E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Rozhovor s laureátkou Studentského velemloka za akademický rok 2020/2021 – Geografie

Laureátkou ceny Studentský velemlok za akademický rok 2020/2021 v kategorii Geografie, konkrétně za přednášku a seminář Demografie v životním pojištění, se stala RNDr. Klára Hulíková Tesárková, PhD. (*1980). Působí na Katedře demografie a geodemografie a na výuce se zde podílí již od zahájení svého doktorského studia v roce 2008. Na Přírodovědecké fakultě je dále členkou Výzkumného centra pro historickou demografii, Centra výzkumu zdraví, kvality života a životního stylu (GeoQol) a od loňského roku vede Centrum pro demografickou analýzu, modely a metody. Stojí také v čele Pracovní skupiny Evropské asociace pro populační studia zaměřené na téma zdraví, nemocnosti a úmrtnosti. Tomu také odpovídá její vědecká specializace především na analytické metody, oblast úmrtnosti, nemocnosti a výzkumu reprodukčního chování v minulosti. Kromě kurzu Demografie v životním pojištění garantuje a vyučuje několik dalších předmětů převážně v navazujícím magisterském studiu Demografie. Cenu Studentského velemloka získala letos již podruhé. Poprvé to bylo v roce 2012, tedy ještě před dokončením doktorského studia. Kromě toho získala za rok 2015 Cenu děkana Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy pro mladého vědecko-pedagogického pracovníka do 35 let. V posledních dvou letech se její aktivity výrazně pojí především s výzkumem okolo pandemie covid-19. Podílí se na mapování jejího průběhu, dopadů z demografického hlediska, ale i efektu očkování na riziko úmrtí.
RNDr. Klára Hulíková Tesárková, PhD. Foto: Lenka Senicová.

Získala jste Studentského velemloka za Demografii v životním pojištění. Můžete nám prosím tento předmět blíže představit?

Kurz Demografie v životním pojištění je určen především pro studenty navazujícího magisterského studia Demografie. Jedná se celkově spíše o menší obor. Tomu také odpovídá poměrně malý počet studentů, kteří se pro kurz rozhodnou. Obvykle jich je mezi 10 a 15. To je ale pro kurz výhodou, protože je možné jeho obsah vždy alespoň z části přizpůsobit zájmům účastníků.

Kurz se snaží ukázat přímé propojení mezi demografií a principy životního pojištění. Účastníci mají možnost si vyzkoušet, jak snadno se dá budovat nadstavba nad základními demografickými nástroji a znalostmi, které již mají z předchozího studia. Na konci kurzu si zvládnou bez potíží spočítat základní cenu vybraných pojistných produktů nebo alespoň lépe rozumí tomu, jak je tato cena kalkulována.

V rámci kurzu již poměrně dlouho neprobíhá zkouška formou nějakého ověřování znalostí na konci semestru, ale každý ze studentů se během semestru věnuje vlastnímu projektu, jehož řešení postupuje spolu s probíraným obsahem kurzu. Začneme obvykle od základní analýzy rizika úmrtí v závislosti na věku a zkusíme si s ním pohrát trochu více, než na co je obvykle čas v mnoha jiných kurzech. Na to napojíme jednoduché nástroje finanční matématiky, které si zase často neseme již ze střední školy, a základní pojistné principy. Díky průběžné práci jsou studenti vždy dobře připraveni na výuku a mnohdy také vyzbrojeni zajímavými tématy do diskuse či dotazy, všem navíc odpadá zbytečný stres ze zkoušky v závěru kurzu.

 

Jak přednáška vznikla a z čeho jste při její přípravě čerpala? Nepřednášíte ji také na Vysoké škole ekonomické (VŠE) nebo neuvažovala jste o tom?

Tento kurz je takovou mou srdeční záležitostí. Byl jedním z prvních, které jsem v rámci svého působení na fakultě připravovala. I když od té doby se samozřejmě značně obsahově posunul. Pojí se v něm to, co jsem se měla možnost naučit od skvělých pedagogů při studiu na VŠE, i to, co jsem si mohla alespoň z části vyzkoušet a osahat, když jsem ještě při studiu získávala vlastní praxi v pojišťovně. Na VŠE podobně laděný kurz také byl nebo je, kdysi jsem tam dokonce někdy měla možnost zaskakovat při nějakém cvičení, u nás na fakultě je ale obsah přece jen více směřován do demografické oblasti a méně do oblasti technické a statistické, takže se od výuky na VŠE v dost ohledech liší.

