E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Ordovický boj o pevný podklad v moři měkkého sedimentu: zaměřeno na konulárie pražské pánve

Pro velkou část přisedlých živočichů, ať již současných či dávno vymřelých, je tvrdý podklad podmínkou pro plnohodnotný život. V pradávných dobách docházelo také k lítému boji o kousek místa k přichycení na mořském dně. Jana Bruthansová z Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy publikovala článek v prestižním časopise Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology o přisedlých organismech na konuláriích.

Ordovik je v pořadí druhým útvarem prvohor. Kodifikován byl v roce 1960 na 21. Mezinárodním geologickém kongresu v Kodani. Návrh jeho definice však spadá už do druhé poloviny 19. století. Tehdy anglický geolog Charles Lapworth, který se zabýval studiem takzvaných indexových fosilií, navrhnul vytvoření nového geologického období, které by obsáhlo horniny, jež jsou mladší než kambrické severního Walesu a starší než silurské Walesu jižního. Lapworth správně rozpoznal značné rozdíly ve faunách těchto dvou období a do ordoviku zařadil ty organismy, které nebyly typické ani pro jednu periodu.

Ordovik byl jedno z nejchladnějších období fanerozoika, které je definováno od počátku kambria a trvá dodnes. Nízké globální teploty byly způsobené pozicí velké části prakontinentu Gondwana kolem jižního polárního kruhu. Na konci tohoto období došlo k jednomu z největších hromadných vymírání v historii života na Zemi.

Pro mnoho oblastí tehdejšího oceánu bylo typické dno tvořené převážně sedimenty. V tomto prostředí musely živé organismy bojovat o každý kousek pevného podkladu, ke kterému by se přichytily. Mnoho skupin živočichů a rostlin pro tuto záležitost používalo jiných živočichů. Z fosilního záznamu je známo veliké množství různých organismů, které vyzrály nad nehostinností měkkého prostředí tímto způsobem.

Jedni z mnoha, kteří sloužili jako pevný podklad, byly také konulárie. Jednalo se čtyřčetné živočichy náležející do skupiny žahavců. Konulárie žily po celou dobu prvohor, od svrchního ediacaranu až do triasu, kdy vymizely při největším známém hromadném vymírání. Živily se filtrováním mořské vody, kdy chapadly pochytávaly organický detrit ze vznosu. Jejich ústí byla kryta čtyřmi trojúhelníkovitými chlopněmi, které mohly živočicha skrýt uvnitř schránky. Ta byla složena z chitinofosfatických a organických mikrolamel.

Jana Bruthansová nalezla přes 200 jedinců, kteří na sobě měli přisedlé organismy. Někdy se na schránce konulárie zachovaly pouze jizvy po přisednutí, jindy dokonce celí epibionti (organismy, které žijí na povrchu jiného živého organismu). Nálezy pocházejí z ordovických hornin pražské pánve. Nejvíce nálezu pak spadá do letenského a zahořanského souvrství stupně sandbian a katian. To koresponduje s největší diverzitou konulárií v tomto období. Z některých nálezů je patrné, že k přisednutí epibionta došlo až po smrti jedince.

Geologická mapa pražské pánve s vyznačenými lokalitami původu zkoumaných fosilií; 1 – Klabava-Starý hrad, 2 – Osek, 3 – Díly, 4 – Kařízek, 5 – Zahořany, 6 – Drabov, 7 – Veselá, 8 – Loděnice, 9 – Praha-Brumlovka, 10 – Praha-Libeň; hnedá barva- ordovik, modrá barva- silur a devon

Přisedlé organismy náleží do několika skupin živočichů. Mezi nejčastější epibionty na tělech konulárií patří zejména ramenonožci (neboli brachiopodi, čeleď Craniidae), mechovky, edrioasteroidi (ostnokožci), méně často pak také monoplacophory či taxonomicky problematický rod Sphenothallus, patřící do příbuzenstva konulárií.

Zajímavým výstupem výzkumu je také upřednostňování několika rodů konulárií před ostatními. Nejčastěji se epibionti našli na vnější straně schránek konulárií druhu Anaconularia anomala a rodu Archaeoconularia. Nálezy uvnitř schránky či přisedlé na vnitřní stranu uzavíratelných chlopní jsou velice vzácné a patří monoplacophorám. Ty se dostaly do schránky až po smrti konulárie.

Z přibližně 5000 popsaných konulárií ordoviku pražské pánve mělo pouze 4 % alespoň nějaký náznak přisedlého živočicha. Výsledky byly porovnány s nálezy epibiontů na konuláriích pocházejících z oblasti dnešního Maroka. V této době se dnešní Česká republika totiž nacházela v relativní blízkosti této africké země. Známé je to především díky nálezů velice podobných faun trilobitů z obou oblastí stejného stáří. V obou studiích bylo zjištěno podobné zastoupení dominantní skupin epibiontů na schránkách konulárií.

Na jedincích rodu Archaeoconularia byla navíc zjištěna určitá cílevědomost přisedajících živočichů, většinou larválního stádia. Například larvy ramenonožců a edrioasteroidů mohly pravděpodobně vyhledávat místa k přichycení nejvíce na schránce vhodná, tedy ta v blízkosti středu jednotlivých stran schránky, která poskytovala nejvíce prostoru pro snadný růst epibiontů. Celkově se však zdá, že k přichycování docházelo na náhodných místech než na předem vybraných.

Studium interakcí mezi živočichy v paleontologickém záznamu je zajímavým podoborem této vědy. Aplikují se při něm zejména procesy pozorovatelné v moderní živočišné říši. V období ordovik docházelo k pozorovatelnému nárůstu počtu druhů, kdy se jednotlivé organismy snažily co nejlépe se přizpůsobit tehdejším podmínkám prostředí. A někteří živočichové k tomu šikovně používali jiné organismy, na které přisedali.

Odborný článek je příspěvkem k projektu GAČR (18-05935S):

Z minulosti do přítomnosti: fosilní versus recentní schránky mořských živočichů jako substrát pro kolonizaci a bioerozi.
Spoluřešitel za Ústav geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty UK:
doc. RNDr. Katarína Holcová, CSc.

Bruthansová, Jana and H. V. Iten. “Invertebrate epibionts on Ordovician conulariids from the Prague Basin (Czech Republic, Bohemia).” Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology 558 (2020): 109963.

Jan Geist

Publikováno: Neděle 24.01.2021 15:40

Akce dokumentů

RNDr. Jiří Bendl, CSc.
RNDr. Jiří Bendl, CSc. píše:
Pondělí 15.02.2021 09:55

Myslím, že je omylem přehozeno stáří v textu "jsou starší než kambrické severního Walesu a mladší než silurské Walesu jižního". Mělo by být: jsou mladší než kambrické a starší než silurské. Jinak je článek velice zajímavý. Jiří Bendl

Mgr. Tomáš Janík
Mgr. Tomáš Janík píše:
Pondělí 15.02.2021 14:14

Děkujeme za postřeh. Bylo opraveno.