Účinná politika rozvoje venkova?

Evropská unie od roku 2007 disponuje politikou rozvoje venkova, která je součástí Společné zemědělské politiky. Cílem je socioekonomická soudružnost evropských regionů. Není však zřejmé, co socioekonomická soudružnost vlastně znamená. Termín pokrývá dva možné výklady – rozvoj z hlediska socioekonomického a koordinaci aktivit jednotlivých sektorů. Dalším problémem je časté ztotožňování venkova se zemědělstvím, které vylučuje z diskuze a také z finanční podpory mnohé další aktivity na venkově. I v Česku existuje silná zemědělská lobby, která má při rozdělování peněz silnější pozici než ostatní aktéři, avšak v období tzv. post-produktivismu je nutné zdůrazňovat i jiné role venkova než pouze jeho produkční roli v zemědělství.

Výzkum si proto kladl za cíl zjistit, do jakých obcí v Česku mezi lety 2004 a 2013 byly alokovány finanční prostředky politiky rozvoje venkova a zdali odpovídají proklamovanému cíli socioekonomické soudružnosti.

Předmětem analýz se staly nástroje zemědělské politiky (agro-environmentální opatření a prostředky pro méně příznivé oblasti z hlediska zemědělství) a také podpora nezemědělských aktivit na venkově, která by měla být alokována právě do obcí s podprůměrnými socioekonomickými charakteristikami a sloužit k výše zmíněné soudržnosti.

Agro-environmentální opatření motivují zemědělce k šetrnému hospodaření napříč Evropskou unií, popřípadě Českem. Celkem se tato opatření dotkla 65 % obcí v Česku. Výše podpory nejvíce souvisela s velikostí obce a nadmořskou výškou – nejvyšší objem financí byl alokován do populačně větších obcí (popřípadě do obcí s větší rozlohou zemědělské půdy) ve vyšších polohách. Podobně prostředky pro méně příznivé oblasti z hlediska zemědělství jsou omezeny pouze na některé části země, zejména na horské oblasti (Slavkovský les, Šumava, Vysočina, Krkonoše, Jeseníky, Beskydy). Mají zemědělcům kompenzovat nižší výnosy a ocenit jejich příspěvek k tvorbě krajiny právě ve znevýhodněných oblastech. Velmi silná korelace těchto prostředků byla zjištěna s geografickou polohou obcí a rozlohou zemědělské půdy.

Kam směřují prostředky kompenzující nepříznivé podmínky pro zemědělství nejvíce? Zdroj: autoři článku.

Nakonec byla zhodnocena tzv. osa III rozvoje venkova, která v sobě zahrnuje nezemědělské nástroje rozvoje. Výše prostředků je vyšší v obcích s podprůměrnými socioekonomickými charakteristikami, směřuje např. do obcí s vyšší zaměstnaností v primárním sektoru a do obcí s méně pracovními příležitostmi. Geograficky se jedná o pás táhnoucí se od Šumavy na severovýchod přes jižní Čechy na Vysočinu.

Z výsledků je patrné, že první dva nástroje zemědělské politiky nijak nesouvisí se socioekonomickými ukazateli a nejvíce závisí na rozloze obce, rozloze zemědělské půdy a geografické poloze obce. Prostředky osy III jsou nejčastěji alokovány do středně velkých obcí, ve kterých je možné najít socioekonomické problémy. Avšak obce, které tyto finanční prostředky neobdržely, vykazují socioekonomické charakteristiky horší (než podpořené obce), což nekoresponduje s proklamovanými cíli soudržnosti.

PELUCHA, M., KVĚTOŇ, V., ŠAFR, K. (2017): Theory and reality of the EU’s rural development policy application in the context of territorial cohesion perspective—The case of the Czech Republic in the long-term period of 2004–2013. Land Use Policy 62, 13-28.

Tomáš Janík