Nekróza jasanu aneb Tudy vede cesta
Nekróza jasanu je vážnou nemocí některých druhů jasanů (především evropských druhů Fraxinus excelsior a F. angustifolia), kterou způsobuje vřeckovýtrusná houba druhu Hymenoscyphus fraxineus. Mezi její projevy patří předčasné vadnutí listů, které pokračuje odumíráním výhonů a větví až celého stromu. Typickým příznakem jsou hnědé až černé nekrotické léze na listech a řapících. Ačkoli se tato nemoc šíří Evropou již od 90. let minulého století a bylo jí věnováno dost vědecké pozornosti, stále nebylo jasné, zda infekce listového řapíku pokračuje dále do výhonu, nebo je výhon infikován samostatně. Skupina vědců z Katedry botaniky PřF UK a Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví proto přišla s promyšleným designem odběru, díky němuž bylo možné pochybnosti o způsobu infikování stromu objasnit.
Na čtyřech lokalitách v severních Čechách si vybrali vždy tři stromy s příznaky onemocnění. Provázkem pak spojili některé výhony s jejich listy, které po shození zůstaly u daného výhonu viset. Tak bylo možné přímo zjistit, který konkrétní řapík byl potenciálním zdrojem patogenu ve výhonu. Ze 79 listových řapíků a 10 výhonů pak vědci izolovali stovky kmenů, které představovaly 150 různých genotypů (geneticky odlišných „jedinců“) studované patogenní houby. Každý genotyp charakterizovali 11 mikrosatelity s využitím DNA izolované přímo z řapíků nebo čistých houbových kultur izolovaných z řapíků a výhonů.
Tím bylo možné v prvé řadě odlišit „jedince“ patogena, a tedy spočítat množství jedinců v řapících a na výhonu, a následně vyvodit jejich poměr. Z těchto výsledků usoudili, že každý strom se musí potýkat s tisíci jedinců této vřeckovýtrusné houby, a ačkoli list na sebe nachytá veliké množství spor patogenu, řapík tvoří jakési hrdlo láhve, které infekci znesnadňuje cestu dále do stromových výhonů. V druhé řadě se podařilo vytvořit schémata tras infekce a zcela jasně potvrdit, že houba skutečně proniká do výhonu přes listové řapíky. Identické genotypy totiž byly nalezeny ve výhonu i v části řapíku přiléhající k němu. Výsledky ale také naznačují, že i opačný směr infekce, o kterém se zatím pouze spekulovalo, z výhonu do řapíku, je také ve hře.
Vědci se navíc pokoušeli zjistit, které faktory ovlivňují úspěšný vstup houby do výhonu. Nicméně vyšší míra kolonizace řapíků (a tím vyšší dostupnost živin) nebyla prokázána jako faktor pro úspěšnější postup infekce do výhonu, stejně jako nižší konkurence ostatních genotypů. Tato otázka proto zůstává nadále otevřená. Z dřívějších laboratorních výzkumů vyplynulo, že některé jiné houby mohou omezovat růst H. fraxineus, dokonce i jeho klíčení. Jejich vliv v přírodě ale zůstává nejasný, jelikož H. fraxineus má nespornou výhodu v masivní a časné kolonizaci listů.
Radka ZELENÁ
Publikováno:
Pondělí 27.11.2017 14:40
Akce dokumentů