O čem vypovídají obecní znaky?

Je nesporné, že identita regionu se dotváří také prostřednictvím jeho symbolů, odrážejících specifika historie, geografie, kultury, krajinného rázu, přírodního bohatství i řady dalších prvků, které jsou pro region typické. Symboly vytvářejí obraz regionu a to jak pro jeho obyvatele, tak navenek. Následně fungují jako regionální „značka“ a často mohou posloužit také jako nástroj prezentace a reprezentace regionu, jako reklama. Jejich úloha při formování a rozvoji regionu je nesporná, proto je důležité zhodnocení role symbolů v těchto procesech.

Miroslav Šifta se ve svém výzkumu zaměřil na to, do jaké míry komunální grafické symboly naplňují roli reprezentujícího a jednotícího prvku obcí regionu. Zjišťoval, jak se s obecními znaky identifikují reprezentanti obcí, a sledoval, zda v jejich očích odráží komunální symboly obraz regionu i jeho specifické hodnoty, se kterými by se měli jeho obyvatelé ztotožnit, nebo zda je naopak „vyznění“ obecního znaku negativní, způsobující spíše oslabení regionální identity obyvatel.

Vlajky a znaky tvoří základní symboliku českých samosprávných celků (kraje, obce). Většina z nich vznikala až po roce 1990, mají tedy velmi krátkou historii. Snahou by měla být co největší jednoduchost a jasný a srozumitelný symbol, se kterým se místní ztotožňují. V opačném případě hrozí, že nebudou svými uživateli pochopeny, zvláště když obyvatelé nevidí za symbolem naplnění konkrétních prvků z regionu.

Výzkum grafických symbolů v kontextu relativně „mladých“ českých krajů vypovídá o současné identitě a budování jejich image. Pro výzkum byl vybrán Liberecký kraj, a to z důvodu své rozmanitosti – od přesídlených po kontinuálně osídlené oblasti, od hor po nížiny, od přírodně chráněných oblastí k oblastem poškozených těžbou uranu a dlouhodobou přítomností armády, od česko-německých po česko-polské hranice. Transformace a pohyby obyvatel zapříčinily „ztrátu identity“ oblasti, která je nyní domovem 440 000 obyvatel.

Příklady znaků z Libereckého kraje. Např. prvni z Volfartic s vlkem podle německého Wolfersdorf. Zdroj: autor článku.

Většina obecních znaků v kraji odkazuje na historické, náboženské, administrativní a ekonomické aktivity, popřípadě hodnotu krajiny a přírody. Podle představitelů obcí jsou nejčastěji používány k prezentaci obce na oficiálních dokumentech a k označení identity: na razítkách, pohlednicích, upomínkových předmětech a dále v propagačních materiálech cestovního ruchu.

Rozdíly panují mezi motivací užití znaků mezi velkými a malými obcemi. Ve vesnicích zpravidla slouží k sebeidentifikaci, na rozdíl od toho ve městech jde především o reprezentativní funkci. Znaky jsou více využívány tam, kde slouží k reprezentaci v oblasti cestovního ruchu. Lidé chápou znak své obce většinou jako součást identity místa vyjadřující kontinuitu historie s budoucností, kde je mostem právě symbol na znaku. Většina zastupitelů obcí si myslí, že občané znaku obce rozumí, na druhou stranu bylo i nemálo těch, kteří přiznali, že tomu tak není, anebo připustili, že  obyvatelé znak špatně interpretují.

Závěrem lze konstatovat, že znaky plní svoji funkci částečně. V řadě obcí má znak jen formální funkci, která zamezuje širšímu využití. V lepších případech spoluutváří identitu místa a působí jako spojující a aktivizační prvek lokálního rozvoje a obcemi je aktivně používán.

ŠIFTA, M. (2016): Graphic symbols and local identity: the case of use and perception of municipal emblems in the Liberec Region (Czechia). Danish Journal of Geography 116/2, s. 147-158.

Tomáš JANÍK