Padělatelům umění pšenka nepokvete

Obraz „Amorfa-Dvoubarevná fuga“ F. Kupky (1911–1912), olej na plátně (© katalog z výstavy: Cesta k Amorfě, Kupkovy salóny 1899–1913, Národní galerie v Praze (30.11.2012–3.3.2013, str. 181).

Veronika Košařová z Ústavu chemie PřF MU s kolegy z laboratoře ALMA (společné pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze a Ústavu anorganické chemie AV ČR, v.v.i.), Přírodovědecké fakulty UK, Praha a Akademie výtvarných umění ve Vídni testovala schopnost a limity Ramanova mikroskopu a přenosného Ramanova spektometru k identifikaci barevného složení moderních maleb. Zkoumány přitom byly jak mikroskopické vzorky z obrazů Františka Kupky a Edvarda Muncha, tak modelové vzorky moderní malby, připravené speciálně pro testovací účely. 

Je s podivem, že v analytické literatuře je velmi zanedbáno období od konce 19. a začátku 20. století, přestože umělecká díla z tohoto období jsou velmi často padělána. Aby bylo možné rozhodnout, zda je dané dílo padělek nebo originál, je nutné znát celou paletu autorem používaných barev. Z toho je pak možné odvodit jeho osobní preference ve výběru pigmentů, případně sadu v dané době dostupných barev. 

Pomocí Ramanovy spektroskopie za využití laserového paprsku se měří spektra specificky odražených fotonů ze vzorku. Změřené spektrum pak vypovídá o jeho molekulovém složení. Výhoda Ramanovy mikroskopie je hlavně v tom, že k analýze, díky sdruženému spektrometru a mikroskopu, stačí miniaturní vzorek. V případě přenosného přístroje se vzorek nemusí odebírat vůbec, což je veliká výhoda při analýze uměleckých děl. Jak dopadlo jejich testování?

Mikrovzorek z obrazu „Melancholy“ E. Muncha (1893), olej na plátně. Mikrovzorek je fotografován ve viditelném světle, zvětšení 100x. Fotografie J. Hradilová, laboratoř ALMA.

Laboratorní Ramanův mikroskop byl schopný rozeznat v průměru 57 % všech složek modelových vzorků, přenosný přístroj jen 37 %. Snížená citlivost přenosných přístrojů je bohužel cenou za jejich zmenšení. K porovnání výsledků si autoři vybrali dnes častěji využívanou analýzu pomocí SEM-EDS (skenovací elektronový mikroskop spojený s elektronově disperzním spektrometrem). Tato metoda oproti Ramanovu mikroskopu dokázala dle rozdílu v prvkovém složení od sebe spolehlivě rozlišit ultramarin a chromovou zeleň. Na druhou stranu se díky Ramanově spektroskopii v zelené vrstvě Munchovy Melancholie podařilo objevit kromě pruské modři a ultramarínu také zinkovou žluť, která dává vrstvě její zelený odstín. Díky přítomnosti draslíku rozpoznaného SEM-EDS analýzou by se navíc mohlo jednat o starší formu zinkové žluti, tvořené chromanem zinečnato-draselným, která je méně častým typem. Nicméně v některých malbách Edvarda Muncha byla již dříve identifikována. Kdyby se na tento vzorek použila pouze SEM-EDS, tak by zinková žluť vůbec nepřišla v úvahu, protože by zjištěný chrom a zinek byly přiřazeny k oxidu chromitému (chromová zeleň) a oxidu zinečnatému (zinková běloba). Na druhou stranu, v případě silně rozptylujících pigmentů jako je rumělka, dostaneme spektrum pouze jednoho pigmentu.

I když je Ramanova spektroskopie velmi důležitým pomocníkem při analýze pigmentů, které by pouze s využitím SEM-EDS nebyly odhaleny, není schopna detekovat celou škálu pigmentů. Proto je potřeba tuto analýzu doplnit i dalšími analytickými metodami. Z analýzy uměleckých děl F. Kupky a E. Muncha nakonec vyplynulo, že autoři používali bílé a světle šedé podklady různého složení. Specifický je i vlastní výběr malířských pigmentů dostupných v dané době. Jak je vidět, časem bude díky takovýmto výzkumům padělatelská profese tvrdou řeholí.

Košařová, V., Hradil, D., Hradilová, J., Čermáková, Z., Němec, I., Schreiner, M. The efficiency of micro-Raman spectroscopy in the analysis of complicated mixtures in modern paints: Munch's and Kupka's paintings under study. Spectrochim Acta A Mol Biomol Spectrosc. 2016 Mar 5;156:36-46.

Radka Zelená