Kristína Kolibačová předvedla, jak může vizuální reprezentace různých biotopů přispět k ochraně přírody a k porozumění širší veřejnosti nezvyklým biotopům. Široká veřejnost tak skrze pochopení romantické a dekadentní estetiky může lépe přijmout přirozené procesy v divočině, které na první pohled oku rozhodně nelahodí – v současné době se jedná zejména o polomy a kůrovcové „kalamity“ na Šumavě.

Mnozí barokní badatelé se domnívali, že při dostatečném zvětšení bychom mohli pozorovat v lidské spermii miniaturní lidskou postavičku. Zdroj: https://commons.wikimedia.org

Lucie Čermáková ukázala, jak biologická kresba přispívá k analýzám nejrůznějších přírodovědných problémů v průběhu historie. Na materiálu z meziválečné Německé university v Praze také předvedla, jakou roli mělo kreslení pro vědce při pozorování a poznávání přírody.

Karel Chobot představil dějiny (moderní) entomologické ilustrace (kontinuálně se vyvíjející od renesance) a její postupné vytlačování stále dokonalejší fotografií. Moderní fotografická technika totiž dokáže skvěle zachytit i velmi malé druhy hmyzu (v některých případech dokonce ani není nutné hmyz usmrtit, pouze podchladit a po fotografování zase vypustit), a tak se kresba, dominantní nástroj entomologa minimálně od 16. století, stává stále více nástrojem „pouhé“ popularizace.

Tereza Liepoldová a Roman Figura ukázali, jak zobrazování (včetně mikroskopického) přispělo k novověkým teoriím o embryonálním vývoji. Počátek vědeckého využívání mikroskopů v 17. století totiž přivedl mnohé badatele překvapivě k přesvědčení, že nový organismus se nevyvíjí v děloze matky vždy znovu (jak předpokládala epigenetická teorie), ale v pohlavních buňkách se nachází již od počátku jeho zmenšená forma, kterou lze dokonce s pomocí mikroskopu pozorovat (pro tuto teorii se vžil název preformismus).

Ondřej Koukol mluvil o důležitosti kreseb při práci současného mykologa, kdy fotografie stále nedokáže zcela vystihnout uspořádání mycelia a rozmnožovacích orgánů mikroskopických hub, pro jejichž zachycení se stále nejlépe hodí ruka zkušeného ilustrátora.

Jiři Neustupa předvedl, jak se preparáty schránek jednobuněčných řas rozsivek mohou stát sběratelským kouskem a pomůckou pro kontemplaci. Koncem 19. století se stalo v zámožných vrstvách společnosti módou vlastnit doma mikroskopy, k nimž se prodávaly velmi nákladné a krásné preparáty jednobuněčných řas, svým estetickým provedením zdaleka přesahující populárně vzdělávací funkci. Čtenářům doporučujeme shlédnout tento styl „mandal“, například na webových stránkách Klause Kempa, který v tradici těchto nevšedních útvarů na pomezí biologie a estetiky pokračuje dodnes.

Na konci setkání Vojtěch Abrahám názorně použil razítka pylových zrn jako skvělou didaktickou pomůcku. Je totiž obecně málo známým faktem, že pylová zrna jsou tvarově neobyčejně rozmanitá a díky tomu je možno provádět pomocí pylových analýz výzkum historický vegetace v různých oblastech.

Výsledkem konference bylo ustanovení pracovní skupiny zaobírající se touto problematikou (https://www.vizualita-veda-vnimani.cz/) a organizující další setkání. Případní zájemci o spolupráci jsou vřele vítáni, na webových stránkách naleznou více informací.

Roman Figura

Publikováno: Středa 12.09.2018 18:05

Akce dokumentů