Pozdrav z minulosti
Během posledních dvaceti let vznikla nová disciplína zvaná fylogeografie, která zkoumá vztah mezi historickými procesy a současným rozšířením druhů na velikých geografických škálách. Pátrá po jejich příbuzenských vztazích a genetické diverzitě (diverzitě genetických markerů). Zuzana Münzbergová a její kolegové se pokusili vyzkoumat, zda podobné závislosti, které jsou známé na kontinentální škále, je možno pozorovat i na území o rozloze několika kilometrů čtverečních. Konkrétně se snažili zjistit, zda je dnešní genetická rozdílnost populací vytrvalé rostliny Succisa pratensis ovlivněna minulým rázem krajiny.
Čertkus luční (Succisa pratensis) je rostlina rostoucí na středně vlhkých lukách, kvetoucí vícekrát za život a dožívající se minimálně 25 let. Ve Švédsku, kde studie probíhala, je její výskyt závislý především na dřívějším spásání a kosení luk.
K posouzení genetické rozmanitosti bylo použito osm enzymů, tzv. alozymů, kódovaných jedním lokusem vyskytujícím se ve více alelách. Tyto enzymy jsou u čertkusu známé svou variabilitou v rámci populací, které díky značné délce života mění svou genetickou strukturu velmi pomalu. Proto ji změny krajiny v minulosti mohou ovlivnit na mnoho let dopředu. Studovaná krajina prošla velkými změnami uspořádání za posledních 150 let – lokality se zmenšily a staly se více izolovanými. Na tuto změnu genetické složení populace zatím nezareagovalo. To bylo ve studii potvrzeno nízkým stupněm příbuzenského křížení (inbreeding) z důvodu vysoké vzájemné izolovanosti.. Na druhou stranu se v mnoha populacích ukázala nerovnováha způsobená genovým tokem z jiných geneticky odlišných populací. Vzhledem k současnému uspořádání krajiny se s velkou pravděpodobností jedná o genový tok v minulosti a tedy odraz historické struktury krajiny v jejich dnešním genetickém složení. To potvrzuje i fakt, že propojenost populací kolem roku 1850 je lepším faktorem vysvětlujícím jejich genetickou podobnost než jejich propojenost v současnosti. 
Souhrn na závěr: genetická diverzita vzrůstá se vzrůstajícím propojením populací v minulosti a to i v případě, kdy bereme v potaz současnou (často fragmentovanou) strukturu krajiny. Z toho vyplývá, že historie krajiny může výrazně přispět k porozumění rozložení dnešní genetické skladby druhů a naopak genetická skladba může být použita k lepšímu porozumění minulosti krajiny, i na malé škále.
Radka Nováková
Akce dokumentů