Role kočovných pastevců v genetické historii obyvatel sahelu
Africký sahel je rozlehlá oblast ohraničená Saharou na severu, tropickými deštnými pralesy na jihu, Atlantickým oceánem na západě a Rudým mořem na východě. Čadská pánev ve střední části je důležitou přírodně a kulturně rozmanitou oblastí, která rovněž rozděluje celou oblast na západní a východní část.
Po délce celého sahelu dnes vedle sebe žijí dvě skupiny s rozdílným způsobem obživy: kočovní pastevci a usedlí zemědělci. Zatímco pastevci tvoří jazykově spíše homogenní skupiny, z nichž nejpočetnější jsou Fulbové na západě a Arabové na východě, usedlí zemědělci, se až na několik výjimek skládají z menších populací. K přechodu z lovců-sběračů na zemědělsko-pastevecký životní styl došlo pravděpodobně před zhruba 5000 lety v souvislosti se změnami klimatu a životního prostředí. Postupné oddělování nomádů od usedlého obyvatelstva je o něco mladší a začalo asi před 4000 lety.
Výzkumný tým se zaměřil na studium maternální genetické struktury a demografické historie sahelu, rozděleném z geografického hlediska na západní, střední a východní část. Z celé oblasti bylo analyzováno téměř 2000 vzorků, z nichž značná část pocházela z vlastních sběrů týmu, a to z pohledu D-smyčky, velmi variabilního úseku mitochondriální DNA (která je děděná výlučně po mateřské linii). Je třeba předeslat, že předchozí studie byly zaměřené pouze na centrální část sahelu a mnohem menší úsek D-smyčky. Badatelé zkoumali 10 kočovných (ať už dříve nebo ještě stále tento životní styl praktikujících) a 26 usedlých populací náležejících k jedné ze tří jazykových skupin (nilsko-saharské, afro-asijské a nigersko-konžské). Mezi 1994 studovanými sekvencemi stanovili 1352 haplotypů (tj. variant analyzovaného úseku DNA).
Podobně jako u předchozích výsledků zjistili nižší diverzitu, a tedy větší genetickou izolaci či mladší původ u pastevců než u zemědělců především v centrálním sahelu (Čadská pánev). Nově také nastínili možné rozdíly v reprodukčních strategiích mezi pastevci západního a východního sahelu. Svědčí o tom vyšší genový tok mezi arabskými pastevci a sousedními zemědělci na východě, než mezi fulbskými pastevci a usedlými populacemi na západě. Jelikož tým sledoval mitochondriální data děděná po mateřské linii, mohl také navíc na základě výsledků odvodit jistou regionální asymetrii. Na západě se ženy fulbských pastevců zjevně nezačleňovaly do jiných/okolních populací, zatímco ženy z východosahelských populací usedlých zemědělců se mísily s nově příchozí arabskou populací.
Celkové hodnocení se zahrnutím archeologických a lingvistických dat naznačuje, že ke genetické diferenciaci fulbských pastevců od původního zemědělsko-pasteveckého genofondu došlo přibližně v době, kdy do východní Afriky dorazili i arabští pastevci (7. století n. l.).
Studie je příkladem toho, že přírodovědecké metody lze uplatňovat i v oblasti humanitních věd jako je archeologie, etnologie nebo lingvistika.
Darina Koubínová
Akce dokumentů