Pohání hospodářská rozmanitost ekonomický rozvoj regionů?

Množství výzkumů na naší fakultě je věnováno významu biologické rozmanitosti. Geografové si podobné otázky kladou i při studiu lidských aktivit. V ekonomické geografii je příkladem diskuze o významu hospodářské rozmanitosti pro rozvoj regionů. Zejména výzkumy ze západní Evropy a USA ukazují, že diverzita hospodářských činností často předurčuje ekonomickou sílu regionu. Výsledky těchto výzkumů založených na poznatcích z několika vyspělých ekonomik nicméně bývají zjednodušeně interpretovány bez ohledu na specifika místního kontextu. Autoři se zaměřili na české mikroregiony, tzv. ORP (obce s rozšířenou působností) čítající několik tisíc obyvatel a cílem bylo tento předpoklad ověřit. Sledovali jednak zmíněný vztah mezi hospodářskou diverzitou a ekonomickou úrovní, ale využili též nedávné globální ekonomické krize k tomu, aby analyzovali, nakolik struktura ekonomiky ovlivňuje náchylnost regionů k nestabilitě (měřené nárůstem nezaměstnanosti při příchodu krize).

České mikroregiony se v porovnání se západoevropskými regiony vyznačují specifiky, které mohou studované vztahy ovlivňovat. Disponují menším trhem a konkurencí, nižším počtem lokálních hráčů, kteří určují směřování regionu, omezená a dosti prostorově koncentrovaná je i znalostní základna plodící inovace. Zmíněná specifika jsou často dlouhodobě historicky podmíněná, dřívější lokalizace určitých hospodářských aktivit může regionální vývoj ovlivnit na dlouhá desetiletí.

Hospodářská specializace i diverzifikace regionů mohou mít své pozitivní i negativní efekty. Předpokládá se, že hospodářská rozmanitost přispívá k přenosu znalostí a inovací, přílišná diverzifikace při malé velikosti ekonomiky ale může mít spíše negativní dopady. Diverzifikovaná ekonomika je stabilnější při otřesech, protože flexibilněji dokáže přelévat pracovníky do růstových odvětví. Hospodářská specializace zase může na jedné straně znamenat možnost využití aglomeračních efektů – blízkosti a velikosti trhu práce, ostatních firem, lepší infrastruktury, koncentraci určitého typu znalostí, případně možnost dosažení výnosů z rozsahu. Na druhou stranu se může pojit s vyšší zranitelností regionů – evidentní je nebezpečí ohrožení specializovaných regionů v případě vnějších šoků, pokud se týkají daného odvětví.

Při samotné analýze byla vyloučena velká města a pracovalo se se souborem relativně srovnatelných mikroregionálních ekonomik. Autoři stanovili hlavní studované proměnné, na jejichž vztahy se zaměřili (ekonomická úroveň, míra hospodářské diverzifikace, zranitelnost měřená nárůstem nezaměstnanosti při počátku ekonomické recese) a snažili se uvážit i vliv dalších proměnných postihujících různé charakteristiky regionů, které by mohly studované vztahy také ovlivňovat. Zjistili, že charakter studovaného vztahu mezi hospodářskou rozmanitostí a ekonomickou úrovní se liší dle toho, nakolik je daný region závislý na zpracovatelském průmyslu. Regiony s vyšším zastoupením zpracovatelského průmyslu sice vykazují vyšší ekonomickou úroveň, ale také vyšší zranitelnost. Dále se ukázalo, že u nejvíce průmyslových regionů hraje pozitivní roli spíše specializace a teprve při klesajícím zastoupení zpracovatelského průmyslu v místní ekonomice se uplatňuje obvykle zdůrazňovaná pozitivní role různorodosti ekonomické struktury.

Mezi ekonomicky nejúspěšnější regiony se ve výzkumu zařadily ty, kde jsou provozovány velké podniky, jako např. v Mladé Boleslavi, Mohelnici, Otrokovicích, nebo Třinci. V dnešních dnech jsou vlastněny převážně zahraničními firmami, nicméně průmysl v těchto regionech má tradici již po několik desetiletí a často sahá až k počátkům 20. století. Další úspěšné regiony nalezneme v zázemí velkých měst, například Říčany a Černošice.

Jsou velké továrny jako ta v Mladé Boleslavi nejdůležitějším faktorem regionálního rozvoje? Zdroj: cs.wikipedia.org, foto Zdeněk Fiedler.

Dosažená zjištění tak varují před přejímáním zjednodušených argumentů o jednoznačném významu hospodářské různorodosti či naopak specializace pro regionální rozvoj. Obecněji řečeno, ukazují ošidnost přebírání předpokladů o zdánlivě univerzálních vztazích bez náležité reflexe kontextu. Na podmínky České republiky tak neplatí některé zmíněné hypotézy ověřené jinde, nicméně by tyto převážně specializované regiony, jejichž specializace je desetiletími podmíněná, měli přemýšlet nad vylepšením své pozice pomocí tvorby inovací a využití aglomeračních efektů, které by zvýšily konkurenceschopnost a zlepšily postavení v hierarchii nadnárodních firem – vlastníků zmiňovaných továren.

ŽENKA, J., NOVOTNÝ, J., SLACH, O., KVĚTOŇ, V. (2015): Industrial specialization and economic performance: A case of Czech microregions. Norwegian Journal of Geography 69, 2, s. 67-79.

Tomáš JANÍK