E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Rozhovor s laureátem Studentského velemloka za akademický rok 2019/2020 – Geografie

Laureátem ceny Studentský velemlok za akademický rok 2019/2020 za geografii, konkrétně za přednášku a seminář Praktické aspekty výuky zeměpisu, se stal RNDr. Tomáš Měkota (*1993). Na Přírodovědecké fakultě vystudoval Učitelství geografie a matematiky. V současnosti je členem Centra geografického a environmentálního vzdělávání, kde se v rámci své doktorské práce pod vedením doc. Miroslava Marady zabývá čtením krajiny středoškolskými studenty. Působí také jako vyučující matematiky a zeměpisu na Gymnáziu J.K. Tyla v Hradci Králové.
Tomáš Měkota při výuce zeměpisu na gymnáziu J.K.Tyla. Zdroj: Z archivu Tomáše Měkoty.

Získal jste Studentského velemloka za Praktické aspekty výuky zeměpisu. Můžete nám prosím tento předmět blíže představit?

Vznikl jako doplněk k předmětům Didaktika geografie I a II. Ty jsou velice přínosné pro budoucí učitele zeměpisu, ale zbývá v nich málo času na převedení poznatků do praxe, na což jsem narazil jako fakultní učitel: studentka učitelství, která u mě byla na pedagogické praxi, nedokázala principy z didaktiky geografie převést do výuky. Přišel jsem s nápadem vytvořit předmět, kde by si studenti učitelství mohli praktické aplikace vyzkoušet. Můj školitel, doc. Marada, mě v záměru podpořil. Výuka předmětu začala v zimním semestru 2019. Zápis doporučuji studentům v prvním ročníku navazujícího studia učitelství geografie. Naučí se v něm připravit tematický plán, naplánovat výuku tematického celku, využít různé výukové metody a mnohé z nich si vyzkouší i v praxi (třeba správný výklad, tvorbu pracovního listu, metodu řetězení otázek nebo různé možnosti práce s textem), hodnocení písemek z praxe a návrh vlastní písemky nebo třeba maturitu ze zeměpisu z pohledu učitele. Předmět je zakončený zápočtem, který se uděluje za splnění tří úkolů (praktických – návrh výuky tematického celku, příprava a realizace krátkého výkladu, návrh maturitních otázek) a aktivní účast na seminářích. Se získáním zápočtu neměl nikdo ze zapsaných studentů problém.

 

Čím si myslíte, že jste hlasující zaujal, čím se Váš předmět liší od ostatních?

Mohlo by to být právě to praktické – možnost vyzkoušet si aplikaci poznatků a dovedností z didaktiky geografie nebo obecných pedagogických a psychologických předmětů. Mou výhodou je i praxe na gymnáziích (učím už šestým rokem, momentálně na gymnáziu J.K. Tyla v Hradci Králové), takže dokážu na základě svých zkušeností odhadnout reakce žáků na různé situace a návrhy aktivit studentů a mám zkušenosti s tím, co středoškoláci zvládnou. A také by to mohlo být přátelským a pohodovým přístupem – na seminářích nikdy nebyla napjatá atmosféra, žádná položená otázka nebyla špatná nebo hloupá, se studenty si tykám (což i oceňovali v anketě).

 

Učitelství geografie (a matematiky) jste přímo vystudoval. Myslíte, že to je Vaše výhoda, že jste na vyučování lépe připraven než ti, kdo absolvovali neučitelské obory? Proč jste se pro tento obor a učitelství rozhodl?

Myslím si, že ano. Pro výuku Praktických aspektů je to určitě výhoda, protože mám přímou zkušenost s didakticko-geografickými předměty, takže vím, na co můžu navazovat a co mně v nich do praxe chybělo. Celkově si ale nemyslím, že absolvování učitelského studia je záruka toho, že člověk bude dobrý učitel. Pokud bych šel studovat učitelství jen proto, abych měl nějaký vysokoškolský diplom, dobrý učitel by ze mě nebyl. Když ale má člověk motivaci a přemýšlí o tom, co se učí, můžou ho pedagogicko-psychologické i didakticko-geografické předměty skutečně posunout a pomoci mu být dobrým učitelem. V tomto směru musím vyzdvihnout zejména didaktiku geografie, ve které se klade důraz na celkovou koncepci výuky zeměpisu, na přemýšlení nad jejím obsahem, na učení nejen znalostí, ale i dovedností a na formování postojů. Myslím si, že právě tento předmět přispěl k podobě Praktických aspektů. Já sám jsem měl motivaci ke studiu učitelství velkou: učitelem jsem chtěl být už asi od druhé třídy na základní škole a od primy na osmiletém gymnáziu jsem věděl, že chci učit zeměpis. V tom záměru mě podpořil i styl výuky zeměpisu, který jsem na gymnáziu zažil – viděl jsem, že tak to určitě dělat nechci, že to musí jít jinak. Tak, aby to žáky bavilo a aby je to rozvíjelo.

