Rozhovor s laureátem Studentského velemloka za akademický rok 2021/2022 – Geologie a ÚŽP

Jiří Bendl, foto z archivu Jiřího Bendla.

Získal jste Studentského velemloka za přednášku Migrace látek v životním prostředí. Můžete nám prosím tento předmět blíže představit? Čím si myslíte, že jste hlasující zaujal, čím se Váš předmět liší od ostatních?

Přednáška se zaměřuje především na migraci látek, které významně ovlivňují naše zdraví nebo poškozují živou přírodu. Nejprve se věnuji celosvětově významným kauzám, které upozornily lidstvo na fatální důsledky i z nenápadných a pro nás neviditelných kontaminací. Začínáme na břehu moře v poválečném období v zátoce Minamata, kam jsme se v myšlenkách přenesli a kde se dějí v rodinách rybářů neurologicky drsné projevy poškození zdraví, sebevražedné chování koček a psů, hynou mořští ptáci a nakonec umírají i rybáři a jejich rodiny. Trvalo dlouho, než se přišlo na to, že se jedná o chronickou otravu rtutí, kterou bakterie z méně toxických sloučenin z odpadních vod průmyslu přeměnily ve dnovém sedimentu na prudce jedovatou methylovanou rtuť. Potravním řetězcem a potravní pyramidou se pak methylovaná rtuť natolik zkoncentrovala, že vedla u predátorů i člověka k destrukci zdraví a ke smrti. Dále si popíšeme význam potravního koše, univerzálnost této kauzy i ve sladkovodním prostředí, mnohé příklady ze světa i z Česka, analytické metody stanovení, které umožňují sledování stopových toxických kovů, společenské obtíže, které bránily odhalení příčin otrav. Vysvětlím též i užitečné poslání Evropské chemické agentury v Helsinkách, která odborně vypracovává omezování zvláště nebezpečných látek ve prospěch zdraví občanů EU.

Obdobně si vysvětlíme, co předcházelo velmi bolestivé a též fatální chronické otravě kadmiem (Cd) Itai-itai v Japonsku a ukážeme si, že antropogenní migrace Cd přesahující svojí hmotností jeho přirozený koloběh.

Probereme pro desítky milionů obyvatel obrovskou zdravotní zátěž z arzénu a její příčiny.

Podrobně se věnujeme zdrojům a historické i současné zátěži olovem (Pb) a jeho prokazatelnému vlivu na ztrátu inteligenčního koeficientu IQ a poškození kognitivních funkcí mozku především u dětí. Vysvětlíme si, jak pomocí izotopových poměrů lze odhalit zdroj kontaminace a stanovit v ultračisté laboratoři i nanogramové koncentrace Pb.

Na dalších toxických kovech ve dnových sedimentech i během jejich cyklu si ukážeme jejich nezničitelnost, se kterou musíme stále počítat.

Od toxických kovů je blízko k persistentním organickým látkám (POPs) a tak se věnujeme otravě dioxiny v Sevesu; vysokým koncentracím dioxinů v rozprašovaných chemických látkách používaných Američany jako defolianty (Agent Orange) během Vietnamské války; dioxinům z domácích kamen a kotlů na uhlí, kde vznikají při spalování plastů a odpadků; kontaminacím v okolí Spolany Neratovice a dalším POPs, jako jsou polychlorované bifenyly (PCB).

Jako příklad průmyslové havárie si rozebereme katastrofu v nadnárodním podniku Union Carbide v Bhópálu, kde v noci unikl do ovzduší methylkyanid se strašlivým dopadem - 2500 bezprostředních úmrtí, slepota u 1000 obyvatel, poškození jater, ledvin a plic u minimálně 50 000 obyvatel.

Na jiném setkání probereme fenomén acidifikace z kyseliny sírové způsobený především sírou z uhlí, ropy a obrovské škody na přírodě i majetku a následně i acidifikaci způsobenou kyselinou dusičnou pocházející ze spalovacích motorů. Tím se otevřou další přetrvávající aktuální ožehavá témata, jako je nedokonalé spalování uhlí nebo vlhkého dřeva v lokálních topeništích, které vede k emisím skupiny karcinogenních, mutagenních a teratogenních polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU). Probereme jejich vazbu na nebezpečné mikročástice PM 2,5, které se snáze měří, a další zdravotně rizikové látky z nedokonalého spalování uhlí, které dohromady zásadní měrou zkracují délku života ve zdraví i celkovou délku života v Česku. Obdobně se pečlivě věnujeme opomíjenému velmi závažnému tématu zdravotně rizikových látek z dopravy a především zanedbaným dieselovým a benzinovým motorům, které také produkují smrtonosné PAU. Tak jako u energetiky, tak i v dopravě probíráme možnosti řešení problémů.

