Rejsek obecný : ,,Rostu tam a zase zpátky“

A hustý podrost oživuje velmi čile, protože musí neustále hledat potravu. Aby vyrostl do své skromné velikosti a udržel se naživu i nadále, nemůže zůstat bez potravy déle než dvě až tři hodiny. Denně spotřebuje potravu odpovídající až 90 % jeho vlastní hmotnosti. Rejsek obecný patří mezi hmyzožravce je tedy nasnadě co představuje největší podíl na jeho jídelníčku. Hmyz doplňuje dalšími drobnými bezobratlými, příležitostně také mršinami, semeny, lesními plody a houbami. Co ale v zimě? Tehdy má každý hmyzožravec výrazně zúžený jídelníček. Rejsek obecný sice za svůj život většinou prožije jen jednu zimu, tím náročnější je však její překonání. Řada drobných savců zimu přečkává hibernací. Pro rejska, s jeho intenzivní příjmem potravy, však tato možnost nepřipadá v úvahu. Přesto způsob, jak překonat svou jedinou zimu zná.
Samice rejska obecného rodí mláďata během vegetačního období roku počínaje květnem, a to až ve třech vrzích. Mláďata záhy dosáhnou velikosti dospělce, ovšem pohlavní dospělost je čeká až po přezimování. V zimním období se však musí vyrovnat s nepřízní počasí, která rozhodně nevychází vstříc jejich potravním nárokům. Do zimního spánku upadnout nemůže, ale může zařadit zpětný chod ve svém růstu a zmenšit svou tělesnou velikost. Poprvé tuto skutečnost pozoroval a prokázal polský zoolog August Dehnel koncem čtyřicátých letech. Měřil lebky rejsků obecných a došel k závěru, že u přezimujících rejsků se snižuje výška mozkovny. Později další mammalogové zjistili, že se snižuje i hmotnost řady orgánů a celková tělesná hmotnost. Tento skutečnost se nazývá Dehnelův fenomén.
Doktor Vladimír Vohralík z Katedry zoologie PřF UK se svou studentkou Lucií Novákovou zkoumali změny ve velikost rejsčích lebek v závislosti u jedinců v závislosti na jejich věku a pohlaví.  Měřili lebky 173 rejsků obecných. Tato množina obsahovala jak lebky juvenilních, tohoročních jedinců, tak lebky plně dospělých jedinců, kteří již mají přezimování za sebou. A zároveň se jednalo o lebky samčí i samičí. Pohlavní dimorfismus byl u rejsků dlouhodobě velmi opomíjen. Analyzovaný kosterní materiál patřil exemplářům nachytaným v sedmdesátých letech v rezervaci Žofínský prales v Novohradských horách. Zmínění zoologové exempláře do čtyř skupin, a to v závislosti na věku a pohlaví. U takto drobných savců je pro analýzu jejich koster nutné zvětšení za použití stereomikroskopu a pořízení mikroskopických snímků. Autoři této studie fotografovali u každého jedince lebku z dorsálního i ventrálního pohledu a levou spodní čelist, jak z bukální (vnější) tak z linguální (vnitřní) strany. Za pomoci specializovaných počítačových programů provedli u každé lebky a každé čelisti sedm měření. Na dorzální straně se jednalo o šířku mezi jařmovými oblouky, mezi očnicemi a o celkovou šířku lebky. Z ventrální strany změřili délku čenichu, mozkové části lebky a horní řady třenových zubů a stoliček. Na vnější straně lebky proběhla měření spodní čelisti šlo o měření její výšky, výšky čelisti pod první stoličkou a délky viditelné části řezáku (tj. bez kořene zubu). Na vnitřní straně byla měřena její délka, zubní řady a délka řady stoliček.
Vliv věku a pohlaví na hodnoty změřených tělesných parametrů byl zjišťován pomocí statistických testů ANOVA. Vliv věku byl prokázán u sedmi ze všech čtrnácti měřených tělesných parametrů. Vliv pohlaví byl odhalen pouze u tří ze všech těchto rozměrů. Na vyslovení všeobecné hypotézy o vlivu pohlaví na velikostní rozdíly mezi juvenilním a dospělými rejsky je však ještě brzy, protože tento faktor do analýz dlouhodobě zařazován nebyl. Nicméně je patrné, že pohlaví i věk mají na rozměry rejsčích lebek vliv. Závěrem autoři poukazují na odlišnou míru této odlišnosti v závislosti na prostředí, které analyzovaná rejsčí populace obývá. Například mammalog Miloslav Homolka v osmdesátých letech odhalil ve Vysokých Tatrách u rejsků po přezimování výrazně vyšší hodnoty kondylobasálních délek než u juvenilních jedinců. Naopak u jedinců z jihomoravských populací k žádnému podobnému prodloužení nedocházelo.
Závěrem lze říci, že během života rejska obecného dochází ke změnám nejrůznějších tělesných rozměrů a to obousměrně. Některé se zvětšují, jiné se zmenšují. Tato práce je příspěvkem, který ukazuje na množství faktorů určujících, které tělesné parametry se budou měnit a jestli se budou zvětšovat či zmenšovat. Při nejmenším pohlaví má neopomenutelný vliv a pravděpodobně záleží také na prostředí, které rejsčí samice či samci obývají.

Rejsek obecný (Sorex araneus)

Vohralík V., Nováková L.: Age and Age and sex skull variation in a model population of the common shrew (Sorex araneus). Folia Zoologica-Praha 66 (4) :254-261

http://bioone.org/journals/folia-zoologica/volume-66/issue-4/fozo.v66.i4.a7.2017/Age-and-sex-skull-variation-in-a-model-population-of/10.25225/fozo.v66.i4.a7.2017.short

Prokop Košátko