Semena budoucích invazí byla zaseta
Tak lze vlastními slovy autorů shrnout poselství publikované v prestižním periodiku PNAS. Invazní druhy totiž na své uchycení a rozšíření v novém areálu potřebují i několik desítek let a dnešní globalizace obchodu a turistiky tak patrně právě teď rozsévá nové invaze, které naplno pocítí až příští generace.
Nejpozději od počátku neolitu člověk významně zasahuje do druhové rozmanitosti přírody mimo jiné zavlékáním druhů do oblastí, kde se přirozeně nevyskytují. Tento proces nabírá na obrátkách především se současnou globalizací obchodu, dopravy a turistiky. Globální problém si žádá globální řešení, a tak ekologové z 15 evropských zemí spustili společný projekt DAISIE, jehož cílem je sjednotit informace o veškerých invazních druzích Evropy do jediné databáze. Zmínění výzkumníci, mimo jiné i kolegové z katedry ekologie Vojtěch Jarošík a Petr Pyšek, analýzou této databáze zjistili, že množství invazních druhů v jednotlivých evropských zemích výrazně vzrůstá s úrovní ekonomiky daného státu. Jinými slovy, čím vyspělejší země, tím zaplevelenější faunou a flórou se může „pyšnit“.
Tento poznatek pravděpodobně vědce nijak zvlášť nepřekvapil. Při dalším studiu však došli k poměrně zajímavému zjištění. Dnešní počty invazních druhů v jednotlivých zemích se dají vysvětlit lépe ukazateli jejich vyspělosti z počátku 20. století než těmi současnými. Zdá se proto, že od doby zavlečení druhu do propuknutí té pravé invaze se všemi jejími ekologickými i ekonomickými důsledky uplyne často i několik desítek let. Autoři nazývají tento jev invazním dluhem, čímž naznačují, že dnešní úroveň ekonomické prosperity se odrazí v invazích, se kterými se budou potýkat až další generace.
Výše zmíněný vztah však neplatí pro všechny taxony. Počty invazních druhů v rámci suchozemského hmyzu, plazů a ptáků jsou naopak těsněji spjaty se současnými ukazateli ekonomické vyspělosti. Možné vysvětlení vidí autoři ve schopnosti velkého množství druhů hmyzu a ptáků létat, díky čemuž jsou schopni se mnohem rychleji šířit. U plazů by zase mohlo hrát roli oteplování klimatu, stejně jako rozvoj cestování do středomořských států a vzrůstající obliba plazů jako terarijních zvířat.
Z výsledků této studie nicméně vyplývá, že kromě již etablovaných invazních druhů by měly protiinvazní programy věnovat pozornost i druhům v Evropě nepůvodním, které zatím invazní nejsou, případně jsou invazní v jiných částech světa.
Zeptali jsme se jednoho z autorů, prof. Vojtěcha Jarošíka:
Z Vaší studie vyplývá, že počty invazních druhů ptáků a suchozemského hmyzu jsou, na rozdíl od většiny ostatních taxonů, lépe vysvětleny současnými ekonomickými ukazateli. Za možné vysvětlení považujete jejich vyšší mobilitu. Jaké je však podle Vás možné vysvětlení absence invazního zpoždění u plazů a naopak jeho přítomnosti u poměrně dobře mobilních savců?
Pokud jde o plazy, bude asi hlavní příčinou současná obliba této skupiny jako terarijních zvířat. Někdy se ovšem tito domácí mazlíčci stanou doma přítěží, a tak dostanou svobodu… Pokud dojde k vypuštění v klimaticky vhodné oblasti, mohou se začít šířit bez výrazného zpoždění. Savci jsou často uměle chováni venku v přírodě, např. v oborách, často v dosti odlišných klimatických podmínkách než v původním areálu, a jejich únik do volné přírody často není spojen se záměrným vypuštěním. Nutnost aklimatizace a překonání bariéry pro únik do volné přírody mohou vést k typickému zpoždění popisovanému v naší práci.
Nemůže být pozorovaná asociace počtu invazí s ekonomickými ukazateli z počátku 20. století pouze zdánlivá, způsobená například vyšší intenzitou boje dnešních vyspělých států proti invazím?
To ne, většina analyzovaných nepůvodních druhů v naší studii pochází až z introdukcí po začátku 20. století.
Jak se bude podle Vás situace na poli biologických invazí do budoucna vyvíjet? Budou se nové případy objevovat v důsledku globalizace obchodu a cestování stále častěji nebo se naopak v důsledku uplatňování protiinvazních programů bude jejich množství postupně snižovat?
Zatím stále pozorujeme nárůst invazních druhů a ten se stále zrychluje. Naštěstí roste povědomí o závažnosti tohoto problému. To představuje příslib, že se tento růst podaří přinejmenším zpomalit. V současné době již existují propracované systémy pro zabránění šíření druhů, které ohrožují zdraví člověka nebo působí přímé hospodářské škody. Naproti tomu bude vyžadovat ještě velké úsilí vývoj účinných opatření proti druhům působícím škody ve volné přírodě na druhové diverzitě a fungování celých ekosystémů.
Oldřich Tomášek
Odkaz na rozhovor s prof. Vojtěchem Jarošíkem a prof. Petrem Pyškem na i-Foru
Akce dokumentů