V rámci změny klimatu probereme i růst koncentrací CO₂ na planetě, úniky silného skleníkového plynu metanu do atmosféry z environmentálně nežádoucí těžby břidlicového plynu frakováním hornin, který se sem nyní dováží zkapalněný jako LNG.

V rámci vypalování tropických pralesů probereme nejen zdravotně rizikové emise, ale i nevratnou, nenahraditelnou a neopravitelnou ztrátu rostlinných a živočišných druhů a jejich genomu, a to jednou pro vždy, která bohužel postupuje tragickým a katastrofálním tempem. Jako jeden z nejvýznamnějších parametrů udržitelnosti prodiskutujeme i neblahost přílišného růstu lidské populace a neudržitelnou výši její hustoty na mnohých území se závažným dopadem na snižování bezpečnosti, na růst násilí, environmentální běženství a co nejhorší, na ireverzibilní ztrátu biodiverzity.

Přednáška je výběrová a tradičně probíhá v budově geologie, i když si vzpomínám, že jsem dojížděl i do Benátské na ochranu životního prostředí. Jednou jsem musel mít s sebou své sotva tříleté dítě. V klidu si malovalo v prvé lavici, jen mi před koncem u tabule předalo ještě nemluvíc obrázek.

Posluchačů bývalo tak kolem 25 až 30. V roce 2021-2022 se přihlásilo i 60 zájemců. Těší mě, že letos chodilo 42 studentů z 12 různých oborů - chemie, geologie, biologie, životního prostředí i učitelství, a to magisterského i bakalářského studia. Snažím se proto o maximální srozumitelnost, aby mně rozuměly i prvé ročníky, různé obory, cizinci a zároveň, aby byla přednáška vzrušujícím dobrodružstvím poznání a šla na podstatu závažných věcí. Aby tok informací plynul vstřebatelně, nerušivě, měl čas se zažít a zároveň rozvíjel u studentů abstraktní myšlení. Nepřehlcuji při těchto specifických přednáškách posluchače promítáním. Chci, aby po odchodu z přednášky posluchači co nejvíce chápali docela náročné souvislosti a podstaty jevů.  

Jiří Bendl před Memnónovými kolosy v Luxoru v údolí Nilu, foto: manželka Běla Bendlová.

Jak přednáška vznikla a jak se měnila konceptuálně během téměř 40 let, co ji přednášíte?

O životní prostředí se zajímám od šedesátých let, od dob Římského klubu a během studia jsem se věnoval především environmentální geochemii. Experimentální část diplomové práce o exogenní geochemii fosforu (P), železa (Fe) a hliníku (Al) jsem zahájil již od druhého ročníku 5-letého studia v tehdy ojedinělých environmentálních týmech v Ústředním ústavu geologickém a v Hydrobiologické laboratoři ČSAV. V prváku jsem nedostal kolej, přespával jsem na Albertově v nevytápěném autě, a tak jsem rád navštěvoval různé semináře, večerní přednášky, setkávání undergroundových environmentalistů na geobotanice. Téma životního prostředí bylo stále v osmdesátých letech na indexu, ačkoli kolem byly kyselé deště, zuřila acidifikace, umíraly lesy, byla vysoká eutrofizace vod, všude popílek a prach z neodprašněných výtopen a elektráren, dusivý jedovatý dým z domácích kamen a kotlů, krátká střední délka života. Během doktorského studia jsem pronikl do problematiky kontaminace těžkými kovy v životním prostředí, a to se stalo základem přednášky. Možná se tak i na začátku jmenovala. K toxickým kovům jsem připojil i další fenomény z hlediska chemických látek, které významně ovlivňují přírodu, naše zdraví a kvalitu života.

