Přijdeme o výhledy z Krkonoš a Jeseníků?

V souvislosti s globální klimatickou změnou a růstem teplot se hovoří i o mnoha důsledcích. Jedním z projevů je i zrychlený vývoj v horských oblastech, často zkoumaný právě v souvislosti s posunem horní hranice lesa. Musíme si však uvědomit, že faktorů působících v těchto podmínkách je vícero.

Obecně lze říct, že nejdůležitější jsou klimatické faktory, které nedovolují stromům šířit se výše, k tomu se přidávají geomorfologické faktory a další disturbance narušující vývoj lesa. Jedná se například o velký sklon svahů, svahové pohyby, sněhové laviny, nebo napadení hmyzem. Ve sledovaných horách jde také o změnu využití těchto partií hor člověkem, který dříve v nejvyšších partiích hospodařil a přispěl k současnému stavu – bezlesí – pastvou hospodářských zvířat.

Jak dlouho ještě bude krkonošské bezlesí opravdu bez lesa? Pohled ze Sněžky. Foto autor popularizačního článku.

Bezlesí na vrcholových polohách v Hrubém Jeseníku a v Krkonoších zabírá 1600 ha, respektive 5500 ha. Teplota zde za posledních sto let stoupla cca o jeden stupeň a celoroční průměr se pohybuje okolo 1-2 °C, charakteristické jsou vysoké úhrny srážek – 1200-1400 mm ročně (průměr ČR je 671 mm) a krátká vegetační sezóna. Horní hranice lesa se nachází ve výškách okolo 1200-1400 m n. m.

Autoři porovnávali letecké snímky z roku 1936 z Krkonoš, v případě Hrubého Jeseníku z roku 1953 a současnosti – snímky z roku 2005. Pro zájemce o staré letecké snímky lze doporučit internetový server http://kontaminace.cenia.cz/, kde je nasnímána celá Česká republika z let 1949-1954.

Období bylo rozděleno na dvě části, v té první, zhruba do konce šedesátých let vzrostla horní hranice lesa více než ve druhé. Jednou z příčin je opuštění hospodářství, díky tomu se les mohl snadněji šířit na úkor dřívějších pastvin. Ze všech faktorů byla nejdůležitější vegetace a topografie terénu. Bylo zjištěno, že pokud stálo na určitém místě původně více stromů, vliv vegetace byl větší. Skupina stromů je odolnější vůči klimatickým podmínkám a také je více konkurenceschopná v boji (kompetici) s klečí, na jejíž úkor se snaží šířit. V případě malého původního pokrytí místa smrky rostl význam topografie – například sklon a orientace svahu. V Hrubém Jeseníku se les dostal na hranici oblých hřbetů, kde však panují klimatické podmínky zabraňující dalšímu šíření. Je to zejména dlouho přetrvávající hluboká sněhová pokrývka, vítr, promrzání půdy a také vliv vegetace – v takovém prostředí se lépe prosazují keře, například borovice kleč.

Ve srovnání s ostatními pohořími v Evropě je posun horní hranice lesa o 0,3 m ročně v Hrubém Jeseníku a o 0,43 m za rok v Krkonoších ve sledovaném období velmi malý. Je to vyústění faktorů zmíněných v souvislosti s Jeseníky a také poškozením lesa kyselými dešti zapříčiňující horší kondici smrkových porostů nacházející se ve sledovaném prostředí. Porovnání dále ukazuje významnější roli změny zimních teplot než letních v ohledu k posunu horní hranice lesa napříč pozorováními v celé Evropě.

Horní hranice lesa v Hrubém Jeseníku a v Krkonoších se posouvá posledních zhruba osmdesát let o necelý půlmetr ročně výše. Tato změna je relativně malá v porovnání s ostatními pozorováními z Evropských pohoří. Posun má několik příčin – klimatické, jako zvýšení teploty, geomorfologické související se svahovými procesy a topografií terénu, biogeografické, které můžeme definovat jako soupeření různých druhů a význam stavu porostů před započetím výzkumu a konečně i antropogenní spojené s kyselými dešti a opuštěním zemědělského využití vrcholových partií hor.

TREML, V., CHUMAN, T. (2015): Ecotonal Dynamics of the Altitudinal Forest Limit are Affected by Terrain and Vegetation Structure Variables: An Example from the Sudetes Mountains in Central Europe. Arctic, Antarctic and Alpine Research 47, s. 133-146.

Tomáš JANÍK