Proměnlivé paleoklima peruánských And
Vědci z katedry fyzické geografie a geoekologie PřF UK přišli ve spolupráci s kolegou z University of Western Australia na vztah, který by mohl zostřit značně rozmazaný pohled na klima druhé poloviny Holocénu ve vysokohorských polohách And. Tedy ekosystému, který je vysoce citlivý na klimatické změny v kontinentálním, ale i celosvětovém měřítku, podobně jako jiné vysoce položené nebo polární oblasti. Jedná se o metodu opírající se o rozdílnou rychlost odbourávání lehčích izotopů uhlíku (δ13C) z rostlinných zbytků v rašelině (Distichia muscoides; obr. 1.) v závislosti na okolní teplotě. Předpoklad vychází z toho, že při vyšších teplotách dochází k rychlejšímu rozkladu a tedy i výraznějšímu odbourávání 12C. Pomocí měření δ13C ze vzorků, jež byly odebrány z co nejpodobnějšího prostředí (expozice, geomorfologie atd.), ale v různé nadmořské výšce (pro zajištění teplotního gradientu), tak výzkumníci došli k velmi slibným výsledkům. Hodnoty δ13C jsou skutečně závislé na nadmořské výšce resp. na teplotě, jak ukazuje obr. 2. Pokles teploty vzduchu o 1°C odpovídá poklesu hodnoty δ13C přibližně o 0,97‰.
Toto zjištění, pokud začne být využíváno v praxi, může vrhnout nové světlo na klimatickou historii And několika posledních tisíců let a to při vysokém rozlišení – v intervalech kratších než padesát let. A proč nás to vlastně všechno zajímá? Protože: „Past is the key to the future.“
Z anglického originálu: Skrzypek G, Engel Z, Chuman T, Šefrna L (2011): Distichia peat - A new stable isotope paleoclimate proxy for the Andes. Earth and Planetary Science Letters 307, 298-308.
Zpracoval: Jiří Lehejček
Akce dokumentů