Rozhovor s laureátem Studentského velemloka za rok 2017/2018 – Přírodovědný fotoklub

Petr Jan Juračka, foto Marek Bříza

Obdržel jste Studentského velemloka za mimosekční obor, konkrétně zájmový seminář Přírodovědný fotoklub, můžete jej prosím blíže představit?

S nápadem fotoklubu přihopsal Martin Černý L.P. 2012 a od té doby jedeme bez přestávky. Cílem nebyl klasický kurz, ale spíše inspirační vhled do problematiky. A tak je tomu dodnes.

Co tomu říkáte, že jste cenu získal? Je to Váš první Velemlok, napadlo Vás vůbec, že byste někdy mohl Velemloka získat za Fotoklub? Čím si myslíte, že jste zaujali, čím se lišíte od ostatních?

No mě to teda nenapadlo vůbec, takže je to skutečné překvapení. Lišíme se patrně nejvíc v tom, že naprostá většina přednášek je externích, tedy že se jedná o povídání nezávislých řečníků, které oslovujeme. Často pak musím recipročně přednášet zase jinde já :) Ale je to myslím značně obohacující pro všechny. Fotoklub pak nesjednocuje jen naše studenty a zaměstnance, ale kromě veřejnosti na něj chodí také studenti jiných vysokých škol. Postupem času se z mnohých z nich stali přátelé a některé projekty, zejména v navazujícím Semináři vědecké fotografie, tak snadněji získávají značný mezioborový přesah.

Učíte raději takovéto zájmové předměty pro menší okruh skutečných zájemců, klasické povinné oborové přednášky, nebo máte nejraději popularizační přednášky? Jak se liší Vaše příprava na ně?

Tak on Fotoklub je nečekaně celkem masovka. Někdy se máme problém kamkoliv vejít. Klasické oborovky já neučím, to má v malíčku naopak Martin Černý. Ale stran popularizace – mám na kontě přes 500 veřejných přednášek a počet diváků není zdaleka tím nejpodstatnějším kritériem. Pro 700 lidí na TEDx (zvané elitní přednášky lidí napříč všemi myslitelnými obory) anebo pro 500 lidí na cestovatelském festivalu Kolem světa se samozřejmě přednáší nejsnadněji, neboť se v tom davu vždycky najde někdo, kdo pochopí špatně řečený vtípek anebo vznese dobrý dotaz. Podstatně komornější Science Café umožňují naopak výrazně vyšší interakci s publikem. Obojí má svoje a jsou to svým způsobem značně odlišné disciplíny. Baví mě oboje.

Účastnil jste se úspěšně několika popularizačních, fotografických a dalších soutěží (například 2. místo v popularizační soutěži FameLab 2013), zisk Velemloka tak nejspíš nebude jen náhoda. Jak má podle Vás vypadat ideální přednáška, jaké metody sám používáte, jaké máte vzory? Co si myslíte, že posluchače většinou nejvíce zaujme, jsou to fakta, herecký výkon, nadšení?

Těžko povědět. Historicky nejúspěšnější přednáška byla patrně ta od George Karbuse, světovou špičku fotografie oceánů a podmořského života. Konala se pozdě večer, kdy jsme si jej tak trochu unesli na cestě z pražského letiště do Karlových Varů. Všechny, včetně mě, strhl nejen unikátními fotkami, ale hlavně silným osobním příběhem, podobně jako Martina Gebarovská, která je známá zejména svými fotografiemi z polárních oblastí severní Ameriky. Nicméně, velmi oblíbené jsou i techničtěji zaměřená povídání. Spíš bych řekl, že každé téma má své publikum. A to si jej obvykle najde.

Vás samotného věda a přednášení baví, demotivují Vás někdy studenti, kteří na přednášku přijdou jen kvůli kreditům nebo se ukáží jen u zkoušky? Co byste jim vzkázal?

My je upřímně posíláme k šípku přímo na přednáškách. Ale je jich minimum a snadno se prozradí. My totiž dáváme zápočet za selfie z přednášek. Takže když někdo přijde jen proto, aby se vyfotil, tak ho lehce zostudíme a příště už se na to raději vykašle :).

Zajímáte se každoročně o výsledky Velemloka, konkrétně reakce na Vaše přednášky? Snažíte se na připomínky reagovat při přípravě na další rok a snažíte se získat zpětnou vazbu od studentů i jinak?

Zpětná vazba nám chodí přímo od studentů. Ale tím, že u nás až na výjimky nikdo nepřednáší dvakrát, s tím stejně není možné nic moc dělat. Každý má zkrátka jiný styl, a proto nás to už taky tolik let tak baví.

Je pro Vás Velemlok závazek do budoucna, myslíte, že teď budete něco při přípravě přednášek dělat jinak? Že Vás i studenti budou jinak vnímat?

Pokud jsme dostali Velemloka za to, jak to děláme teď, asi by nebylo rozumné to měnit :) A jak nás vnímají studenti vlastně ani nevíme. Ale obávám se, že je to tak mnohdy lepší :).

Máte raději vlastní výzkum, pedagogickou činnost, nebo preferujete obojí? Jak by vypadal Váš ideální poměr výuka/výzkum na fakultě/sběr dat v terénu?

Já to mám teď velmi pestrý mix, od terénu, přes vědu, vedení studentů, focení, přednášení až k vlastní popularizaci a médiím. A vcelku si dovoluji považovat tento stav za ideál.

A jaký je Váš běžný pracovní týden, kolik času věnujete přípravě na přednášky a výuce? A co děláte ve volném čase?

Běžný pracovní týden pro mě neexistuje. Každý je jiný. Jen by mě zajímalo, co je to vlastně ten volný čas :). Teď jsou tři ráno, jsem v Kataru a těším se domů dělat, doufejme, poslední revize odborného článku. Minulé tři týdny jsem v Indonésii filmoval přírodovědný dokument o ochraně mořských želv s naší absolventkou Hankou Svobodovou, teď mě naopak čeká příprava Fotoklubu a resty na fakultě. A tak je to se mnou pořád.

Martin Černý, iniciátor a spolutvůrce Přírodovědného fotoklubu

Co byste chtěl vzkázat studentům, jak byste je nalákal na Přírodovědný fotoklub? Musí například mít

vlastní fotografickou výbavu, umět skvěle fotit, bát se nějaké zkoušky?

Nemusí mít nic. Jen chuť poslechnout si povídání skvělých fotografů a nechat se jimi inspirovat. Na terénní výjezd se pak nějaké základní vybavení očekává, ale nic extra. Hlavní je chuť učit se novým věcem.

Součástí Fotoklubu jsou přednášky hostů, výjezdy do terénu, máte nějakou zajímavou příhodu, která by se při klasické formě přednášky nestala?

O příhody není nouze zejména v průběhu terénních výjezdů. Co mě ale v souvislosti s konceptem předmětu naplňuje, je pestrost osobností, které na fotoklubu za tu dobu již vystoupily. Od vědců, přes astro a wildlife fotografy, potápěče, profesionální surfaře a blogery, středoškolské učitele, filmaře, forenzního fotografa, ochranáře, pedagogy fotografických škol, jeskyňáře, anebo piloty všeho možného. Z toho mám upřímnou radost.

Děkuji za rozhovor.

Darina Koubínová