E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



O krůček blíž k poznání procesu vzniku rakoviny díky myšímu polyomaviru

Čeleď Polyomaviridae získala svůj název podle viru myšího polyomu, popsaného v roce 1953, který u novorozených myšat vyvolává mnohočetné nádory. Polyomaviry by jistě nelákaly naši pozornost tolik, kdyby v současnosti nebylo nalezeno, kromě dvou známých, dalších sedm lidských. Z myšího polyomaviru se stal modelový virus, díky němuž byla objevena řada buněčných regulačních proteinů, klíčových v procesu vzniku rakoviny.

Neinfekční částice tvořené stavebními proteiny viru, bez jeho genetické informace, tak jak je vidíme pod elektronovým mikroskopem. 

Za všechno samozřejmě může genetická informace polyomaviru. Je kódována ve formě dvouvláknové DNA, která se skládá z časných a pozdních genů. Bezprostředně po infekci se přepisují časné geny zodpovědné za vznik regulačních virových proteinů, které převezmou kontrolu nad buňkou a donutí ji vyrábět virové potomstvo. Strukturní proteiny virionů jsou potom kódovány geny pozdními. Mezi produkty časných genů patří i střední T antigen (dále jen MT z angl. middle T). Jedná se o hlavní onkoprotein (rakovinotvorný protein) myšího polyomaviru. Jeho rakovinotvorný potenciál tkví ve schopnosti napodobovat aktivovaný růstový receptor.

Vojtěchu Žílovi a Jitce Forstové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy se ve spolupráci s anglickými kolegy z Imperial College v Londýně podařilo realizovat zajímavý výzkum, který vnesl o něco více světla do mechanismu působení středního T antigenu. Vědci se zajímali o způsob, kterým se tento protein vkládá do buněčných membrán, a o jeho rozmístění v buňce v procesu nádorové transformace.

Všimněte si jeho akumulace na cytoplazmatické membráně Pomocí série tzv. mutantů (genovým inženýrstvím upravených variant viru) se podařilo zjistit, že MT prochází složitým procesem zrání, během kterého se vyskytuje na různých buněčných membránách. Aby ovšem mohl napodobovat aktivovaný buněčný receptor, musí být vložen do cytoplazmatické membrány v určitých specifických místech.

Ukázalo se taky, že MT prochází membránou a část jeho molekuly je vystavena na povrchu buňky. Nyní se pátrá po interakcích této do vnějšího prostředí vystavené části s okolními molekulami. Detailní poznání životního cyklu myšího polyomaviru může vést k objevení nových cílů pro léčbu rakoviny.

Zhou A.Y., Ichaso N., Adamarek A., Zila V., Forstova J., Dibb N.J., Dilworth S.M. (2011): Polyomavirus middle T-antigen is a transmembrane protein that binds signaling proteins in discrete subcellular membrane sites. 85(7):3046-54.

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/21228238

Klára Kazdová

Akce dokumentů