Řekni mi, jak žiješ a já ti povím, co dýcháš.

Tomuto tématu je v posledních letech věnována stále větší pozornost v Evropě i na dalších kontinentech. Uvedený společensko-environmentální problém se nazývá environmentální spravedlnost nebo také environmentální nerovnost a znamená, že mezi chudými a menšinami na jedné straně a bohatými nebo ekonomicky zabezpečenými na straně druhé dochází k nerovnoměrné distribuci znečištění prostředí. Ve reálné situaci je tak možno se setkat se situacemi, kdy sociálně, případně etnicky vyloučení lidé žijí častěji v blízkosti skládek odpadů, průmyslových komplexů, dopravních tahů, v blízkosti kontaminovaných ploch a jsou častěji vystaveni vyšším koncentracím škodlivin ve vzduchu, pitné vodě, či potravinách.

Jelikož dosud neexistují publikované studie o tom, zda k podobné stratifikaci společnosti nedochází také v zemích střední a východní Evropy, které prošly podobnými změnami před zhruba dvěma desítkami let, bylo zajímavé zjistit situaci na modelovém případu České republiky. Hypotéza, kterou testovala v rámci bakalářské práce studentka oboru „Ochrana životního prostředí“ Martina Linhartová pod vedením profesora Martina Braniše, vycházela z toho, že nástup tržního hospodářství, znovuzavedení soukromého vlastnictví, snížení role státu a s tím související změny v zemědělství, průmyslu i v sektoru služeb na začátku devadesátých let povedou na regionální úrovni postupně k určitým socio-ekonomickým nerovnostem v populaci a také k nerovnoměrnému rozložení znečištění ovzduší. Autoři studie srovnávali 39 měst s více  než 10000 obyvateli, pro která byla zároveň dostupná data o znečištění ovzduší v roce 2001. Údaje o velikosti populace vybraných měst, o průměrném platu, stupni vzdělání a úrovni nezaměstnanosti byla získána z Českého statistického úřadu. Jako indikátory vyjadřující znečištění ovzduší ze spalování tuhých paliv byly vybrány imise oxidu siřičitého ( SO₂) a prachových částic ( PM₁₀), a jako ukazatel dopravního znečištění koncentrace oxidu dusičitého (NO₂) z databáze Českého Hydrometeorologického ústavu.

zdroj: CONTENTdm Collection

Výsledky na jedné straně ukázaly poměrně pozitivní fakt, že roční limit koncentrace SO₂ nebyl překročen ani v jednom městě, u NO₂ byl překročen pouze v jednom a limit pro PM₁₀ byl překročen ve 13 ze zmíněných 39 měst. Na druhé straně statisticky zpracovaná data potvrdila hypotézu, že v distribuci znečištění existuje v naší společnosti určitá stratifikace. Na rozdíl od převážné většiny výzkumů se však ukázalo, že zatímco nízké platy, vysoká míra nezaměstnanosti a nižší stupeň vzdělání jsou vázány v menších městech na vyšší expozici škodlivinám ze spalování tuhých paliv, bohatší a „vzdělanější“ obyvatelé velkých měst jsou více vystaveni vyšším koncentracím zplodin z dopravy. Zajímavým rozdílem mezi výsledkem týmu z Ústavu pro životní prostředí a zatím známými fakty je i to, že sociálně a etnicky vyloučené komunity jsou v zahraničí vystaveny vyššímu znečištění ovzduší zejména původem z průmyslu, zatímco u nás z lokálního vytápění. Tento poznatek by měl být významnou informací i pro rozhodovací sféru, neboť zatímco ve světě obecně emise z průmyslu klesají díky zavádění nových technologií, u nás se vzhledem ke stoupajícím cenám ušlechtilých energií, zejména zemního plynu a elektřiny, nedá zlepšení v emisích z lokálního vytápění tuhými palivy očekávat.

Provedená pilotní studie je základem pro mnohem detailnější výzkum, který by měl v rámci diplomové práce Martiny Linhartové zahrnout delší časový úsek a více proměnných, které budou pokrývat nejen socio-ekonomické, ale i etnické a zdravotní aspekty.