 

Jste laureátkou už druhého Velemloka. Čím si myslíte, že jste tentokrát hlasující zaujala? Čím se Váš předmět liší od ostatních?

To je velmi těžké soudit. Svou roli asi hraje to, že mě samotnou toto téma moc baví, včetně toho, jak každý rok přináší nové otázky, jak se mění i sám kurz. Jsem moc ráda, když vidím, že snad baví i studenty (i když jim patří nemalý dík za shovívavost, nemyslím, že by se všechno vydařilo tak perfektně).

Jak jsem zmínila, poměrně malý počet účastníků umožňuje obsah měnit průběžně, někde zrychlit, někde přidat obsah, někde se zastavit, podle toho, jak to právě vyhovuje všem. Snažím se každému umožnit jít v jednotlivých tématech i více do hloubky, podle vlastních zájmů a preferencí. Další výhodou je to, že kurz si většinou studenti zapisují až téměř v závěru studia, takže si v něm mohou vyzkoušet propojit znalosti získané během více let. Najednou se možná i více propojují, je prostor si s tím vším v kurzu hrát. A to hraní si, to je právě do velké míry práce demografů, proto je demografie tak skvělá. A v tomto kurzu se vlastně jen snažím vytvořit pro to hraní prostor a příležitost. 😊

 

RNDr. Klára Hulíková Tesárková, PhD. Foto: Daniel Hamerník.

Odkdy na Přírodovědecké fakultě přednášíte a měla jste o učení zájem sama, nebo jste k tomu byla víceméně donucena okolnostmi?

V roce 2008 jsem nastoupila na doktorské studium a zároveň i na částečný úvazek na katedru. S tím se pojilo to, že jsem si měla připravit asi dva vlastní kurzy. Bylo to takové hození do vody, ale zároveň velká škola. Nevnímala jsem to tak, že jsem k výuce nucena, i když náročné to bylo, od začátku mě to bavilo. Mám ráda výzvy.

 

Můžete prosím představit, čím se zabýváte ve Vašem výzkumu?

Už od studia mě baví otázky demografické analýzy a metod. To s sebou nese tu výhodu, že analýza a

metody jsou uplatnitelné v mnoha směrech. Nejvíce se sice zaměřuji na oblast úmrtnosti a nemocnosti, ale obdobně mám možnost spolupracovat na výzkumu v rámci historické demografie. Ta pestrost tohoto zaměření mi vyhovuje.

V rámci historické demografie se v mezinárodním projektu docentky Velkové snažíme zkoumat sociální mobilitu ve společnosti na konci 19. století, jedná se pro mě o možnost práce s unikátními daty, mnoha rekonstruovanými rodinnými historiemi, mám volnost z hlediska volby metod analýzy. V oblasti analýzy úmrtnosti jsme pyšní hlavně na to, že se nám podařilo (v souvislosti s projektem profesorky Rychtaříkové a docenta Mazoucha z VŠE) sestavit takzvané generační úmrtnostní tabulky, jinými slovy se podařilo zrekonstruovat průběh rizika úmrtí v závislosti na věku pro mnoho generací. Můžeme tak lépe vyčíst dopady světových válek nebo celkový vývoj společnosti v dlouhodobém pohledu. Aktuálním tématem je pochopitelně výzkum tématu pandemie covid-19, kde mám tu možnost spolupracovat mimo jiné s profesorkou Dzúrovou a dalšími.

 

Není úmrtnost poněkud depresivní téma? Ať už pro Vás nebo pro studenty v rámci přednášky?

Není. Až do nástupu pandemie to bylo spíše pozitivní téma, neboť ve většině států jsme byli svědky příznivého vývoje, tedy poklesu úmrtnosti. Některé otázky nebo témata samozřejmě veselá nejsou, ale o to je důležitější se jimi zabývat.

Myslím, že i naši studenti toto přijmou nejpozději během prvních přednášek ve svém studiu, takže v magisterském studiu už obvykle moc dobře vědí, proč tento obor dělají a jaký význam jejich výzkum může mít.

Kromě toho, studium úmrtnosti není jen o smrti a umírání, ale z velké části o přežívání a o faktorech, které nám pomáhají žít déle a kvalitněji. S tím souvisejí mimo jiné i příběhy osob patřících mezi nejdéle žijící osoby světa. A, to se nebojím říct, jsou někdy příhody hodně zábavné.

