E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Rozhovor s Janou Roithovou, nositelkou juniorského grantu Evropské výzkumné rady

Granty Evropské výzkumné rady jsou určeny špičkovým výzkumníkům přicházejícím s novou revoluční myšlenkou, jež není pouhým pokračováním jejich předchozích úspěchů a může výrazně ovlivnit daný obor, posunout jeho hranice či otevřít nové výzkumné perspektivy.

Mgr. Jana Roithová, Ph.D., (1974) pracuje od roku 2007 na Katedře organické a jaderné chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a vede zde šestičlenný výzkumný tým. Zabývá se teoretickým i experimentálním studiem mechanismů chemických reakcí a je odbornicí na poli hmotnostní spektrometrie a kvantové chemie. V minulosti se například úspěšně věnovala studiu uhlovodíků v ionosféře Titanu, měsíci planety Saturn. Na podzim loňského roku získala Jana Roithová prestižní grant pro začínající vědce od Evropské výzkumné rady (European Research Council), který bude poskytovat její laboratoři podporu ve výši 32 milionů korun po dobu 5 let. Ve stejné grantové soutěži se podařilo od roku 2007 uspět jen dalším třem mladým vědcům z České republiky. Tomu, jak probíhalo výběrové řízení a v čem spočívá její projekt, se věnuje následující rozhovor.

Jana Roithová
Jana Roithová, foto: archiv UK
Čím je grant od Evropské výzkumné rady (ERC) výjimečný?

Nejdůležitější je asi prestiž ERC grantů. Už ve chvíli, kdy jsem grant dostala, mi to zásadním způsobem pomohlo ve vědecké kariéře. ERC grant je také výjimečný objemem peněz, které je možné získat. Důležitá je svoboda, se kterou mohu rozhodovat o čerpání peněz. Grant je vyhodnocován po roce a půl a v případě problému je možno projekt upravit. Strategie ERC je, že důvěřují hlavně ve schopnosti řešitelů grantů.

Jaký výzkum ERC podporuje?

Důraz je kladen na základní výzkum ve všech oborech. I když nyní se zavádí vedle „Starting“ a „Advanced“ grantů ještě další podpora, která má pomáhat financovat zavádění poznatků z ukončených ERC projektů do praxe, takže aplikovatelnost výsledků je jistě také důležitý bod.

Z kolika přihlášek se letos vybíralo?

Asi z 2900 z celé Evropy.

Co budete zkoumat v rámci Vašeho projektu? A proč myslíte, že jste uspěla?

Studuju mechanismy chemických reakcí. V tomto projektu jsem navrhla sestrojit nový přístroj, který umožní získávat infračervená a ultrafialová spektra izolovaných iontů.

Jak by měl přístroj konkrétně fungovat?

Přístroj bude založen na principu běžného hmotnostního spektrometru, ale navíc bude obsahovat tzv. iontovou past, kde bude možné ionty na krátký čas uložit, zchladit na teplotu okolo 10 K a provést spektroskopický experiment. Je to unikátní metoda pro studium reaktivních meziproduktů, které lze jinak jenom obtížně charakterizovat, protože jsou v roztoku přítomné pouze ve velice nízkých koncentracích. Pomocí hmotnostní spektrometrie dokážeme v principu pracovat pouze s několika ionty a dokážeme od nich dokonce získat infračervené spektrum, které nám řekne, jaká je jejich struktura.

Nejsme jediní, kdo mají v současné době grant na konstrukci takového přístroje, takže jde i o soutěž. A rozhodně není jisté, že se nám to podaří. Jeden takový přístroj existuje na universitě v Lausanne ve skupině studující biomolekuly, ale ta metodika je obtížná a nedá se jednoduše převzít, proto se to zatím ostatním skupinám nedaří.

V prvním kole jsou projekty vybírány podle krátké synopse a životopisu žadatele, ve druhém kole jsou již adepti zváni na osobní pohovor. Jak probíhá takové interview? Překvapily Vás některé otázky?

