E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Neobyčejné eseje o životě a biologii

Vědec, univerzitní pedagog a literát Anton Markoš vydal při příležitosti svého životního jubilea sbírku esejů, studií a kratších textů, které průběžně publikoval v uplynulých deseti letech. Sbírka je to skutečně rozmanitá. Osvěžujícím a čtivým jazykem nás zve na myšlenkovou pouť různými obory, při které se spolu se čtenáři pokouší porozumět povaze života.

Ačkoliv je autor původním vzděláním buněčný biolog a fyziolog, jeho dílo přesahuje do dalších disciplín přírodovědeckého i filosofického směru. To mu umožňuje pomalu kroužit kolem zkoumaných otázek a postupně je tak nasvěcovat z různých, někdy překvapivých a nečekaných, stran. Však je také kroužení důležitou metodou autorem často zmiňované hermeneutiky – tedy nauky, která se snaží texty (a nejen je) interpretovat v rámci různých kontextů, z hlediska jejich autorů, okolnost vzniku, i  z hlediska čtenářů.

Autor poutavým, avšak důkladným, způsobem seznamuje čtenáře s kontextem vzniku a vývoje nejrůznějších biologických teorií. Mnoho vědců je totiž v pokušení považovat vědecké pravdy za „jednou provždy dané“ a zapomíná, že i ony byly složitým vývojem postupně budovány. I vědecké pravdy jsou navíc z části zrcadlem doby, v níž byly formulovány.

Skutečný zájem autora jde však ještě dále, dále za analýzu kontextu vzniku vědeckých teorií o živém.

Anton Markoš: Profil senescenta

Autor se totiž odvážně ptá po povaze živého, včetně jeho vlastností, které překračují kompetenci novověké přírodovědy. Ta totiž byla definována jako věda o nadčasových zákonech, o invariantách, o „objektivní realitě“. Život však svým vývojem, svou evolucí, svou proměnlivostí, toto vše přesahuje. Přes nesmírnou snahu generací vědců se jej stále nepodařilo uspokojivě definovat a redukovat na zákony „fyziky a chemie“. Život podle autora rozhodně není „jen nějaká složitější chemická reakce“. Tento postoj ale není rezignací, je výzvou k dalšímu zkoumání, včetně vlastností dosud opomíjených. Najednou nám před očima povstává obraz živých organismů nadaných pamětí, zkušeností, jazykem, schopností intepretace sebe i svého okolí, a snad také těžko definovaným úsilím. Živé je totiž to, co se o sebe stará, usiluje o (pře)žití. Ke zkoumání takto pojaté biosféry však skutečně klasická přírodověda nestačí. Ne, že by byla nějak „chybná“, ale byla jednoduše lidmi stvořena ke zkoumání jiných fenoménů. Autor si proto bere na pomoc již zmíněnou hermeneutiku, (bio)sémiotiku, historické vědy a filosofii (například Martina Heideggera). Nestaví před nás příliš složité teorie, spíše nastiňuje cesty, kterými by se naše uvažování a zkoumání mohlo ubírat. Putování s autorovými texty je to skutečně velkolepé, zasvěcující, ukazující na řadu přehlížených (a přitom očividných) fenoménů. Začínajícím i pokročilým biologům může pomoci k novým otázkám a nápadům a také k reflexi vlastních názorů.

Anton Markoš: Profil senescenta. Nakladatelství Pavel Mervart: Červený Kostelec, 2018.

Roman Figura  

Publikováno: Úterý 30.10.2018 13:00

Akce dokumentů