Odkaz kyselých dešťů po více než 30-ti letech
Atmosférická depozice oxidů síry a dusíku u nás od 2. poloviny 80. let zaznamenala drastický pokles (více než 87 resp. 51%). Mohlo by se tudíž zdát, že tyto prvky z ekosystémů pozvolna mizí, stejně tak jako zájem vědecké komunity o ně. Nedávno se však ukázalo, že se těchto reliktů československé industriální minulosti jen tak nezbavíme.
Tři roky byly v Jizerských horách měsíčně odebírány vzorky z jednotlivých půdních horizontů za účelem stanovení koncentrací SO4(-II) a NO3(-I). Dvě odběrové lokality se nacházely pod smrkovým resp. bukovým porostem. Cílem studie bylo popsat sezónní změny v koncentracích výše zmíněných oxidů v závislosti na „land-cover“ (tzn. buk vs. smrk).
U obou lesních typů klesala koncentrace NO3(-I) s hloubkou, avšak v půdě pod bukovým porostem se sloučenina nacházela ve větším množství. Naopak, soustředění SO4(-II) kulminovalo pod smrky až v nejspodnější vrstvě, pro buky nicméně opět ve svrchním minerálním horizontu. Nejméně bylo síranů v organo-minerálních A-horizontech pod oběma porosty. Celkově se pak nacházela kyselejší půda pod smrkovým porostem. Rozdíly mezi bukovým a smrkovým lesem tedy lze většinou odůvodnit odlišnými vlastnostmi obou porostů. Jedná se např. o opad listí, či větší povrch jehlic, díky čemuž jsou jehličnany efektivnější ve „vyčesávání“ těchto látek z atmosféry. V důsledku toho je pod smrky kyselejší srážková depozice.
Poměrně však překvapil narůstající trend absolutních koncentrací obou aniontů v průběhu experimentu, který vykazovaly shodně oba porosty. To ukazuje na dlouhotrvající vliv sloučenin na půdu. Je proto nutné si uvědomit, že například současné narůstající emise oxidů dusíku ze silniční dopravy mohou v budoucnosti představovat vážnou hrozbu pro citlivé půdní ekosystémy a tedy i pro člověka. Je totiž možné, že i po zavedení emisních protiopatření, které povedou k celkovému snížení emisí, budou koncentrace oxidů dusíku ještě dlouho růst.
Zpracoval: J. Lehejček
Akce dokumentů