Netopýři parkoví a jejich prapodivné párování
Problematika rozmnožovacích projevů netopýrů je aktuálním tématem už přes dvacet let. A jak se zdá, ještě je stále co objevovat. Vědci z katedry zoologie si tentokrát na Třeboňsku posvítili na drobného netopýra parkového (Pipistrellus nathusii). Ti byli v Česku dlouho považován za vzácné, ale v posledních letech se jejich počty výrazně zvýšily.
Párovací systémy netopýrů jsou rozmanité a je jich mnoho. Nejběžnější je systém zvaný „resource defending-polygyny“ (RD-P). To v podstatě znamená, že si každý samec najde své území, které brání a zároveň se do něj svým zpěvem snaží nalákat co nejvíce samiček z mateřské kolonie. (U netopýrů parkových se vesměs jedná o různé dutiny či pukliny jak ve stromech, tak i v lidských sídlech, a jejich blízké okolí.) Jak ale výzkum ukazuje, příroda se nerada nechává zaškatulkovat a tak mají tito netopýři obroti běžnému systému mnohé zvláštnosti.
Ukázalo se například, že někteří samci raději než sami vábí samičky zpěvem ve dvou nebo ve třech. Tyto netopýří kapely zpívají synchronizovaně a mají tak zřejmě větší šanci na úspěch, často tak zpívají spolu i několik let.
Také vzdálenost jednotlivých samčích úkrytů má zvláštní charakter. Dá se říct, že čím byla samčí obydlí dále od mateřské kolonie, tím byla také dále jedno od druhého. Zatímco u systému RD-P, bychom předpokládali relativně pravidelné uspořádání, samčí stanoviště netopýrů parkových jsou do jisté míry agregována.
Jak se zdá, i drobní a nenápadní tvorové nás ještě mají lecčím překvapit. A až příště na večerní procházce uvidíte netopýra, kdo ví, třeba to bude zrovna ten maličký netopýr parkový, netopýr, který nechce být zaškatulkován.
Kristýna Cholevová
Akce dokumentů