Jednotlivé kauzy tehdy odborně i informačně byly málo dostupné, a tak jsem je s časem upřesňoval, doplňoval o nové a rovněž jsem přidával informace o vývoji instrumentální analýzy. Do přednášek jsem mohl doplňovat zkušenosti z práce v ultračisté laboratoři, z výsledků studia izotopových poměrů měřených hmotnostním spektrometrem s termickou ionizací a z multiprvkové analýzy na v Československu prvém hmotnostním spektrometru s indukčně vázaným plazmatem jako zdrojem iontů, na kterém jsem měl tu čest pracovat.     

A změnilo se něco zásadně ohledně předávaných znalostí? Mám na mysli, jestli třeba nějaká látka byla dříve považována za naprosto neškodnou a později se zjistilo, že je vysoce toxická nebo naopak, domněle potenciálně toxická látka byla takzvaně „rehabilitována“. Nebo jiné omyly ohledně životního prostředí.

Lidstvo má spíše stálý problém, že pravidelně zapomíná na nebezpečné účinky mnohých látek. Na olovu si ukazujeme, že například staří Řekové věděli o toxicitě olova, ale Římané nikolivěk, a tak na to doplatili ztrátou kognitivních funkcí a rozpadem své vyspělé říše. Mocné britské námořnictvo v boji proti kurdějím vydalo ve středověku nařízení, kterým se lodě vybavovaly nakládanými citróny, ale ty rozpouštěly olovo z glazury nádob, což končilo smrtí námořníků, a tak se vydalo opravné nařízení k nakládání do dubových sudů. Zapomíná se, a tak se od té doby  periodicky opakují akutní otravy i úmrtí, když si například lidé dají kyselé džusy do keramiky glazované pomocí solí olova. Ona je hezká, ale nebezpečná. Opakují se otravy metanolem. Stačí rozdíl generace a pozornost upadá.

Také si člověk nebezpečné účinky neviditelné látky ani nepřipouští. Když se přesouvá medvěd v Alpách mimo rezervaci nebo vlk na Broumovsku, tak je pozdvižení a strach v celé střední Evropě, ale když se lidem řekne, že jim denně ničí zdraví PAU z emisí dieselových motorů pod okny, tak nikdo nevěří. Proto probíráme především ty kauzy, kde viník je nevyvratitelný a jejichž důsledky jsou fatální a není třeba o tom již pochybovat i v současném světě právníků.   

Bývají studenti překvapeni nebo zděšeni, když se dozvědí podrobnosti o koloběhu některých škodlivin nebo látek obecně? Pokud ano, z čeho nejvíce?

Spíše se motivují a zvyšují svůj zájem. Jsou to mladí lidé, kteří se budou starat o své děti, a tak u každého tématu zaměřuji pozornost i na praktickou aktivní sebeobranu, na užitečné návyky a na co si dát pozor a kde jim a jejich budoucím dětem hrozí nebezpečí. Batolata, aby nepojídala malé úlomky nátěrů ve starých bytech, ve kterých je většinou i olovo, nedostávala dávky karcinogenního benzenu při tankování benzinu na pumpě a je toho mnoho. Ne vždy jsou informace stresující. U koloběhu jodu se studenti dozví, jak je přiměřený příjem jódu prospěšný pro budoucí matku i zdárný vývoj jejich dítěte. Jak byl potlačen výskyt endemického kretenizmu v Čechách jodizací kuchyňské soli. Jak je ježdění na kole a rychlá chůze zdravá a zároveň užitečná jako bezemisní doprava.   

Podmínkou udělení zápočtu je krátké zamyšlení o současných environmentálních problémech, které studenti musejí odevzdat. Překvapilo něco Vás ohledně jejich názorů? Ať už pozitivně nebo negativně.