 

Jste jedním z nejmladších laureátů Velemloka. Rovněž v loňském roce byl mezi oceněnými doktorand. Myslíte si, že i to, že je pedagog věkem svým posluchačům blízký, je rozhodující? Nebo i to, že na rozdíl od starších kolegů, nedělí doktorand svůj čas mezi množství dalších povinností a má tak na výuku ještě spoustu energie?

Menší věkový rozdíl určitě může pomoci, ale není to nutná ani postačující podmínka. Na gymnáziu mám starší kolegy, kteří jsou stále nadšení a studenti je hodnotí velice pozitivně. Znám ale i mladé učitele, s jejichž výukou a přístupem mají studenti velké problémy. Důležitější, než věkový rozdíl je partnerský přístup, dobrá nálada (učitel by měl být dobrý herec – neměl by si s sebou na hodiny brát špatnou náladu nebo osobní problémy), zapojení studentů do výuky a absence jejich ponižování nebo zesměšňování. Navíc někteří mladí učitelé jsou hodně nejistí nebo třeba neumí vysvětlovat a toho umí studenti, hlavně na střední škole, zneužít. Čas na výuku určitě hraje roli pro její kvalitu. Nedostatek času na přípravu se jasně projeví při realizaci výuky – nedovedu si představit trapnější situaci než překvapení z toho, co mám ve své prezentaci nebo třeba zjištění, že mi chybí polovina materiálů pro studenty... Také mám pocit, že doktorandi ve výuce ještě neupadli do stereotypu – podle pedagogické literatury je učitel ochotný inovovat metody a styl výuky do cca šesti let praxe. Doktorandi nemají většinou tak dlouhou praxi ve výuce na vysoké škole, mají chuť inovovat, vysvětlovat, přizpůsobovat styl výuky studentům, pamatují si problémy, které se studiem sami měli. Učitel s delší praxí už může být méně ochotný k nějaké změně (neříkám, že není, je spousta výjimek), především když učí stejný předmět třeba i desítky let. A vůbec nejhorší je vyhořelý učitel, kterému jsou studenti úplně ukradení.

 

Učíte také na střední škole, jak to dokážete časově skloubit s činností na Přírodovědecké fakultě? Je pro Vás náročnější příprava na vyučování a jeho průběh na střední nebo vysoké škole? Jak bojujete s distanční výukou, není to pro Vás vlastně nyní relativně časově výhodnější?

Čas je trochu nepřítel. Na gymnáziu učím docela dost hodin a zabírá mi to hodně času. Na studium ho tak mám méně, než bych si přál. I tak se mi snad daří ve výzkumu čtení krajiny posouvat, na výuku Praktických aspektů (jak na přípravu, tak na realizaci) také dostatek času najdu.

S náročností je těžké odpovědět – povaha předmětů, které učím na gymnáziu, je odlišná už z jejich podstaty. Příprava na hodiny matematiky je pro mě méně náročná než příprava na hodiny zeměpisu, ke každému musím přistupovat jinak. A Praktické aspekty jsou ještě úplně jiné, je to předmět zaměřený na osvojení praktických dovedností, zejména při práci s lidmi – na to musím aplikovat úplně jiné metody než na „teoretické“ předměty na gymnáziu. I přes novost toho předmětu pro mě ale příprava nebyla výrazně náročnější, protože jsem se snažil předávat něco, s čím mám praktickou zkušenost. Takže bych řekl, že náročnější je připravit dobrou hodinu na gymnáziu než lekci Praktických aspektů.

Distanční výuka už mě nebaví. Mluvit místo ke studentům k lentilkám v Google Meet nebo v lepším případě k obrazům z kamer je obrovský rozdíl, chybí mi okamžitá zpětná vazba, diskuze, které při prezenční výuce spontánně vznikají i třeba z nepatrných poznámek studentů, které při vypnutých mikrofonech nemám šanci zaregistrovat. Chybí mi, že nemůžu sledovat jejich práci v reálném čase a s každým z nich se pobavit o tom, co mu nejde, co je pro něj problém. Hlavně slabším studentům distanční výuka hodně ubližuje. Na druhou stranu mám díky distanční výuce více času, denně ušetřím hodinu dojíždění do práce a z práce. Můžu se také účastnit různých schůzek v Praze z pohodlí domova (do Prahy to mám asi sto kilometrů, hodinu a čtvrt cesty), různé semináře a školení jsou také lépe dostupné. To je věc, ve které nás distanční výuka posunula: naučili jsme se dělat schůzky online. To by mohlo vydržet i po odeznění epidemie covidu.