 

Máte raději vlastní výzkum, pedagogickou činnost, nebo preferujete obojí? Jak by vypadal Váš ideální poměr výuka/výzkum?

Baví mě obojí, i když to skloubení není vždy snadné. Ale to je právě to, co je na tom nejlepší. Do výuky lze přenášet aktuální poznatky z výzkumu a mnohdy nápady z výuky najdou uplatnění ve výzkumu. Nabízí se, že ideální poměr by mohl být půl na půl. Asi to nemusím mít takto absolutně vyrovnané, spíše mi vyhovuje, když několik dní můžu dělat jen činnosti v rámci výzkumu a pak se zase několik dní věnovat jen výuce, konzultacím, vedení prací a podobně. Ideální je pro mě to, když se v danou chvíli můžu absolutně soustředit jen na to, co právě dělám, bez rušivého pocitu, že jiná práce stojí. Navíc jako určité okořenění toho všeho vnímám akce pro veřejnost, například možnost zapojit se do Juniorské Univerzity Karlovy, simulačního programu „vysoké školy na zkoušku“ pro studenty středních škol. To je vždy velká radost.

 

Snažíte se získat zpětnou vazbu od studentů i jinak než z ankety Velemlok? Reagujete na připomínky i při přípravě na další přednášky?

Samozřejmě se o to snažím, hodně využívám nástroj pro elektronickou výuku Moodle. Vždy je tam prostor pro diskuse nebo jakoukoli zpětnou vazbu od studentů, pokud ji z jakéhokoli důvodu nechtějí zmínit přímo během výuky. I z jejich průběžné práce a diskusí jde vyčíst, kde třeba nastávají potíže. Většinu kurzů si učím a obsahově řídím sama. Nic mi tedy nebrání absolutně přizpůsobit tempo i obsah. Obecně anketa nebo jakákoli zpětná vazba je pro mě zcela zásadní. Nikdo není dokonalý, každý dělá chyby. Ale také asi nikdo nemá zájem učit špatně nebo nudně. Vždy se snažím přednášky upravovat podle reakcí a odezvy. Už teď vím, jaká úprava mě bude čekat u kurzů v zimním semestru, kde právě studenti upozornili na částečný obsahový překryv s jinými předměty.

 

Jak má podle Vás vypadat ideální přednáška?

Nemám moc ráda takové ty jednosměrné přednášky formou monologu od přednášejícího k posluchačům. Mám ráda, když na hodinách převládne spíše diskuse. Když se mnou studenti mluví. Samozřejmě nějaký základní úvod nebo vysvětlení přichází spíše z mé strany k nim, ale i když jsem hodně upovídaná, snažím se tyto části zkrátit.

 

V anketě Velemlok se v posledních době hodnotila možná i schopnost vyučujících vypořádat se s distanční výukou? Jak jste s ní bojovala Vy?

Přechod na distanční výuku byla jedna velká výzva a jedna velká „jízda“. Když si vzpomenu na úplný začátek, tak jeden den okolo poledne bylo rozhodnuto o přechodu na online výuku a další den už jsem tak dva kurzy učila. S něčím jsem bojovala víc, s něčím méně, asi jako všichni.

Měla jsem výhodu toho, že už před pandemií jsem poměrně hodně využívala Moodle, takže jsem tam měla už připravené materiály, diskuse, rozšiřující aktivity. Na tom se dalo dobře stavět. Další výhodou bylo to, že v předchozích letech jsem sama absolvovala několik online odborných kurzů (například takzvané MOOC – masivně otevřené online kurzy), kde se nástroje online výuky přirozeně využívaly. Některé se mi moc líbily, viděla jsem, jak to účastníky může vtáhnout do diskusí a spolupráce, i když jsou kdekoli po světě. Vlastně jsem to vždycky chtěla zkusit a toto byla příležitost. Takže jsem měla většinou představu, co bych chtěla, a „jen“ jsem hledala cestu, jak to realizovat.

Ale začátky byly samozřejmě náročné. A nejen začátky. Ne všechno se povedlo, ale asi každý se snažil dělat to nejlepší, co mohl. Složité byly spíše ty okolnosti okolo – například pokusit se učit online v situaci, kdy je třeba zároveň zpracovávat nové téma výzkumu a zároveň jsou zavřené mateřské školy a chod rodiny je tak třeba uzpůsobit také nejmenším členům, kteří obvykle pro práci dospělých ještě nemají valného pochopení.