Jsem každým rokem velice potěšen, jak jsou naši budoucí přírodovědci zodpovědní, ohleduplní, trápí je zdárný vývoj na planetě, jsou hloubaví, citliví i starostliví. Mají velkou invenci, originální nápady, nepodléhají tolik spleti mediálních „pseudozpráv“. Jsou ochotni přizpůsobovat svůj životní styl i potřebám životního prostředí a přírody. Od studentů chci, aby to byla vlastní stručná ryzí úvaha, kde mohou být jazykové, gramatické i stylistické chyby, aby tak byli oproštěni od formy a měli svobodnou mysl pro vlastní úvahu a zbavili se tak zábran pro psaní velmi složitých témat. Usnadňuji to tak i cizincům a dyslektikům. Letos jsem obdivoval, že zazněla i opakovaně významná témata a často v holistickém pojetí: ztráta světové biodiverzity, úbytek hmyzu, odlesňování v tropech a na Borneu, palmový olej, ohrožení biodiverzity plasty, populační růst, vzděláváním ke snížení populačního růstu, farmaka ve vodách, mikroorganismy, rtuť, odpady, azbest, polycyklické aromatické uhlovodíky PAU, móda a tlak na spotřebu, aditiva v plastech, znečištění ovzduší rizikovými látkami, zdravotní dopady PAU, objemy rizikových emisí, znečištění oceánů plasty, azbest v Kyrgystánu, oteplování, Záporožská JE, ozónová díra a další témata i se snahou přemýšlet, co s tím, jak to řešit. Na každou práci odpovím a je to pro mě odměna i povzbuzení do dalšího roku.      

Zjistil jste, že se třeba někteří studenti na základě Vaší přednášky začali aktivně věnovat výzkumu koloběhu látek v prostředí nebo začali aktivněji dělat něco pro ochranu životního prostředí?

Mám ten pocit, že ano. Je to pro mě velká radost občas něco zahlédnout. Zájem byl o vedení prací, ale vzhledem k tomu, že jsem byl vytížený externista, mohl jsem uspokojovat zájem jen omezeně. Někdy mi třeba pošlou odborné články, jak promývat a vařit rýži, aby se co nejvíce snížil obsah arzénu.

V současné době, vzhledem k tomu, že si lidé začínají možná konečně pořádně uvědomovat potřebu něco změnit ohledně chování k životnímu prostředí, roste na významu také nutnost komunikace tohoto tématu směrem k široké veřejnosti. Myslíte si, že je tato správná a dostatečná? Kde případně vidíte hlavní nedostatky?

Je to tak. Bez srozumitelného a fundovaného vysvětlování problémů veřejnosti a hlavně redaktorům a novinářům nelze dosáhnout pokroku. Média jsou klíčová pro to, co si lidé myslí, nebo bohužel mají myslet, a podle nich se volí a politicky rozhoduje. Vzhledem k tomu, že je absence přírodovědně i inženýrsky vzdělaných lidí v mediálním prostoru i politice, trpí současná společnost dlouhodobě rozhodováním bez kauzálních souvislostí a i prosté logiky, jako by rozhodovací sféra i média neuměla ze základní školy prosté trojčlenky. Je třeba, aby přírodovědci a lidé s kauzálním myšlením obětovali kousek svého času a vysvětlovali vážná témata veřejnosti, médiím, nebo se zde zaměstnali a nebáli se vstoupit do politiky. „Jinak je to marný, je to marný, je to marný.“

Jiří Bendl je pravidelně na kole a to třeba i na mezinárodní konferenci SpeedChain. Foto: z archivu Jižího Bendla.

Co si myslíte, že je nejvíce podceňovaný nebo přehlížený environmentální problém?

Je to pro planetu neopravitelná a jednou pro vždy nevratná ztráta živočišných a rostlinných druhů a jejich genomu a to v katastrofálním rozsahu průměrně cca 150 denně. S tím a i s veškerými dalšími negativními jevy na planetě zásadní měrou souvisí dlouhodobá absence a tabu diskutovat a podporovat opatření vedoucí ke snižování populačního růstu. Pro snižování přílišného tlaku na všechny složky planety, produkci emisí, kontaminace, půdu, výrobu potravin, kvalitu vody, přírodu, odpady, plasty, zábory území je také důležité neobávat se ani poklesu hustoty lidské populace ve vyspělých „rozvinutých“ zemích a důsledně zrušit veškerá zde přetrvávající ekonomická, psychologická i finanční propopulační opatření a nástroje. Tristně podceňovány a přehlíženy jsou také nebezpečné zdravotně rizikové emise mutagenních a karcinogenních polycyklických aromatických uhlovodíků PAU spojené s mikročásticemi PM2,5, které denně dýcháme a jsou všude kolem nás z domácích kamen a lokálních kotlů na uhlí nebo vlhké dřevo a další pochází z dieselových a benzinových motorů, otěrů pneumatik a asfaltu. Snadno pronikají do krevního řečiště a významně zhoršují naše zdraví, poškozují mozek a kardiovaskulární systém. Způsobují tak i největší externí škody na zdraví. Přehlíženy jsou hormonální disruptory, rezidua léčiv, chemická válka proti hmyzu a další biocidy v zemědělství, zdravotně rizikové látky v interiéru, nevratné ztráty biotopů, nedostatek organické složky v půdě, eroze půdy, šíření invazivních druhů, kontaminace toxickými kovy a persistentními organickými látkami.  

