Rašeliniště: nádrž, nebo houba?
Poslední dobou jsme svědky rostoucího počtu hydrologických extrémů včetně povodní. Pro jejich hodnocení je nutné se zaměřit na místa, kde odtok vzniká – na pramenné oblasti. Katedra fyzické geografie a geoekologie již několik let rozvíjí pod vedením prof. Janského svůj projekt na Šumavě, kde se zaměřuje na srážkové a odtokové poměry. V jednom z nejnovějších výzkumů se pak kolegové Lukáš Vlček, Jan Kocum, Bohumír Janský, Luděk Šefrna a Šárka Blažková zaměřili na vliv rašelinišť na odtok.
Na Šumavě najdeme díky příznivým geologickým a morfologickým podmínkám jednu z nejrozsáhlejších oblastí rašelinišť v celé střední Evropě. Výzkum probíhal v pramenných oblastech Vydry s vysokým podílem vrchovišť - rašelinišť sycených převážně srážkovou vodou. Pro výzkum byla vybrána pouze nedotčená povodí, a to Ptačího, Roklanského a Tmavého potoka a Rokytky. Hlavním cílem bylo zjistit vliv nasycenosti rašeliniště na odtok, a to zejména při extrémních událostech. Použita byla data o výškách hladin podzemní vody, průtocích toků mezi lety 2008 a 2013 a data plošného zastoupení rašelinišť v zájmových povodích.
Vybraná povodí v povodí Vydry. Zdroj: autoři článku.
Všechna povodí leží ve výšce 1100 až 1300 m n. m. s podobným průměrným sklonem reliéfu a krajinným a půdním pokryvem. Liší se však v rozloze rašelinišť, s nejvyšším podílem v povodí Rokytky.
Ze srážkových událostí z let 2008 – 2013 byly vybrány ty, které se vyskytly v době maximálního nebo naopak minimálního nasycení vrchoviště (obvykle odpovídá nasycení celého povodí).
První zkoumanou situací bylo chování odtoku po dešti z předtím nenasyceného povodí. Odtok byl při minimálním nasycení menší na povodích s vyšším pokrytím rašeliništi při jakékoliv měřené srážkové události (5 – 45 mm). Některé srážkové události se ve více zrašelinovatělých povodích na odtoku téměř neprojevily.
Druhou zkoumanou situací byl naopak odtok během srážkových událostí v době maximálního nasycení rašelinišť. Ukazuje se, že při nižších úhrnech srážek (10 – 15 mm) se povodí chovají podobně. Naopak při vyšších srážkových úhrnech (> 15 mm) dochází k rozdílnému chování povodí s malým a velkým zastoupením rašelinišť. Při srážkách kolem 40 mm je odtok z více zrašelinovatělých povodí téměř trojnásobný. Jednoduše lze konstatovat, že se rašeliniště nasytí a vodu nezadržují, naopak se chovají jako plná nádrž a voda z nich vytéká. Proto povodí Roklanského potoka a Rokytky s pokrytím cca 30 % území rašeliništi produkují v této situaci až třikrát vyšší odtok.
Výzkum přispívá do diskuze o vlivu rašelinišť na odtokové poměry. Rašeliniště sice dokáží zadržet mnoho vody, problémem však je, že po většinu času bývají rašeliniště plně nasycena. Retenční prostor v rašeliništích vhodný pro zadržení extrémních srážek se bohužel vyskytne při opačném extrému – suchu. Pro správné hodnocení je tak zapotřebí znát poměry podzemních vod a správně vyhodnotit, při jakém úhrnu srážek hraje rašeliniště roli plné nádrže nebo spíše „houby“.
Tomáš JANÍK
Publikováno:
Čtvrtek 13.04.2017 12:20
Akce dokumentů