Skrytá druhová rozmanitost létavců
S nástupem používání molekulárních metod v zoologii dochází u mnoha skupin organismů k rozsáhlým změnám. Mění se systematické zařazení některých zástupců, pohled na příbuzenské vztahy skupin mezi sebou i v jejich rámci, jsou rozpoznávány dříve skryté druhy. Právě na problematiku odhalování druhů, které jsou na první pohled stejné, ale liší se svojí genetickou informací (tzv. kryptické druhy), se zaměřuje studie netopýrů provedená Janem Šrámkem z katedry zoologie PřF UK a jeho kolegů. Ve svém výzkumu se zaměřili na netopýry rodu Miniopterus (česky létavec) zejména ze západního Palearktu, u kterých zkoumali srovnávací znaky na lebce a zubech, a sekvence mitochondriální DNA.
Čeleď Miniopteridae (létavcovití) obsahuje asi 19 druhů zařazených do jediného rodu (Miniopterus), které jsou rozšířeny v tropech a subtropech tzv. Starého světa (Afrika, Evropa, Asie) a Australské oblasti. Všichni zástupci mají velmi podobné vnější znaky i stavbu lebky, což má za následek značné obtíže při jejich rozlišování a s tím související vznik nejasností při pokusech o jejich systematické zařazení. Molekulární studie z posledních let poukázaly na četné dřívější omyly, zejména v klasifikaci druhu Miniopterus schreibersii (létavec stěhovavý). Tento druh dříve zahrnoval až 25 poddruhů s obdobným rozšířením jako je rozšíření samotného rodu. Postupně se však ukázalo, že jednotlivé poddruhy pravděpodobně představují samostatné druhy a že M. schreibersii zřejmě obývá pouze oblasti jihozápadního Palearktu. Zde je zastoupen třemi poddruhy – schreibersii, pallidus a fuliginosus. Druhý jmenovaný byl navíc nedávno vymezen jako samostatný druh M. pallidus. Miniopterus schreibersii sensu stricto (s.s.; létavec stěhovavý, v úzkém smyslu) a M. pallidus si jsou velmi podobní a liší se především barvou srsti, která se však může měnit v závislosti na lokalitě a ročním období, a je tedy pro účely správného odlišení nevhodná. Zmatky ohledně nejasného rozšíření těchto druhů nadále přetrvávaly a bylo třeba zrevidovat populace alespoň z hlavních lokalit z předpokládaného areálu výskytu obou druhů. Zároveň nebylo vyloučeno, vzhledem k výše uvedené podobnosti druhů rodu, že autoři ve studované oblasti objeví nový poddruh či dokonce samostatný druh.
Práce se ujal právě Jan Šrámek a jeho spolupracovníci. Na základě analýzy muzejního materiálu shromážděného ze severní Afriky, Evropy, jihozápadní Asie a vybraných Afro-arabských lokalit zjistili, že zkoumané populace létavců náleží do čtyř různých druhů: M. schreibersii sensu strictissimo (s.str.; pravý létavec stěhovavý, v nejužším smyslu) obývající oblasti Evropy, pobřežní Anatolie, Levanty, Kypru, západního Transkavkazska a severní Afriky; M. pallidus obývající vnitrozemí Anatolii, Jordánsko, východní Transkavkazsko, Turkmenistán, Írán a Kandahár v jižním Afghánistánu. A dále dva blíže neurčené druhy, které autoři předběžně označili jako M. cf. fuliginosus z provincie Nangarhar ve východním Afghánistánu a M. cf. arenarius s výskytem vázaným patrně na africké tropy a potvrzeným v jihozápadní Arábii a Etiopii. Tyto dva druhy lze velmi dobře odlišit na základě znaků na lebce a zubech, zatímco stavba lebky a dentice M. pallidus je velmi podobná M. schreibersii. Autoři si dále myslí, že populace létavců obývající pohoří Atlas v Maroku mohou v rámci druhu M. scheibersii s.str. představovat nový poddruh.
Analýza genetické variability (odlišnosti sekvencí DNA) M. schreibersii s.str. také umožnila autorům částečně poodhalit historii vývoje tohoto druhu, a sice odpovědět na otázku, kde leželo místo (či místa), kam se tito netopýři uchýlili během nepříznivých podmínek doby ledové a odkud se pak zpětně rozšířili. Tato tzv. refugia mohla být podle autorů až čtyři. Vedle dosud známého, pravděpodobně hlavního, refugia v oblasti Černého moře a spekulativního v oblasti jihozápadní Evropy, či nížinné (pobřežní) části severní Afriky, autoři odhalili možnou existenci dalších dvou. Jednoho v oblasti jižního Turecka a Levanty a druhého za pohořím Atlas v Maroku. Naopak existenci potenciálního refugia v jižní Itálii autoři nepotvrdili.
Šrámek J, Gvoždík V, Benda P, 2013: Hidden diversity in bent-winged bats (Chiroptera: Miniopteridae) of the Western Palaearctic and adjacent regions: implications for taxonomy. Zoological Journal of the Linnean Society, 167:165–190.
Darina Koubínová
Akce dokumentů