Parazit se převléká, aby unikl imunitnímu systému

Trichobilharzia regenti (druhové jméno dostala po jihočeském pivovaru) střídá během životního cyklu 2 hostitele. Prvním je vodní plž, ve kterém se larvy motolice obrovským tempem nepohlavně namnožují a druhým pták, typicky kachna. V ní dochází k dospívání parazita, páření a produkci vajíček. Pro kachnu může být infekce trichobilharzií velmi nebezpečná, protože parazit napadá nervovou tkáň a může způsobit ochrnutí končetin a další neurologické příznaky. Larva (tzv. cerkárie), která opouští plže a hledá si definitivního hostitele, ale není schopná efektivně odlišit ptáky od savců, a tak se často stává, že se pokusí proniknout třeba i do lidského těla. Pokud se již člověk s infekcí setkal a je senzibilizován, je larva v naprosté většině případů ještě v kůži rozpoznána imunitním systémem a zabita. Takový neúspěšný útok ptačí motolice na člověka se projevuje jako vyrážka zvaná cerkáriová dermatitida. Při pokusech na myších se ovšem ukázalo, že za jistých okolností mohou larvy v savčím hostiteli přežít dostatečně dlouho, aby se dostaly až do centrální nervové soustavy a těžce ji poškodily. Dosud není známo, jsou-li toho schopné i u člověka, a zda tedy nemohou být příčinou některých nevyjasněných neurologických potíží.

Cerkárie T. regenti ve fluorescenčním mikroskopu. Zdroj: helminthology.cz

Na rozřešení této záhady pracují vědci z helmintologické laboratoře katedry parazitologie již řadu let a mohou se pochlubit mnohými úspěchy. Ve svém nejnovějším článku představují výsledky výzkumu imunitní reakce obratlovčích hostitelů na různá vývojová stadia motolice. Sledovali, které části těla červů jsou rozpoznávány protilátkami hostitele a jak se tato reakce liší v čase i u různých hostitelů - ptáků a savců. Vůbec nejsilněji se protilátky vázaly na povrchovou vrstvu sacharidů, kterou jsou pokryté cerkárie. Tato vrstva je při průniku do hostitele odvržena a pozdější stadia jsou proto imunitním systémem rozpoznávána mnohem méně. Povrch odhalený svlečením sacharidového pláště je jen slabě imunogenní, přičemž za "přísun" antigenů je zřejmě zodpovědný transport váčků s antigenním obsahem; váčky jsou tvořeny v podpovrchových buněčných tělech a v průběhu vývoje parazita se přesouvají k povrchu, kde pravděpodobně uvolňují svůj obsah.

Schopnost vyhnout se imunitním reakcím během vývoje motolice v hostiteli postupně roste, což je pro parazita samozřejmě výhodné. Tento jev byl pozorován i u jiných druhů motolic, a Trichobilharzia tak není žádnou výjimkou. Závěr článku konstatuje, že výskyt antigenů rozpoznávaných specifickými protilátkami v jednotlivých částech těla motolic se u různých hostitelů i v in vitro kultivacích prakticky neliší. Poznatky získané na jednom modelovém hostiteli či in vitro tedy nejspíše mohou být (s patřičnou dávkou opatrnosti) aplikovány i na hostitele ostatní.

Trichobilharzia regenti: Antigenic structures of intravertebrate stages
Marta Chanová, Lucie Lichtenbergová, Jana Bulantová, Libor Mikeš, Petr Horák      (2011)
Central European Journal of Biology                7 (1)       p. 83-90

O vývoji léčiv proti lidským schistosomám si můžete přečíst zde: http://www.natur.cuni.cz/fakulta/veda-a-vyzkum/popularizace/clanky/nadeje-na-nove-leky-proti-zakernym-parazitum

Lukáš Novák