 

Víte o někom, kdo se mimo jiné na základě Vaší přednášky rozhodl se demografii v oblasti životního pojištění nebo úmrtnosti věnovat?

Vím o našich absolventech, kteří se úspěšně věnují oboru. A není jich málo. Zda to bylo na základě mé přednášky, to samozřejmě nevím, ale není to podstatné. Myslím, že je to spíše zásluhou celé katedry, nastavením oborů a studia, spolupráce všech.

 

Kdo byl nebo byla Vaším oblíbeným pedagogem nebo pedagožkou a proč?

Měla jsem asi na učitele a pedagogy štěstí na všech úrovních vzdělávání. Například moji učitelé matematiky už od základní školy se shodovali, že není podstatné cokoli umět zpaměti, ale hlavně pochopit princip. K tomu se snažím motivovat i studenty, překvapivě ne všichni jsou na to zvyklí. I v rámci demografie na vysoké škole jsem měla skvělé pedagogy, každý z nich mi něco dal, od každého jsem se učila i něco k tomu, jak učit. Pokud pro mne někdo byl ale skutečně mimořádný, byl to docent Koschin, který učil na VŠE. Bohužel ale demografickému světu už více než deset let schází. Byl skvělý pedagog a svým oborem se úžasně bavil, a bavil i nás. Mám pocit, že ten asi nejvíc nasměroval nejen to, co a jak dělám pracovně, ale i mnohem více věcí v mém životě.

 

Jaké jsou kromě vědy Vaše další zájmy a koníčky?

Vždycky to byl v nějaké formě pohyb. Teď už tedy mnohem méně než dřív. S manželem máme čtyřletou dceru, takže postupně přibývá zábavy, kterou si užíváme i s ní. Aktuálně objevujeme svět kin a divadel. Cestování nám narušilo pandemické období, ale i tam snad brzy navážeme. Jinak si ráda přečtu dobrou knihu a ještě před pandemií jsem si stihla udělat kurz kaligrafie, takže příležitostně si maluji písmenka.

 

RNDr. Klára Hulíková Tesárková, PhD. na konferenci "Mladých demografů". Foto: archiv laureátky.

Máte na závěr nějakou zajímavou historku z výuky Demografie v životním pojištění nebo výuky obecně? 

To je těžká otázka, myslím, že někdy se toho děje poměrně dost, pro studenty bývají zajímavé už první hodiny, kdy diskutujeme a dohledáváme v pojistných podmínkách definice toho, jak je vnímáno úmrtí ve smyslu pojistné události. Není to totiž vždy tak jednoznačné, jak bychom si to mohli představovat. Nicméně je mi jasné, že takto bez kontextu a mimo okruh zainteresovaných jedinců to jednoznačně jakoukoli poutavost nutně postrádá. Myslím, že demografický humor nebo historky obecně jsou asi tak trochu nepřenositelné. 😊

 

Mnohokrát Vám děkuji za rozhovor a přeji hodně dalších úspěchů ve Vaší pedagogické a vědecké činnosti.

 

Darina Koubínová

 

Komentáře studentů z ankety Studentský velemlok k předmětu Demografie v životním pojištění (2020/2021):

Tento předmět byl jeden z nejzajímavějších, nejkomplexnějších a nejpřínosnějších z těch, co jsem za dobu 4 let na VŠ měla možnost absolvovat. Uspokojeny byly potřeby na všech frontách - od pravidelných a zajímavých úkolů až po řadu velice skvělých odkazů na četbu i jiné zdroje. Dokonale promyšlená struktura, mnoho informací ,,navíc”, které vyplnily některá bílá místa v mojí mozaice demografických znalostí. Je to jeden ze dvou kurzů, díky kterým mi studium v zimním semestru dávalo stále ještě smysl, nehledě na jinak ubíjející distanční výuku.

 

Prosím, udělte někdo paní doktorce Velemloka! Jen těžko si dokážu představit pedagoga, který by si to zasloužil víc. Inspiruje lidi, a to je cenné a nesmí zůstat nepovšimnuto. Děkuji.

Publikováno: Pátek 06.05.2022 17:05

Akce dokumentů