Loni už ne, protože jsem o grant žádala podruhé, ale předloni mě překvapilo, jaký to byl boj. V panelu sedí špičkoví experti z celého světa, kteří mi neustále oponovali, a když se jednalo o nějakou slabinu grantu, snažili se mít poslední slovo. A já jsem měla také pocit, že poslední slovo bych měla mít já, abych vysvětlila, že se vlastně o žádnou slabinu nejedná. V každém případě jsem se poučila a podruhé jsem připravila grantový návrh, který neobsahoval snadno napadnutelná místa, takže i interview bylo snadnější.

Jaká byla úspěšnost ve druhém kole?

Asi 50%, ale tam už se dostanou jen výborné projekty. Projekty jsou z poměrně širokého spektra, můj panel byl „Fyzikální a analytické chemické vědy“. Určitě jsou projekty, které jsou tak výjimečné, že je v podstatě jasné, že uspějí. Pak je ale řada projektů, které jsou výborné a záleží v podstatě na nuancích v oponentských posudcích a na tom, jak se projevíte při interview. Takže si myslím, že to, že jsem uspěla, bylo velké štěstí.

Co Vás víc baví, teoretická nebo praktická část pokusu?

Obojí. Mám ráda kombinaci všech přístupů, čím více informací o studovaném systému máte, tím lépe mu porozumíte.

Máte nějaký vědecký vzor? Nebo osobnost, která výrazně ovlivnila Vaši kariéru?

Těžko říct. Hodně mě ovlivnil můj pobyt na „postdoku" v Berlíně ve skupině Helmuta Schwarze, nynějšího prezidenta Humboldtovy nadace. Zapůsobil na mě odlišný styl práce v laboratoři, než na jaký jsem byla zvyklá z Čech.

Tušíte už také, co budete dělat až těch 5 let uplyne?

Nyní je důležité úspěšně dokončit tento projekt. Pak budu muset samozřejmě shánět další grantové zdroje, abych mohla dál platit vytvořený tým lidí. ERC Starting grant je podpora určená na rozjezd nezávislé kariéry a vlastní laboratoře a úspěšný žadatel by měl být schopen si tento nový tým i udržet. Můžu samozřejmě žádat i o ERC Advanced grant, ale to bych musela být opravdu velmi úspěšná.

Bavíte se doma o vědě?

Můj manžel je také vědec, takže ano.

A chtěla byste, aby se Váš syn stal vědcem?

Nechtěla bych, aby se mu zalíbila chemie, představa chlapečka s domácí soupravou Mladý chemik mě děsí. Ale pokud si k tomu najde cestu mimo domov, tak proč ne. Jinak si myslím, že povolání vědce je skvělé, ale nelze ho dělat jinak než na 100%, přičemž 100% rozhodně neznamená 8 a půl hodiny denně v pracovní dny.

Jana Roithová ve zkratce: vystudovala obor organická chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a doktorát obhájila pod vedením profesora Zdeňka Hermana roku 2003 na Fakultě chemického inženýrství Vysoké školy chemicko-technologické. Postupně pracovala v několika ústavech Akademie věd (Ústav chemických procesů, Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského, Ústav organické chemie a biochemie) a postdoktorální stáž absolvovala na Technické univerzitě v Berlíně ve skupině profesora Helmuta Schwarze. Od roku 2007 pracuje na Přírodovědecké fakultě a vyučuje předměty Výpočetní chemie pro experimentální chemiky, Organická chemie pro geology a Stereochemie. Zároveň vede vlastní laboratoř a školí magisterské i doktorské studenty. Za svoji vědeckou činnost byla několikrát oceněna, např. Hlávkovou cenou nebo cenou společnosti L´Oreal pro ženy ve vědě. Od roku 2010 je předsedkyní České společnosti pro hmotnostní spektrometrii. Spolu s manželem vychovává čtyřletého syna.

Vladimíra Horová

Akce dokumentů