E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Toxoplasma gondii&lt/i>.

Toxoplasma gondii je celosvětově rozšířený parazit, jehož konečným hostitelem jsou kočkovité šelmy. Mezihostitelem se může stát většina teplokrevných živočichů včetně člověka. V infikované kočkovité šelmě se parazit pohlavně množí a ta vylučuje jeho oocysty po dobu jednoho až tří týdnů, poté se většinou stává vůči reinfekci doživotně imunní. Člověk a další mezihostitelé se mohou nakazit potravou kontaminovanou oocystami nebo infikovaným masem.

V jejich těle se oocysty změní na tachyzoity, kteří zaplaví řadu tkání v organismu mezihostitele. Tato fáze se nazývá akutní toxoplazmóza. U člověka se v akutní fázi mohou objevit zvětšené uzliny a „chřipkovité“ příznaky, které samy odezní poté, co se tachyzoiti změní ve tkáních na bradyzoity a vytvoří opouzdřené cysty, jejichž nosičství je pravděpodobně doživotní. Od této chvíle hovoříme o latentní toxoplazmóze.

Životní cyklus Toxoplasma gondii
životní cyklus Toxoplasma gondii

U nás je tímto parazitem infikováno asi 30% lidské populace. Zatímco akutní toxoplazmóza je velice nebezpečná v těhotenství, latentní toxoplazmóza byla dlouho považována za naprosto neškodnou. Již delší dobu se ale ukazuje, že toxoplazma dokáže manipulovat s lidským chováním a dokonce s imunitním systémem. Byly publikovány studie poukazující na souvislost toxoplazmózy se vznikem schizofrenie, Parkinsonovy choroby, vyšší náchylnosti infikovaných jedinců k sebevraždám a dopravním nehodám. Velká část následků latentní toxoplazmózy je právě přičítána na vrub reakcím imunitního systému. Dokonce se zdá, že latentní toxoplazmóza zvyšuje pravděpodobnost narození chlapce, protože potlačuje imunitní systém svého hostitele, včetně mechanismů vedoucích ke spontánním potratům. Mužský plod je více imunogenní než plod ženský, proto dochází častěji ke spontánním potratům nenarozených chlapců než holčiček. Spontánní potraty se ale často týkají plodů s chromozomálními abnormalitami a vývojovými vadami. Latentní toxoplazmóza tak nejen zvyšuje pravděpodobnost narození chlapce, ale třeba i dítěte s Downovým syndromem, jak ukázal se svými spolupracovníky před 50 lety zakladatel české parazitologie Otto Jírovec.

Jaroslav Flegr a Ilja Stříž z Přírodovědecké a I. Lékařské fakulty Karlovy univerzity se ve své studii zabývali případy imunosuprese (potlačené imunity) u osob s latentní toxoplazmózou. Zjistili, že muži s latentní toxoplazmózou mají snížené počty bílých krvinek a některých dalších složek imunitního systému v krvi. Naproti tomu ženské nositelky toxoplazmy mají výše uvedené krevní elementy zvýšené, s výjimkou B-lymfocytů, jejichž počty mají podobně jako muži snížené. Tento jev lze vysvětlit například rozdílným působením latentní toxoplazmózy na hladinu testosteronu v krvi u obou pohlaví. Zatímco u infikovaných mužů dochází k jejímu zvýšení, u infikovaných žen se naopak hladina testosteronu v krvi snižuje. Zdá se, že latentní toxoplazmóza by mohla dokonce chránit muže před vznikem určitého typu imunopatologických onemocnění, neboť zastoupení infikovaných mužů bylo mezi pacienty imunologické ordinace 2-3x nižší, než by mělo být. Vzhledem k vysoké „promořenosti“ lidské populace latentní toxoplazmózou by její pravděpodobné imunosupresivní účinky mohly mít výrazný dopad na lidské zdraví. Proto si toto téma rozhodně zasluhuje další vědeckou pozornost.

 

Klára Kazdová

 

Flegr J., Stříž I. (2011): Potential immunomodulatory effects of latent toxoplasmosis in humans. BMC Infect Dis. 11: 274.

Akce dokumentů