Zjistila jsem, že o environmentálních problémech nejenom přednášíte, ale i aktivně prosazujete různá zlepšení. Můžete prosím uvést, co se Vám podařilo?

Docela jsem hrdý na to, že ač ryzí přírodovědec s dyslexií a bez diplomatických škol se mi před dvaceti lety podařilo v OSN v New Yorku předložit a náročně vyjednat se všemi zeměmi paragraf na podporu plánování a výstavby bezpečné infrastruktury pro cyklodopravu. Ten se stal konsensuálně schváleným nezbytným podkladem pro finanční instituce jako je Světová banka, Evropská banka pro rozvoj a obnovu a další. Od té doby se díky tomu zafinancovala po celém světě bezpečná infrastrukturu pro cyklodopravu v řádu stovek miliard euro nebo dolarů. Potenciál cyklodopravy jako zdravé a bezemisní dopravy je obrovský. U nás v Evropské unii i v Česku má asi 50 % obyvatel dojezdovou vzdálenost do práce do 5 km, což je ideální pro kolo, jen je potřeba kvalitní od aut oddělené dopravní infrastruktury tak, aby i děti mohly dojíždět bezpečně do škol. V Česku jsem vyjednal i vznik financování infrastruktury pro cyklodopravu, které provádí Státní fond dopravní infrastruktury. Cyklodoprava znamená nejefektivnější snižování zdravotně rizikových emisí z dopravy.

Podařilo se mi zajistit propojení přírodovědeckých poznatků do zákona o Integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC), jenž jsem měl na starosti a jenž byl jednou z podmínek vstupu ČR do EU. Byl by i efektivnější, kdyby jej poslanci při schvalování nedegradovali.

Do státních i regionálních dokumentů, strategií a politik důležitých pro rozhodovací sféru jsem tvrdošíjně vkládal cíle, opatření a nástroje pro snižování dříve zmiňovaných nebezpečných a zdravotně rizikových látek. Prosazoval jsem opatření ke snižování emisí PAU, PM2,5 a dalších z dopravy a lokálních topenišť na tuhá paliva. Proto jsem prapůvodně vymyslel na MŽP program Zelená úsporám pro zateplování domů a obnovitelné zdroje energie (OZE), aby lidé konečně přestali v domech spalovat tuhá paliva a ohrožovat své okolí.

V Evropské chemické agentuře se mi podařilo podpořit omezování mnoha zvláště nebezpečných látek, které atakují zdraví Evropanů.

A jak těžké je něco prosadit? Co je nejčastějším problémem? Legislativa, neochota něco měnit?

Evropská hospodářská komise Organizace spojených národů (EHK OSN) a Světová zdravotnická organizace (WHO) se v Ženevě snažily, a od začátku století jsem se toho mohl účastnit, připravit mezinárodní konvenci na omezování zdravotně rizikových emisí z dopravy, které byly a jsou velkým celosvětovým problémem. Na konci příprav a jednání měla vzniknout konvence obdobná Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu k omezování skleníkových plynů z roku 1992, ale řešící ještě bezprostředně závažnější problém zdravotně rizikových emisí. Ačkoliv bylo z vědeckého i technického hlediska vše jasné a doložené, nepodařilo se konvenci po mnohaletém úsilí dodnes připravit. Přípravě a prosazení důsledně bránily přes různé země zájmy finančně mocných, kteří těžili ze stávajících zavedených výrob, aby si nesnižovali ziskovost a udrželi dané technologie co nejdéle. Ti využívají všeobecně malé informovanosti veřejnosti, médií a pak i vládních aparátů v těchto zdravotních, přírodovědných a technických otázkách.