 

Snažíte se získat zpětnou vazbu od studentů i jinak než z ankety Velemlok? Reagujete na připomínky i při přípravě na další přednášky?

Ano, zpětnou vazbu získávám jednak pozorováním činnosti studentů přímo při semináři, jednak z jejich otázek a reakcí na zadávané úkoly nebo diskutovaná témata. Taková zpětná vazba se promítá do podoby semináře vlastně okamžitě. A to je další věc, která při distanční výuce není možná, protože studenty pořádně nevidím, neslyším.

Na konci semestru jsem si nechal vyplnit vlastní hodnocení výuky, ve kterém se ptám na názor na konkrétní aktivity a aspekty výuky. Občas je zajímavé, jak se studenti v názorech rozcházeli – někdo by uvítal více diskuzí, někomu přišlo diskuzí moc a podobně. Díky této zpětné vazbě jsem upravil sylabus doplněním témat, která studentům první rok chyběla – nově se tak mohou těšit například na rady a tipy k výběru metod při konkrétní hodině nebo na nápady ke koncepci maturitních otázek. Za všechny rady a připomínky jsem jim vděčný, díky nim se předmět může posunout a stát lepším.

 

Jak má podle Vás vypadat ideální přednáška?

Nejlepší přednáška při výuce je žádná, druhá nejlepší krátká (max. 10–15 minut). Mezi pedagogy se už dlouho ví, že výklad nebo přednáška nebo jak tomu chceme říkat, je neefektivní výuková metoda, především proto, že studenti jsou jen pasivními příjemci informací. Že si píší poznámky, na tom nic nemění – při tom informace nemusejí zpracovávat. Jsou témata, která se jinak, než výkladem, učí velice těžko. Proto je k němu někdy potřeba sáhnout. Pak je určitě potřeba prokládat výklad otázkami, úkoly, kvízy, které přinutí studenty k činnosti a práci s informacemi z výkladu. Přednášející si tak může ověřit, jestli je přednáška srozumitelná a co v hlavách posluchačů zanechává. Na případné problémy by měl okamžitě reagovat, aby předešel vzniku případných nesprávných pochopení učiva. Prezentace je dobrý pomocník, pokud obsahuje obrázky, fotografie, schémata nebo strukturu přednášky ve stručných bodech. Přednášející by v žádném případě neměl pouze číst odrážky (nebo dokonce text), pak se může třeba stavět na hlavu a velká část studentů ho stejně nebude vnímat, protože si bude jen opisovat prezentaci. Na to si můžou půjčit skripta a nemusí chodit na přednášky. A co je velká tragédie, studenti se opisování poznámek učí už na středních školách.

 

Tomáš Měkota před budovou gymnázia J.K.Tyla v Hradci Králové. Zdroj: Z archivu Tomáše Měkoty.

Věnujete se na gymnáziu se studenty třeba i nějakým mimoškolním aktivitám? Máte už někoho, koho jste motivoval ke studiu geografie nebo matematiky na vysoké škole, nebo někoho na fakultě, kdo se na základě Vaší přednášky rozhodl věnovat Vašemu oboru?

Občas se zapojím do hudebních vystoupení – na pražském Gymnáziu Na Pražačce  jsem se školním sborem zpíval na adventním koncertě. Teď v Hradci se toho moc dělat nedá kvůli koronavirovým omezením, před nimi jsme s kolegy před Vánocemi nacvičili písničku Modlitba z pohádky Anděl Páně 2 s hudebním doprovodem, na vánočním zpívání na schodech to mělo u studentů obrovský úspěch.

