Obří vážky a způsob jejich života aneb rekonstrukce založená na fosilních nálezech
Největší rozpětí křídel současně žijících vážek je asi 19 cm, ale v pozdních prvohorách (zhruba před 300 miliony let) měli největší zástupci čeledi Meganeuridae rozpětí křídel okolo 71 cm. Byli tak největším známým hmyzem a již dříve bylo, na základě bohužel často nekompletních fosilních nálezů a srovnání se současnými druhy, vytvořeno několik hypotéz o způsobu života těchto létajících kolosů. Mezinárodní francouzsko-česko-americký tým spolu s Jakubem Prokopem a Martinou Pecharovou z Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty však studiem detailů dobře zachovaného jedince ukázal, že tyto úvahy nebyly zcela správné a navrhl pravděpodobnější scénář.
Jak si jistě dokážete představit, zpětně rekonstruovat biologii pravěkého hmyzu je obtížné. Obzvláště, když můžeme naše hypotézy zakládat pouze na křídlech nebo izolovaných částech těla, které se dochovaly ve fosilním materiálu. Výzkumníci proto obvykle srovnávají tělní struktury se současnými nejblíže příbuznými organismy a na základě této analýzy formulují nejpravděpodobnější charakteristiku způsobu života vyhynulého živočicha. Tyto závěry nemusejí však vždy odpovídat skutečnosti, protože dávný předek a potomek se mohou značně lišit a biologie moderních živočichů nemůže být jednoduše přenesena na vymřelé organismy bez podrobného studia všech anatomických detailů nebo i dalších faktorů jako jsou podmínky prostředí v odpovídajících obdobích.
Zástupci čeledi Meganeuridae jsou vzdáleně příbuzní s moderními vážkami, šidélky a motýlicemi (řád Odonata, vážky), tudíž se předpokládalo, že by mnoho aspektů biologie vážek mělo být podobných u vymřelých meganeuridů. Tyto závěry však byly učiněny bez znalosti jejich detailní tělní anatomie a byly založené na špatně zachovaných fosiliích. Na druhé straně jedinci (zvláště jeden z nich) druhu Meganeurites gracilipes z gželu (období podle mezinárodní stratigrafické tabulky asi před 300 miliony let) na odkryvech v Commentry ve Francii mají dobře zachovalé struktury hlavy, stejně jako jiných částí těla (například křídel, nohou). Tento druh nebyl dosud revidován, což byla pro tým skvělá příležitost, jak na základě studia morfologie těchto jedinců poodhalit neznámé oblasti biologie meganeuridů.
Autoři nalezli shodné znaky se současnými vážkami jako třeba silná a robustní kusadla s velkými, ostře zašpičatělými zuby nebo nohy se silnými trny fungujícími nejspíše jako „létající past“ k chytání kořisti. To naznačuje dravý způsob života zkoumaného druhu a pravděpodobně i všech ostatních zástupců čeledi Meganeuridae. Umístění nohou, které jsou více vpředu, naznačuje, že by mělo dotyčnému živočichu pravděpodobně umožnit uchopení a manipulaci s předměty, jako například s kořistí, před hlavou. Aby se mohli vyhnout svým vlastním predátorům, kterými byly pravděpodobně větší druhy této čeledi, jako je například M. monyi (rozpětí křídel cca 70 cm), museli mít velmi dobrý zrak umožňující spatřit predátory (ale i kořist) oproti modré obloze: zvětšené složené oči s širokou zadní částí jako mají současná šídla (čeleď Aeshnidae).
Přestože způsob letu byl pravděpodobně podobný současným vážkám, nebyl tak úchvatný a určitě mu chyběla schopnost torze křídla v důsledku absence nodu (nebo-li uzle; viz obrázek tělního schématu) a možnosti provádět náhlé změny směru letu. Zástupci čeledi Meganeuridae byli proto pravděpodobné spíše lovci na otevřených plochách, v přechodných zónách mezi otevřenými plochami a lesem, či v oblastech v blízkosti řek nebo potoků a zřejmě číhali na kořist nad velkými řekami, jezery, otevřenými nebo i zapojenými lesy.
Darina Koubínová
Publikováno:
Středa 27.03.2019 15:30
Akce dokumentů