O myších, lidech a parazitu-manipulátorovi
Mezi největší jednobuněčné hvězdy naší fakulty právem patří parazitický prvok Toxoplasma gondii. V některých zemích západní Evropy se s ní během života setká více než polovina obyvatel, u nás je momentálně nakažena asi třetina populace. To znamená, že zhruba každý třetí čtenář tohoto textu má tu pochybnou čest toxoplazmu hostit ve svém těle, často v mozkové tkáni.
Akutní hrozbou je parazit pouze pro osoby s oslabenou imunitou nebo ženy, které se jím nakazí během těhotenství. U ostatních se infekce zdánlivě nijak neprojevuje. V posledních letech se ale ukazuje, že i chronická nákaza by mohla hostitele ovlivňovat. U myší a krys je známo, že nákaza specificky mění chování nakažených jedinců, přičemž pozorované změny, větší aktivita, pomalejší reakce, zhoršená schopnost učení, zvyšují šanci, že nakažený a zmanipulovaný hlodavec skončí v žaludku kočky, tj. definitivního hostitele toxoplazmy. U nakažených lidí byla popsána zvýšená společenskost, parádivost a lehkomyslnost u žen a žárlivost u mužů, zpomalené reakce (a také větší riziko např. dopravní nehody), větší náchylnost nakažených ke schizofrenii, maskulinnější rysy obličeje u mužů a také větší pravděpodobnosti narození mužského potomka. Některé z těchto efektů by mohla vysvětlovat zvýšená hladina „mužského hormonu“ testosteronu u hostitelů.
Výzkumu toxoplazmy se dlouhodobě věnuje profesor Flegr se svým týmem. Byli to oni, komu se při testování studentů naší fakulty podařilo prokázat vyšší hladinu testosteronu u nakažených mužů. Jenomže z takového pozorování nelze vyvodit, zda přítomnost parazita způsobuje zvýšení hladiny testosteronu, nebo naopak nadbytek hormonu zvyšuje pravděpodobnost nákazy. Rozsoudit to může jedině záměrné nakažení pokusných jedinců a jejich srovnání s kontrolní skupinou nenakažených. Pochopitelně nic takového nelze provést přímo s lidmi, a tak se naši biologové museli poohlédnout po jiném modelovém organizmu. Pro myši se rozhodli mj. proto, že tito hlodavci patří mezi přirozené hostitele toxoplazmy a hrají v jejím životním cyklu stejnou roli jako člověk (pochopitelně od vymizení šavlozubých tygrů jsou v této roli podstatně úspěšnější). Vědcům se podařilo potvrdit, že přítomnost toxoplazmy skutečně ovlivňuje hladinu testosteronu laboratorně nakažených myší. Velkým překvapením ale bylo, že zcela opačně, než předpokládali. Nakažené myši, samice i samci, měly hormonu výrazně méně než ty zdravé.
Věda už taková bývá, mnohé výzkumy nám dávají více otázek než odpovědí a to je jedině dobře. Jsou hormonální změny indukovány přímo parazitem, nebo jde o odpověď hostitele na infekci? Převažuje snad u člověka opačný mechanizmus (více testosteronu, snazší infekce) ze sociálně-demografických důvodů, tj. pocházejí snad například nakažení studenti spíše z venkova a mají muži pocházející z venkova kromě vyššího rizika nákazy toxoplazmou i vyšší hladinu testosteronu? Liší se fyziologická reakce na parazita u různých druhů hostitelů? Jsou studenti, či pouze studenti přírodovědy, nevhodným vzorkem lidské populace? Výzkum parazitických manipulátorů je, i přes mnohé úspěchy, teprve na počátku a bezpochyby přinese ještě mnoho fascinujících objevů.
Lukáš Novák
Akce dokumentů