K motivaci ke studiu geografie přistupuji ze dvou pohledů. Na gymnáziu Na Pražačce je zeměpis často záchranný předmět k maturitě, proto u ní mívá poměrně špatné výsledky. V tomto ohledu jsem hrdý na to, že se mi povedlo řadu studentů od volby zeměpisu jako záchrany odradit. Čím více tříd se mnou ze zeměpisu maturovalo, tím méně takových studentů si maturitu ze zeměpisu vybíralo. Maturity pak byly příjemnější, pro zkoušejícího méně náročné, a ještě s lepšími výsledky. Na druhou stranu ty, které zeměpis bavil a šel jim, jsem vždycky podporoval. V Praze to přineslo ovoce, jeden ze studentů začal být do geografie opravdu nadšený, absolvoval i korespondenční seminář na Přírodovědecké fakultě, diskutovali jsme spolu nad úkoly a jejich opravami. Kolega si ho dokonce pozval do nižšího ročníku učit a byl z jeho výkonu nadšený. Odmaturoval bez problémů a pak nastoupil na Přírodovědeckou fakultu na geografii. V Hradci jsem učil seminář ze zeměpisu v angličtině, ten si vybrala řada studentů, které zeměpis bavil (a pár těch, kteří nevěděli, jaký jiný předmět si vybrat). Minimálně dva z nich šli studovat geografii, s jedním z nich jsem stále v kontaktu. Mám od něj zprávy, že ho geografie baví, a jsem moc rád za to, že se při studiu na vysoké škole posouvá – vzpomněl si na mapy, které tvořili se spolužáky na střední škole, a říkal, že dnes by si nedovolil něco takového ani nakreslit, natož odevzdat.

 

Kdo byl, byla nebo je Váš oblíbený pedagog nebo pedagožka a proč?

Na gymnáziu musím určitě zmínit dr. Ivo Králíčka, kterého jsem měl tři roky na matematiku. Pak to byl ještě dr. Matěj Havel na dějepis a němčinářka Mgr. Iva Štěrbová. Díky nim měly dané předměty logický smysl a jejich přístup k výuce, spravedlivost a partnerský přístup jsou pro mě stále inspirací. Rád vzpomínám i na učitele klavíru Pavla Čapka. I když měl osobní problémy, nikdy to na něm nebylo při výuce znát a vždy mi vycházel vstříc.

Na vysoké škole mě nejvíce oslovil prof. Petr Pavlínek a jeho přednáška Ekonomická geografie. Pan profesor je skvělý řečník, na přednášky byl perfektně připravený, celý předmět měl jasnou strukturu a cíl, ke kterému směřoval. Navíc jsme od začátku věděli, jak bude vypadat zkouška a jak se na ni dobře připravit. Podobně na tom jsou přednášky dr. Tomáše Hudečka z kartografie. Také oceňuji přístup dr. Dany Fialové, se kterou jsem absolvoval Metody v sociální geografii. A ještě bych neměl zapomenout na doc. Antonína Slavíka z Matfyzu.

 

Čím se zabýváte ve svém výzkumu? Chtěl byste se po ukončení studia věnovat více pedagogické činnosti na střední škole, na univerzitě, výzkumu, všemu dohromady (nebo něčemu úplně jinému)?

Snažím se odhalit strategie čtení krajiny v geografickém smyslu, které využívají čeští středoškoláci. Nejde o poznávání rostlin nebo hornin, ale o syntézu informací, které krajina obsahuje. Zajímá mě, které prvky jsou pro žáky v krajině důležité, když odpovídají například na otázku „Jak se asi žije lidem v této krajině?“ Pro identifikaci těchto prvků používám sledování pohybů očí. Mým cílem je zjistit, na co žáci zapomínají nebo čemu nevěnují pozornost, když jsou jejich odpovědi nesprávné nebo neúplné, aby se tomu pak ve školách mohlo věnovat více pozornosti. Čtení krajiny je dovednost, kterou člověk potřebuje prakticky denně, přitom se ale ve školách prakticky nerozvíjí.

V budoucnu bych se chtěl věnovat především výuce na střední škole, to je moje vysněné povolání. Rád bych zachoval i Praktické aspekty, pokud o ně bude mezi studenty zájem. Vědě a výzkumu se přímo věnovat neplánuji, ale dovednosti získané při doktorském studiu bych chtěl využít při praktickém výzkumu vycházejícím z potřeb mé pedagogické praxe.

 

Jaké jsou kromě vědy Vaše další zájmy a koníčky?

Je to už zmiňovaná hra na klavír, kromě toho jsem i varhaníkem (regenschori) v kostele sv. Maří Magdaleny v Lázních Bohdanči a v kostele sv. Petra a Pavla v Rohovládově Bělé. Pravidelně doprovázím bohoslužby a příležitostně hraji i na koncertech. Vedu také skupinu křesťanského folku, se kterou míváme vždy před Vánocemi adventní koncerty.