Můžete prosím představit, čím se zabýváte nebo jste se zabýval ve svém výzkumu?

Ve výzkumu jsem se věnoval především environmentální geochemii, hydrogeochemii, exogenní a izotopové geochemii, geochronologii, genezi magmat a vulkanitů, zavedení přesné hmotnostní spektrometrie s termickou ionizací a geochronologických metod Rb-Sr a Nd-Sm, stopové analýze a podílel se na zavedení prvé hmotnostní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem jako zdrojem iontů ICP MS v Československu.

Máte raději vlastní výzkum, pedagogickou činnost, komunikaci ve vědě, prosazování změn nebo preferujete vše? Jak by vypadal Váš ideální poměr výuka/výzkum/popularizace/aplikace?

Během studií, při doktorském studiu, a dokud je člověk mladý je důležité se věnovat maximálně experimentální činnosti, která je v přírodních vědách velmi náročná a zásadní. Je to časově i psychicky mnohdy vyčerpávající, ale je to zároveň velkým dobrodružstvím poznání. Váš život pak dost ovlivňují stroje, které někdy pracují na hranici fyzikálních možností a tak pro dosažení kvalitních výsledků musíte zvládat i komplex technických, fyzikálních i chemických problémů. S věkem a zkušenostmi je dobré rozšiřovat činnost do výuky a věnovat se více prosazování změn. V environmentálních vědách, pokud se vědci nezapojují do rozhodování, zvětšuje se minimálně dvacetiletý propastný rozdíl mezi vědeckým poznáním a rozhodovací sférou a legislativou. Navíc příroda, stromy, živočiši nefinancují žádné lobbisty na svoji ochranu, tak to mají přírodovědci velmi těžké. Jinak jako dyslektik nerad píšu, tak raději předávám zkušenosti, jak to jde.     

Snažíte se získat zpětnou vazbu od studentů i jinak než z ankety Velemlok? Reagujete na připomínky i při přípravě na další přednášky?

Zpětnou vazbu mám jednak z hodin, významně z každoročních zamyšlení každého studenta a diskusí při vedení bakalářských prací. Do příprav dalších přednášek vtěluji i aktuální dění, které aniž společnost tuší, stále zásadní měrou ovlivňuje byznys v těžbě energetických i dalších surovin.

Kdo byl nebo byla Vaším oblíbeným pedagogem nebo pedagožkou a proč?

Často vzpomínám na paní učitelku Paškovou, která nás odvážně mezi první a čtvrtou třídou základní školy pravidelně brala na celodenní exkurse, jak se co dělá a vyrábí v Plzni a okolí. Koukali jsme, jak se vypalují cihly, jak se těží a drtí kámen, těží kaolín, jak se vyfukují neony, jak se ve Škodovce obrábí, kovají hřídele, dělají turbíny, jak se řídí a přikládá v parní lokomotivě, rozřazují vagony, šlechtí stromy, sází les, měří počasí, chová dobytek, sklízí úroda, zpracovává mléko a školu hrou doplnili představením svého zaměstnání rodiče spolužáků, třeba bylo odpoledne chemických pokusů, nebo vystoupila barová zpěvačka, i když byla ochraptělá po hokeji jako Edit. Pro exaktnost, spravedlnost a svěží projev jsem obdivoval paní učitelku Kořínkovou, která mně předávala během učňáku příklady z matematiky, abych nevypadl z řešení rovnic. Paní učitelka Pacltová mě nadchla pro chemii, prof. Hejlek pro matematiku. Pro jiskření intelektem jsem obdivoval prof. Brejchovou, za jemný humor. prof. Fráňu. Během vysoké školy jsem se těšil na pedagogy a přednášející s názorným, až strhujícím výkladem, nebo naplňovali moji touhu po vědění:  Fediuk, Mikolášek, Pouba, Chlupáč, Pačes, Dudek, Moldán, Kříbek, Pertold, Marek, Popovský, Kužvart, Paděra, Žák, Kašpar, Štěpánek, Nový, Čepek, Mísař, Hošková, Hejtman, Doležal, Kalousek, Jelínek, Rejmánek, Čihalík, Neužil, Stehlík, Bouška, Rieder, Holub, Malát, Rott, Povondra, Strauch, Koukolík, Jakeš, Pačesová, Náprstek, Jiřele, Skřivan, Hošek, Máška a další. Moji milí učitelé byli i Josef Vavroušek a Ivan Dejmal, dr. Scharbertová, dr. Toni, dr. Kralik, prof. Frank z Vídně, prof. Kohler z Mnichova, Ing. Tutas z Brém. Měl jsem výjimečnou možnost v květnu 1990 se starat a strávit v diskusích celý týden a nakonec se spřátelit s držitelem Crafoordovy ceny za geovědy s profesorem Geraldem J. Wasserburgem z California Institute of Technology, který jako 18 letý americký voják osvobozoval Plzeň. Crafoordova cena je doplňující cena k Nobelově ceně za další vědní obory a prof. Wasserburg byl tehdy světovou špičkou v geovědách, astrofyzice, geochronologii a izotopové geochemii.       

