E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Příběhy ukrajinských migrantů

Jsou největší skupinou cizinců v Česku. Známe však jejich osudy? Rodina či vztah se svou domovinou jsou faktory, které formují finanční chování migrantů. To na základě rozhovorů analyzovala Eva Janská s kolegyněmi z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje naší fakulty a univerzitního Centra pro teoretická studia.

Se zvyšující se propojeností světa se také proměňuje charakter mezinárodní migrace. Jedním z jejích typů je transnacionalizace. Jedná se o migraci, při které migrant střídá pobyt ve své domovině s pobytem v hostitelském státu. Typická je pro pracovní migraci. V jedné zemi migrant pracuje, ale současně stále udržuje vztah se zemí svého původu. V Česku je tento fenomén patrný na příkladu největší zahraničí komunity – Ukrajinců.

S transnacionalizací jsou spjaté takzvané remitence – peníze, které migrant posílá zpět do země původu. Může tak pomáhat své rodině, obchodu; posílat je pravidelně nebo příležitostně, např. v období svátků. Celosvětově je jejich suma větší než prostředky rozvojové pomoci a hladina remitencí také zůstává stabilnější.

Ukrajinskou migraci do Česka lze charakterizovat jako ekonomickou a remitence jsou přirozenou součástí tohoto fenoménu. Pomáhají vylepšit ekonomickou situaci příbuzných na Ukrajině a současně ovlivňují i vztahy v rodině. Na roli finančních remitencí a způsobu života migrantů v cílové zemi se zaměřily autorky článku. Bylo provedeno 50 rozhovorů s Ukrajinci ze Zakarpatské oblasti pracujících v Praze a Středočeském kraji a současně i rozhovory s jejich rodinnými příslušníky doma, na Ukrajině.

Ukrajinci demonstrující na Václavském náměstí. Zdroj: Lidovky.cz

Migranti – členové rodiny, jsou zde v Česku, aby pomohli zlepšit ekonomické postavení rodiny na Ukrajině. Remitence směřují do opravy či výstavby domů, školného i pravidelných výdajů. Do Česka odchází za výdělkem zpravidla muž jako hlava rodiny, popřípadě oba rodiče a děti nechávají na Ukrajině.

Autorky na základě typologie Dahindena (2010) vymezují jednotlivé skupiny migrantů. Zhruba třetina respondentů, zpravidla mužů od rodin a obou manželů spadá do skupiny transnacionálního mobilního typu, který se vyznačuje vysokou mobilitou a nízkou vazbou na hostitelskou zemi. Zbývající respondenti, nejčastěji ti svobodní, rozvedení, či s celou rodinou plánující přestěhování do Česka, spadají do lokálního mobilního typu, který je charakteristický vysokou mobilitou i vztahy k oběma zemím.

Příkladem první skupiny jsou Jura a Saša, otcové od rodin, kteří domů na Ukrajinu posílají 60–70 % českého výdělku a v Česku žijí skromný život téměř bez vazeb na zdejší společnost. Příklad Světlany a Váni ukazuje rodiče pracující v Česku, ale o syna se starají prarodiče na Ukrajině. Podobně jako další rodiče řeší dilema, zdali vzít děti s sebou do Česka, což povede ke zhoršení jejich finanční situace, ale ke spokojenějšímu rodinnému životu, anebo zdali budou dále jen posílat peníze na Ukrajinu, ale se svým dítětem se uvidí jen několikrát, často jen jednou či dvakrát, do roka.

Do lokálního mobilního typu migranta nyní spadá rozvedená Natálie žijící v Praze již šestnáctým rokem. Přesto město skoro nezná, protože téměř jen pracuje. Finančně se jí ale daří. Na Ukrajině koupila dům a mnoho dalších peněz remitencí investovala do svých dvou dětí. Podporovala je ve studiích nebo jim kupovala spotřební zboží.

Svobodní mladí migranti Petr a Tamara mají jiné starosti – žijí podobně jako čeští studenti. Studují, brigádně pracují, cestují, dostávají část peněz od rodičů. Jsou integrovaní, to i díky studiu v češtině. Dále konstatují, že ženy migrantky, kterým se povedlo obstát v hostitelské zemi, v očích rodiny i komunity vylepšují svůj status v jinak patriarchální Ukrajině. Petr a Tamara na rozdíl od ostatních příkladů imigrantů domů posílají jen dárky.

Výpovědi respondentů ukazují, že se strategie a vztah k oběma zemím v průběhu migrace mění. Častým motivem bývá uvedené rozhodování při narození potomků - zdali žít s rodinou, nebo nechat děti na Ukrajině, přičemž scelením rodiny se pak mění i charakter jejich migrace, vztah k remitencím a oběma zemím.

JANSKÁ, E., PAUKNEROVÁ, K., KOROPECKÁ, M. (2017).TRANSNATIONAL BEHAVIOUR OF UKRAINIAN REMITTING MIGRANTS, 108(5), 656–668. https://doi.org/10.1111/tesg.12243

Tomáš Janík

Publikováno: Úterý 29.05.2018 16:45

Akce dokumentů