Dalším mým koníčkem je užitková zahrada. Pěstuji spoustu druhů zeleniny, baví mě zkoušet i nové druhy, zatím se mi daří každý rok vypěstovat aspoň jeden nový. Mám i spoustu ovocných stromů a keřů. Práce na zahradě je pro mě příjemný odpočinek po psychicky náročném učení. Na zahradu navazuje vaření. I v kuchyni rád zkouším nové recepty a postupy (i když nové někdy znamená návrat třeba k první republice), v kuchyni zpracovávám výpěstky ze zahrady a myslím, že se mi vaření celkem daří, už dvakrát jsem dělal i kuchaře na letním dětském táboře.

 

Máte na závěr nějakou zajímavou historku z výuky Praktických aspektů výuky zeměpisu? 

Našlo by se jich více, občas byla docela legrace. V jedné lekci jsme se věnovali přípravě dobrého výkladu a někdo ze studentů se zeptal, jak uklidnit nepozorné nebo vyrušující studenty, aby nemusel přerušovat výklad. Odpověděl jsem, že často pomůže, když k vyrušující dvojici přijde a bude u ní chvíli stát pokračuje ve výkladu. Na dalším semináři si jedna ze studentek zkoušela výklad a jeden ze studentů-posluchačů si se mnou začal povídat. I využila ona vykládající studentka mou radu a přišla k nám. Metoda se ukázala jako neuvěřitelně účinná, aspoň podle výrazu toho vyrušujícího studenta, který okamžitě zmlknul.

Někdy jsem ale vytvářel podobné situace zcela záměrně a hrál hloupého žáka. Studenti dostali za úkol mě otázkami přivést ke zjištění, že letní monzun vane od oceánu k pevnině kvůli rozdílům v tlaku vzduchu. Začali klást otázky a já jsem se na ně snažil odpovídat nejhloupěji, jak jsem dovedl. Když jsme se po asi deseti minutách nehnuli z místa i přes velkou snahu studentů (už si to nepamatuji úplně přesně, ale myslím, že je úplně odzbrojilo, když už měli pocit, že jsem pochopil, o čem je tlak vzduchu, když jsem prohlásil něco jako „nad pevninou bude vyšší tlak vzduchu, protože je to výš než oceán“) a studenti se tvářili, že by mi nejradši provedli něco ve stylu prohození zavřeným oknem, pokus jsme ukončili.

A do třetice: jako perfektně fungující se ukázala ukázka špatného výkladu. S velkým přemáháním jsem si sedl za monitor počítače, hodil nohu přes nohu, spustil prezentaci a začal ji hledě do monitoru co možná nejnezáživněji předčítat. Samozřejmě jsem všechny důležité věci ukazoval prstem na monitoru, a ne na plátně. Když se studenti hlásili, ignoroval jsem je. Když začali cosi pokřikovat, pronesl jsem jen něco ve stylu „Klid tam bude!“ Poměrně brzy zavládla „ve třídě“ anarchie, studenti měli z celého výkladu legraci. Co bylo ale na celé té věci nejlepší: dokázali naprosto přesně pojmenovat všechny závažné chyby, kterých se může učitel při výkladu dopustit. Myslím, že to byla skutečně účinná vyučovací metoda, a ještě jsme se při tom pobavili. Jejich cvičné výklady v příští lekci byly ukázkové.

 

Mnohokrát Vám děkuji za rozhovor a přeji hodně dalších úspěchů ve Vaší pedagogické a vědecké činnosti.

Já také děkuji.

 

Darina Koubínová

 

Vybrané komentáře studentů z ankety Studentský velemlok k předmětu Praktické aspekty výuky zeměpisu (2019/2020):

 

Skvělý předmět. Nebudu zde opakovat hodnocení, ale kdyby se nějaký student náhodou (což je naprosto nepravděpodobné) koukal na hodnocení předmětů, tak tento naprosto doporučuji. Podává vše, co didaktika nenabízí a je opravdu využitelný do praxe.

 

Nejpřínosnější byl fakt, že se skutečně jednalo o PRAKTICKÉ aspekty. Na rozdíl od didaktik, proseminářů a terénních cvičení jsme se na tomto předmětu měli možnost od profesionála, který SKUTEČNĚ učí, přiučit něco z PRAXE. [...]

 

Lidský přístup, písemné hodnocení každého úkolu. Ukazoval různé styly výuky.

 

Nevím, jestli ti mám tykat, nebo jestli Vám mám vykat. Zatím s nikým na geografii jsme takto příjemný a otevřený vztah neměli. Nevím, chtěla bych mít tvoje/vaše znalosti, trpělivost, talent, schopnosti, možná superschopnosti. Díky za vše.

 

Oceňuji snahu a nadšení vyučujícího. [...]

Publikováno: Čtvrtek 01.04.2021 21:50

Akce dokumentů