U milovaného Baltu s manželkou doc. RNDr. Bělou Bendlovou, CSc. na exkursi ke snižování rizikových emisí z lodních motorů. Foto: z archivu Jiřího Bendla.

Jaké jsou kromě vědy Vaše další zájmy a koníčky?

Chodil jsem do juda a poté hrál národní ligu volejbalu a během studií za legendární Matfyz. Na přírodovědě jsem si zapsal sportovní potápění, byl jsem i instruktorem a do teď se věnuji spíše freedivingu. Jsem nadšený podporovatel cyklodopravy, tak všude jezdím v zimě v létě na kole a s nadšenci na cyklojízdy pro propagaci cyklodopravy po Praze, Česku i naší Evropské unii. Měl jsem zákaz vstupu na střední školu, tak jsem se učil zedníkem a mám SPŠ stavební, tak i vzhledem k původně mizivým platům vědeckých pracovníků jsem stále zvyklý a baví mě zedničit, omítat, stavět a manuálně opravovat.     

Máte na závěr nějakou zajímavou historku z výuky oceněného předmětu nebo výuky obecně? 

Spíše veselou historku z fakulty. Na výuky léta dojíždím na kole, které jsem chvatně zamykal různě na chodbách k – topení, nebo před fakultou ke značkám. Na kolo jsem jeden čas dostával přípisy, abych si dával kolo do koliště, které je pod kamerou, za plotem a dveřmi na čip. I přes stresující vytíženost v práci na MŽP jsem si konečně zařídil čip. Přijel jsem o něco dříve a umístil slavnostně kolo do koliště u Albertovských schodů. V noci po výuce a řešení něčeho na katedře vyjdu ven a koliště prázdné! Mé propagační zelené citybike nikde! Policisté ani já jsme v noci pro drobný déšť se sněhem neviděli, že někdo vystříhal celé pole drátěného plotu, aby se zmocnil tohoto oře. Jelikož překonání překážky nebylo v zápisu, tak ani pojišťovna nic neproplatila a kamerový systém ve tmě za deště a se správcem na dovolené nepomohl. Teď mívám kolo s sebou v posluchárně, abych studenty také trochu motivoval k bezemisní nemotorové dopravě.

Mnohokrát Vám děkuji za rozhovor a přeji hodně dalších úspěchů ve Vaší pedagogické a vědecké činnosti.

Darina Koubínová

Vybrané komentáře studentů k oceněnému předmětu (i z minulých let):

Mimořádně dobrý postoj ke studentům, který je velmi motivující jít dál.

Student byl seznámen s aktuálními ekologickými hrozbami pro životní prostředí. Zajímavé byly příklady z historie a jaké změny od té doby byly provedeny. Přednášky byly velice obohacující a zajímavé, moc mě to bavilo. Byl vždy prostor pro dotazy a diskuzi. Líbila se mi možnost vybrat si o čem budeme psát závěrečnou esej, a že to bylo jen vlastní zamyšlení. 

Vyučující byl vždy otevřený pro diskuzi, líbilo se mi, že projevil zájem o své studenty a o čem píší své závěrečné práce a čemu se věnují. Velice cením široký přehled o aktuálních problémech životního prostředí a možném řešení. Na žádost byly poskytnuty materiály a v případě zájmu byla vždy možnost vyučujícího kontaktovat. Na vlastní závěrečnou esej každému odepisoval individuálně s příslušným komentářem.