Strdimilové – ptačí opylovači

Obrázek 1: Strdimil kamerunský, samec; zdroj: www.hbw.com/ibc

Strdimilové jsou vzhledem i způsobem života kolibříkům velmi podobní, jde ovšem o zcela nepříbuzné ptáky ze skupiny pěvců. Vyskytují se v tropech celého Starého světa, především Afriky. Jako opylovači jsou velmi efektivní, jelikož pravidelně vyhledávají úzký okruh druhů květin, mezi kterými dokáží přeletovat i na poměrně velké vzdálenosti. Rostliny se jim tak snaží vyjít vstříc například zpevněním stonků svých květenství, aby si na ně strdimilové mohli sednout, nebo seskupením a natočením svých květů tak, aby byly pro strdimila všechny přístupné z jednoho místa. Jde o adaptace pro opylování vsedě, u jednoho druhu strdimila však bylo našimi vědci zaznamenáno i krmení za letu.

Tímto druhem byl strdimil kamerunský, asi jedenáctigramový ptáček – ve skupině strdimilů tedy spíš středně těžký. Vzhledem k jeho velikosti se předpokládalo, že dává přednost tomu, když při krmení může sedět. Třepotavý let na jednom místě je totiž energeticky velmi náročný a nektar dokáže pokrýt tyto nároky jen u těch nejmenších ptáčků zhruba do devíti gramů. Pro velké druhy ptáků s velkými energetickými nároky už není dostatečně výživný.

Obrázek 2: Strdimil kamerunský krmící se v letu; zdroj: Janeček et al. 2010
(DOI: 10.1111/j.1600-0706.2010.18612.x)

Přesto však naši vědci zaznamenali řadu případů, kdy se strdimil krmil v letu. Docházelo k tomu především tehdy, pokud byly stonky jednotlivých kvítků v květenství dostatečně dlouhé, vyčnívající. Krmení v letu vyžaduje daleko méně času, než pokud si ptáček ke krmení sedá, což je pro strdimila hlavní výhoda. Strdimil stihne obletět více květů a rychleji se tak nasytí.

Zjistili jsme tedy, že krmení se v letu není výsadou kolibříků, ale vyskytuje se i ve Starém světě.

Sunbird hovering behavior is determined by both the forager and resource plant; Eliška Padyšáková & Štěpán Janeček; Biotropica; 2016

Iveta ŠTOLHOFEROVÁ