Ochrana koroptví polních? Chce to změnu!!!

Koroptev polní (Perdix perdix) je hrabavý pták z čeledi bažantovitých (Phasianidae), který byl původně rozšířen téměř po celé Evropě i v části Asie. Kuřata již od vylíhnutí sama chodí a konzumují potravu. Ve stáří 14-16 dnů již začínají létat, s rodiči však zůstávají v hejnu zpravidla až do konce zimy. Dříve byla koroptev významným lovným ptákem, ale dnes si o tom můžeme nechat pouze zdát. V roce 1935 bylo na území Československa napočítáno 6 mil. koroptví. V roce 1966 byl jejich počet přibližně 733 000, v letech 1985-1989 byl jejich stav odhadnut na 9 000-18 000 párů a v letech 2001-2003 na 11 000-22 000 párů. Počty koroptví tedy v poslední době velice mírně stoupají.

Samec koroptve polní s vysílačkou na krku; Foto: Dana Rymešová

V čem je problém? Úbytek koroptví začal po druhé světové válce. Tehdy nastoupilo rozorávání mezí, používání těžké techniky a pesticidů. Komerčně chované koroptve byly vypouštěny do přírody nejdříve jako lovní ptáci, ale v současnosti jsou u nás vysazované pouze z ochranářských důvodů. Bylo omezeno používání pesticidů a zavedena podpůrná opatření (meze, krmítka, úkryty). Ale situace není růžová. Svědčí o tom také to, že koroptev polní byla vyhlášena Ptákem roku 2008.

 

Proto se autoři článku rozhodli vyhodnotit úspěšnost metody vypouštění komerčně chovaných koroptví do volné přírody. Během tří sezon pochytali 111 divokých koroptví a koupili 75 komerčně chovaných koroptví. Všechny jedince zvážili, určili jejich pohlaví a změřili jim tarsus a délku křídla. Dále je okroužkovali a na krk jim připevnili vysílačku. Koroptve byly vypuštěny do přírody v únoru až březnu a sledovány pomocí telemetrie po celý rok, až do příštího období párování. Protože na přežití má vliv věk, hodnotili vědci pouze koroptve ve druhém kalendářním roce života, kdy poprvé hnízdí a jsou tedy nejzranitelnější. V komerčních chovech bývají navíc nabízeni ke koupi výhradně mladí ptáci.

Tato náročná a zajímavá práce přinesla „burcující“ výsledky. Přežití ovlivnil dle očekávání původ koroptví. Zatímco část divokých koroptví byla schopná přežít a vyvést mladé, hnízdní úspěšnost komerčně chovaných koroptví byla nulová: žádný jedinec nepřežil do konce hnízdního období. Tři samičky z chovu spárované s divokými samci sice dokončily snůšku, ale v průběhu sezení na hnízdě byly zabity predátory.

Nález pozůstatků koroptve po predaci

Problém vidí autoři v masovém chovu koroptví a způsobu reintrodukce. Kuřata se líhnou v inkubátorech a jsou chována ve voliérách pouze s dalšími kuřaty. Pro takto odchované koroptve je v přírodě typická nízká ostražitost, horší letové schopnosti či prodloužená doba krmení, což vede k vyššímu riziku predace. Ačkoliv antipredační chování je u koroptve částečně vrozené, nejvhodnější strategii na konkrétního predátora se učí mláďata od rodičů. Nezkušenost komerčně chovaných koroptví se projevuje i v jejich biotopových preferencích - například tím, že se často pohybují kolem lineárních zábran v krajině (ploty, hranice lesa, okraj pole), kudy většinou procházejí šelmy při lovu. Komerčně odchované koroptve se krmí v přírodě déle a častěji oproti těm divokým, což lze vysvětlit přivyknutím na energeticky bohatší potravu v chovech. Navíc si koroptve během senzitivní periody vtiskávají do paměti podobu svých rodičů, a podle toho si v dospělosti vybírají partnery. To, že kuřata nejsou vychovávána rodiči, může vést k tomu, že nepovažují dospělé koroptve za sexuální partnery.

 

Jakou změnu je třeba dle autorů v ochraně koroptví udělat? Komerčně chované koroptve lze použít pouze v případě, kdy je místní populace již zcela vyhynulá. Tyto koroptve by neměly být vypuštěny do přírody ihned, ale měly by být zvykány na nové prostředí, typ stravy a predátory. Pokud je populace koroptví stále dostatečně velká, doporučují autoři vrátit se ke starým metodám ochrany a vhodným agroenvironmentálním opatřením. Pro výchovu kuřat převzatých z líhní je výhodné použít adoptivní rodiče, a to buď v chovných zařízeních, nebo přímo v přírodě. V zimě se dříve chytala hejnka a držela až do jara ve voliéře. Tím se zabránilo jejich úhynu z důvodu hladu a predace. Tyto staré metody jsou jistě náročnější na čas a energii, ale na rozdíl od těch současných mají výsledky.

Rymešová D, Tomášek O,  Šálek M (2013) Differences in mortality rates, dispersal distances and breeding success of commercially reared and wild grey partridges in the Czech agricultural landscape. European Journal of Wildlife Research  59(2): doi 10.1007/s10344-012-0659-6

Eva Fučíková