Počítání šesti tisíc ptáků mezi nepálskými osmitisícovkami
Chceme-li chránit druhovou rozmanitost na určitém území, musíme nejdříve znát vlivy, které způsobují, že na některých místech se vyskytuje druhů více, zatímco jiná jsou mnohem chudší. Mezinárodní nepálsko-český tým, jehož členkou byla i Zuzana Münzbergová z Katedry botaniky, se zabýval faktory ovlivňujícími diverzitu a distribuci ptačích druhů na zalesněných kopcích v centrálním Nepálu. Zajímalo je zejména to, jakou roli zde hraje nadmořská výška a strmost svahu.
Ptáci jsou považováni za ukazatele kvality lesního prostředí, jelikož reagují na změny jeho struktury, a mohou tak pomoci při rozhodování, která území je potřeba chránit. Výzkumný tým se proto zaměřil na Nepál, jelikož je z hlediska ptačí diverzity a distribuce poměrně neprobádanou oblastí. Přitom je to pro účely zkoumání vlivu nadmořské výšky na rozšíření druhů území nad jiné ideální, neboť zde můžeme najít největší výškové rozpětí na Zemi (60-8848 m n. m.). Odborná literatura uvádí, že se v Nepálu vyskytuje 871 ptačích druhů, z nichž téměř dvě stovky patří k více či méně ohroženým druhům. Nepál tak patří k významným místům světové ptačí diverzity.
Jednou z nejdůležitějších nepálských oblastí jsou níže položené lokality v Terai, v kopcích Siwalik, v Mahabharatu a v přilehlých údolích. Toto území je velmi hustě osídleno a tím pádem zde dochází k intenzivnímu obhospodařování krajiny. Bohužel zde přes velkou druhovou bohatost není dostatek chráněných území. Vědci se rozhodli zkoumat čtyři místa v oblastech mimo chráněná území, ale i lidská sídla ve dvou nepálských údolích položených ve středních nadmořských výškách (Palung a Kathmandu, 50-2760 m n. m.) ). Vegetace v těchto údolích se pohybuje od subtropické po smíšené listnaté lesy mírného pásma. Členové týmu pozorovali ptáky a nahrávali jejich hlasové projevy každých 100 výškových metrů. V každé nadmořské výšce byli ptáci sčítáni v deseti kruzích o průměru 50 metrů.
Celkem se podařilo zaznamenat přes šest a půl tisíce jedinců patřících do téměř 150 druhů, 77 rodů, 23 čeledí a 8 řádů. Nejčastěji byli nacházeni hmyzožraví ptáci, dále pak všežraví a plodožraví. Nejméně častými pak byli ptáci živící se nektarem a masožraví. To odpovídá pozorováním z ostatních částí nejen Nepálu. Podíl všežravých druhů byl vyšší na místech s vyšší heterogenitou prostředí, zatímco podíl plodožravých a hmyzožravých druhů se snižoval s rostoucí nadmořskou výškou, nezávisle na dalších charakteristikách prostředí. Jenom zhruba pětinu tvořili migrující druhy.
Nejvíce druhů patřilo mezi pěnicovité, lejskovité a krkavcovité. Zhruba deset druhů patřilo k ohroženým či zranitelným druhům. Toto číslo je v porovnání se zbytkem Nepálu poměrně nízké, což lze však vysvětlit především tím, že většina ohrožených druhů se vyskytuje spíše v nižších nebo vyšších polohách. Mohlo to však také být způsobeno metodikou sběru dat, neboť řídce se vyskytující druhy nemusely být použitým způsobem podchyceny.
Více druhů se vyskytovalo v nižších polohách, což je pravděpodobně následek úbytku vegetace se stoupající nadmořskou výškou. Větší počet druhů v rozmanitějším prostředí má naopak spojitost s větší možností nacházení potravy pro více druhů s různou potravní specializací v takovémto prostředí.
Kromě korelace s nadmořskou výškou a strukturou prostředí ukázala studie také, že množství druhů bylo vyšší na strmějších svazích. To může být způsobeno tím, že společenstva na příkrých svazích jsou více chráněna vůči lidské činnosti, jelikož jsou tato místa hůře dostupná.
Druhová rozmanitost, potravní specializace a druhové složení se lišily také mezi oběma zkoumanými údolími. Druhové složení bylo ovlivněno charakteristikou prostředí, jako například procentem zápoje (vzájemným dotykem a prolínáním větví stromů), přítomností okraje lesa, svahu nebo keřů. Důvodem je to, že některé druhy jsou vázané na určitý typ prostředí, jelikož zde naleznou potřebný úkryt a potravu. Z tohoto hlediska byl patrně nejdůležitější okraj lesa. Zajímavé je však to, že charakteristika prostředí neměla vliv na druhovou bohatost na daném místě.
Výsledky studie potvrdily očekávání, že nadmořská výška určuje druhovou bohatost a rozmanitost v oblastech, které se značně liší výškou a souvisí také s potravní specializací. Největší diverzita byla nalezena na strmých svazích s heterogenním habitatem. Proto autoři navrhují chránit zejména tato prostředí.
Autorka: Darina Koubínová
Publikováno:
Středa 28.09.2016 15:45
Akce dokumentů