Okrádání přírody se nevyplácí

Autor: Leonardo Rizzi, CC BY-SA 2.0

Život na planetě Zemi je až na vzácné výjimky zcela závislý na objemu fotosyntetické fixace sluneční energie v biomasu. Zásoba této energie tvoří kapitál, se kterým musí všichni živočichové vyjít a který nelze „vyrobit“. Člověk využívá jak současnou (jídlo, látky, stavební materiál), tak dávnou (fosilní paliva) produkci fotosyntézy. Zejména spotřeba současných produktů ekosystémů pravděpodobně představuje největší dopad člověka na biosféru. Typickým moderním vlivem je přeměna mnohoúčelových přírodních systémů na jednoúčelové plantáže, přičemž dochází k značnému poklesu biodiverzity.

Ladislav Miko z Evropské komise v Bruselu a David Storch z Centra pro teoretická studia, společného pracoviště Univerzity Karlovy a AV ČR, však ve své teoretické disputaci ukazují na nejednoznačnost vlivu člověka na biodiverzitu a možné nepochopení skutečných příčin ohrožení přírody.

Samotná přeměna původních typů prostředí možná nehraje hlavní roli; tou by mohl být fakt, že si člověk přivlastňuje tolik produktů fotosyntézy, že již nezbývá zdrojů pro ostatní živočichy. Příkladem budiž zemědělská půda, jejímž indikátorem zdraví a kvality je obsah organického uhlíku: současné zemědělství je orientováno na odběr veškeré vyprodukované hmoty, přičemž nezbytné živiny dodává v mineralizované podobě. Pro půdní organismy tak již nezbývá mnoho energie a jejich rozmanitost klesá. Ačkoliv jsou půdní živočichové funkčně značně vzájemně zastupitelní, drastické omezování biodiverzity může vést ke ztrátě schopnosti ekosystémů produkovat biomasu a živit nás. Vlivem nedostatku organické hmoty trpí biota i půdní struktura, jedná se o propojené sítě zpětných vazeb majících nečekané důsledky.

Problém ale možná neleží v samotném odebírání produkce, nýbrž ve způsobu jejího využití: většina produkce v přírodních ekosystémech prochází pomalou degradací, přičemž postupně poskytuje potravu pro mnoho organismů, zatímco lidé většinu produkce zužitkují ve velkých krocích, které biotické procesy nezahrnují, a energie se tak přímo transformuje v teplo.

Ochrana přírodních lokalit jakožto rezervoárů biodiverzity se v této perspektivě zdá ještě důležitější. Podle autorů vede současný odběr produkce lidstva k vytváření dluhu vůči biodiverzitě; řešením je pak ponechat alespoň část produkce živočichům, ať už chráněnými územími nebo zapojením jiných organismů do řetězce rozkladu energie obsažené v odpadu.

Miko, L., & Storch, D. (2014). Biodiversity conservation under energy limitation: Possible consequences of human productivity appropriation for species richness, ecosystem functioning, and food production. Ecosystem Services, 16, 146–149. http://doi.org/10.1016/j.ecoser.2015.05.003

Jakub ZELENÝ