Půdní fauna – pomocnice ve stabilizaci uhlíku?
Při fotosyntéze dochází k zabudování části přijatého uhlíku z atmosféry do těla rostlin. Po odumření biomasy poté dochází k jejímu rozkladu a částečnému uvolnění uhlíku pomocí respirace nebo odtokem v podobě rozpustných organických sloučenin.
Za nejdůležitější prvky ovlivňující rozklad a mineralizaci opadu listnatých stromů jsou přisuzovány klimatické faktory, zde zejména teplota a vlhkost, a chemické složení materiálu. Dalšími faktory jsou například typ půdy, mikrobiální život a aktivita makrofauny (velcí půdní živočichové, které je možné vidět pouhým okem) jako jsou žížaly, stonožky, termiti nebo svinky. Důležitý vliv na rozklad má zastoupení fenolických sloučenin, které jsou obsaženy v rostlinách za účelem obrany před škůdci. Zároveň je možné sledovat rozdílné zastoupení fenolických sloučenin v závislosti na věku rostliny, teplotě okolí či sluneční radiace. Množství těchto sloučenin zásadním způsobem ovlivňuje aktivitu rozkladačů.
Na zlepšení podmínek rozkladu se významně podílí i půdní makrofauna. Ti zejména zlepšují podmínky pro mikrobiální rozklad, neboť půdu provzdušňují, zvětšují povrch přístupný pro mikrobiální aktivitu, mísí opad a dopravují ho do hlubších a vlhčích částí půdy. Na druhou stranu mohou svými exkrementy, které se rozkládají pomaleji než čistý opad, stabilizovat množství organické hmoty v půdě.
Vědci uskutečnili pokus trvající 50 týdnů během něhož zkoumali vliv různých faktorů na rozklad organické hmoty. V experimentu byly využity tři typy opadu listnatých stromů s odlišným poměrem C:N a zastoupením fenolů – olše lepkavá (Alnus glutinosa), vrba jíva (Salix caprea) a javor babyka (Acer campestre). Dále bylo posbíráno 120 jedinců svinky obecné (Armadillidium vulgare) a rozděleno do tří boxů s odlišným substrátem. Během tří měsíců byly sbírány exkrementy svinky obecné pro další pokus. Odlišné typy substrátu byly separovány, přičemž pokus byl proveden při 3 stejných teplotách (8 °C, 16 °C, 24 °C) a při měnící se teplotě (první týden 8 °C, další týden 24 °C). Před a po provedení pokusu byl ve všech substrátech měřen poměr C:N a množství celkových rozpuštěných fenolů.
Vliv makrofauny byl zejména významný u opadu s nižším poměrem C:N (olše, vrba), naopak nebyl pozorován u opadu s větším poměrem C:N (javor). Laboratorní výsledky zde byly podpořeny i terénními měřeními. Respirace opadu byla významně pozitivně ovlivněna narůstající teplotou, u exkrementů však nikoli. Kolísající teplota přitom způsobila nižší nebo stejnou respiraci oproti teplotě konstantní. Obsah fenolických látek se po rozkladných procesech a v exkrementech svinky výrazně snížil oproti obsahu v surovému opadu. Zajímavé bylo snížení poměru C:N v exkrementech svinky živící se opadem javoru a olše a naopak nárůst poměru C:N u exkrementů z opadu vrby.
I když na dekompozici materiálu a ztrátu uhlíku z půdy působí mnoho faktorů, z nynějšího výzkumu je patrný významný vliv typu opadového materiálu. Zároveň je zde nepopiratelný vliv makrofauny, kterému se autoři věnovali podrobně i v předešlých výzkumech. V tomto případě se jednalo o svinku obecnou, která, podobně jako ostatní makrofauna, podporuje stabilizaci organické hmoty v půdě a tím i setrvání uhlíku v půdním prostředí.
Kateřina Fraindová
Akce dokumentů