Testosteron nedělá velké bojovníky – aspoň u chameleonů?
U většiny plazů je pohlavní dimorfismus spíše méně nápadný, chameleoni jsou však s výraznými barevnými rozdíly a různými výrůstky výjimkou potvrzující pravidlo. Rohy, přilby a další znaky na hlavách chameleonů lákaly pozornost evolučních vědců již od dob Charlese Darwina, který je v jedné ze svých prací nazval „téměř obludnými deviacemi“. Druhem s velmi výraznými mezipohlavními rozdíly je chameleon jemenský (Chamaeleo calyptratus), jehož samičky dorůstají pouze cca 45 cm, zatímco samečci mohou měřit až 65 cm a vyznačují se vysokou přilbou. Čím větší přilbice je, tím více místa poskytuje pro upevnění svalů, které mohou samci poskytovat výhodu v soubojích s dalšími jedinci.
Pro účely této studie rozdělili vědci chameleony do pěti skupin – dvě skupiny kastrovaných samečků, přičemž jedné z nich byl během vývoje podáván umělý testosteron, jedna skupina kontrolních samečků a dvě skupiny samiček (jedné byl podáván umělý testosteron a druhá skupina měla kontrolní funkci). Zvířata byla pravidelně měřena každé, zejména byla sledována délka a výška hlavy, výška přilby a délka nohou.
Výsledky měření ukázaly minimální rozdíly v délce hlavy a nohou mezi jednotlivými skupinami stejného pohlaví, zatímco rozdíly mezi pohlavími byly významné. Samečci byli navzdory kastraci větší než samičky, ačkoliv části z nich byl podáván umělý testosteron a jeho hladina v plazmě těchto samiček byla srovnatelná s hladinou v krvi kastrovaných samečků, kterým byl testosteron podáván. Nejdůležitější bylo porovnání mezi kontrolními a kastrovanými samečky, kteří byli ve všech měřeních víceméně srovnatelní a fakt, že obě tyto skupiny dosáhly významně větších rozměrů než skupina kontrolních samiček a to i navzdory srovnatelné (velmi nízké) hladině testosteronu v krvi kastrovaných samečků a kontrolních samiček.
Dosažené hodnoty podpořily hypotézu, že samčí pohlavní hormony mají u chameleonů velmi malý vliv na vývoj pohlavního dimorfismu. Kastrovaní samečci dosáhli typicky samčí velikosti těla, a dokonce jim i narostla velká přilba.
Autoři spekulují, že vývoj pohlavního dimorfismu těchto šupinatých plazů je tak spíše řízen samičími pohlavními hormony produkovanými vaječníky než samčími pocházejícími z varlat. Tato hypotéza byla nepřímo podpořena i v chameleoní studii, kde podávání umělého testosteronu samičkám vedlo k mírnému zvětšení přilby. Testosteron u samiček totiž vedl ke zmenšení vaječníků a tím menší produkci pohlavních hormonů. Efekt umělého testosteronu na přilby samiček je tedy spíše příkladem defeminizace (inhibice typického samičího vývoje) než maskulinizací (přechod na typický samčí vývoj). Nutnost feminizace k vývinu pohlavní dvojtvárnosti byla podpořena i u jiných plazů, kde kastrované samičky, kterým chyběly samičí pohlavní hormony z odejmutých vaječníků, vykazovaly spíše typický samčí vzrůst.
Ve studii se tedy podařilo vyvrátit hypotézu o vlivu samčích pohlavních hormonů na vývoj pohlavního dimorfismu chameleona jemenského. Samci chameleonů nepotřebují k vývinu velkého těla a přilby maskulinizaci hormony z varlat. Samčí vzrůst může být naopak jakýmsi základem, od kterého se odchylují samičky vlivem svých hormonů.
Magda Křelinová
Akce dokumentů