Rozhovor s laureátem Studentského velemloka za rok 2021/2022 za chemii Bohuslavem Gašem

Obdržel jste Studentského velemloka za předmět Fyzikální chemie I (a), můžete ho prosím blíže představit?

Fyzikální chemie I je základní předmět, kterým budou procházet všichni chemici, je to základ pro všechny chemie. Já přednáším termodynamiku, kterou bych nazval matkou fyzikální chemie. Klasický obor, který se dnes už nerozvíjí, ale který všichni musí znát a je hodně užitečný ve spoustě aspektů života.

Fyzikální chemie nepatří mezi jednoduché předměty, jakou radu byste dal studentům, které ještě čeká?

Aby se jí nebáli. Taky jsem studentům říkal: „když tomu rozumíš, tak se to nepotřebuješ učit“.

prof. RNDr. Bohuslav Gaš, CSc
Zdroj: Bohuslav Gaš

Co je dle Vás důležité, abyste zaujal studenty?

Vyučující musí do toho dát svou duši a svoji osobnost, snažit se to vysvětlit co nejsrozumitelněji, pomocí příkladů, obrázků, a nakonec i vzorců, protože na těch termodynamika stojí. Bylo docela užitečné, že výklad nebyl striktně rozdělen na přednášku a cvičení. Probral jsem určitý kus látky a ten jsme si procvičili na příkladech. Snažil jsem se to přednášet tak, aby na sebe učivo logicky navazovalo a aby mu všichni rozuměli.

Kterou část fyzikální chemie máte nejradši?

Docela rád přednáším fázové rovnováhy. Připadá mi to dobře vysvětlitelné, dobře pochopitelné a také užitečné.

Jak si Vy pamatujete na Vaše první kurzy fyzikální chemie?

Fyzikální chemii mi přednášel Jiří Dvořák, to byl tehdejší profesor na katedře fyzikální chemie. Mimochodem, říkalo se mu panovník, protože byl vedoucím katedry po mnoho let. Napsal knihu, která mi připadala dost obtížná. Přednášel potichu a museli jsme napínat uši, abychom ho slyšeli. Tehdy jsem fyzikále moc nerozuměl, a i když jsem tu zkoušku udělal za 1, tak mi to moc nedalo. Nejvíc jsem se fyzikální chemii naučil, až když jsem ji začal přednášet.

Proč jste se následně věnoval fyzikální chemii? Pamatujete si na Vaše začátky?

Je to krásny obor a je exaktní, což mám hrozně rád. Exaktnost jsem využil v mém oboru, což jsou elektromigrační separační procesy. Moje skupina se hodně zabývala teorií elektromigrace, která se dá popsat sadou parciálních diferenciálních rovnic. Sestavit je trvá pár minut, ale vyřešit je, to je větší problém. Musí se řešit numericky, a to mě provází od mé diplomové práce. Tu jsem dělal u profesora Jiřího Vacíka tady na katedře fyzikální chemie. Můj úkol byl právě vyřešit rovnice elektromigrace a já jsem pro to použil hybridní počítač na Ústavu teorie informace a informatizace. Hybridní počítač je spojení analogového a číslicového počítače. Analogový dokázal řešit diferenciální rovnice stokrát rychleji, než tehdejší číslicové počítače. Bylo to první řešení parciálních diferenciálních rovnic popisujících elektromigraci na světě. To bylo v roce 1975. Ten hybridní počítač byl tehdy úplně nový a nikdo s ním neuměl zacházet. Dostal jsem metrovou hromadu anglických manuálů, z kterých jsem se za několik týdnů jako první naučil s ním pracovat. 

Jak jste sám zmínil, měl jste svou výzkumnou skupinu. Je něco, na co jste obzvlášť hrdý?

Studenti, kteří byli v mé výzkumné skupině, byli vždycky ti nejlepší studenti z ročníku a častokrát byli lepší než já. Když sleduji dráhy některých z nich, tak vidím, že dosáhli významných úspěchů, někteří pracují v zahraničních firmách na význačných pozicích a za svou práci mají spoustu peněz, protože pracují na špičce výzkumu. Moje skupina měla to štěstí, že jsme mohli spolupracovat s firmou Agilent. Spolupráce byla fantastická, je úžasné, když člověk cítí, že pracuje na něčem, co někdo potřebuje. Měli jsme mnohem větší motivaci, protože na nás viselo několik lidí, kteří čekali na naše výsledky. Dostali jsme od nich několik hodnotných grantů a dvakrát dokonce takzvaný University Philantropy Grant, což byl dar naší výzkumné skupině. Museli jsme se zavázat, že výsledky, které získáme řešením tohoto grantu nebudou pro firmu Agilent užitečné – jinak by to nebyl dar. To jsme rádi přijali. Za jeden z těchto darů jsme objevili oscilující elektromigrační systémy, které jsou jistou obdobou oscilačních chemických reakcí. To je možná náš nejatraktivnější objev.

Dejme čtenářům šanci Vás lépe poznat. Čím se například zabýváte ve volném čase?

V mládí jsem se intenzivně věnoval horolezectví, jak na pískovcích, tak v Tatrách, bohužel ne v cizině, tehdy nebylo možné vyjíždět do zahraničí. No a taky hraju na kytaru a jezdím na kole, ještě nedávno, kdy jsem měl kolena v pořádku, jsem jezdil na běžkách.

Mezi kolegy, ale taky mezi některými studenty, máte přezdívku Bob. Můžete nám říct, jak to vzniklo?

Na střední škole, když jsem studoval chemickou průmyslovku v Ostravě. Byl jsem na internátě, na pokoji nás bylo pět a tehdy byl hrozně populární Bob Dylan. Já jsem byl Bohuslav, což mojí spolužáci nějak dali dohromady a začali mi říkat Bob.

Chtěl byste na závěr něco vzkázat studentům?

Že se nemusí bát studia, ale musí tomu věnovat spoustu úsilí. Tahle škola se nedá udělat zadarmo. A až budou dělat závěrečné práce, nesmí se nechat odradit neúspěchy. Všechny snadno dosažitelné výsledky už byly udělány. Na nás zbývají ty obtížné.

Děkuji za příjemné povídání a přeji hodně zdraví a štěstí do dalších let.

Andrej Šmelko