Navštívila nás Jane Goodallová

Obrázek 1: Jane Goodallová
zdroj: https://www.nelson.wisc.edu/

Jane Goodallová vstoupila do sálu za hlasitého potlesku. Přestože je jí už více než osmdesát let, nepůsobí staře. Přestože má na sobě jednoduché oblečení, nepůsobí obyčejně. Hlas má pevný, oči bystré a v sobě má neuvěřitelný klid. Začátek své přednášky nevěnuje svým největším úspěchům, ale svému dětství a své matce. Její vzpomínky se nesou v duchu knihy s výmluvným názvem Vše, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce od Roberta Fulghuma. Vypráví o svém prvním opravdovém výzkumu – průzkumu slepičího kurníku. O tom, jak ji její matka podporovala v lásce ke zvířatům. Jak ji učila nevzdávat se, jít za svými cíli a sny. V deseti letech byla jejím snem Tarzanova džungle. „A koho si vzal Tarzan? Přeci Jane!“ dodává vesele. A sen romantické džungle nedotčené člověkem je v ní pořád.

Byla to právě zvídavost a vytrvalost, která ji dovedla až do Afriky a poté i k jejím největším úspěchům. Během svých let, která strávila jen v jednoduchém stanu, změnila pohled lidí na to, co to vlastně člověk je a co ho odlišuje od jiných zvířat. V té době se věřilo, že lidé jako jediní mají různé osobnosti, prožívají emoce a jsou schopni používat či dokonce vyrábět nástroje. Všechny tyto domnělé odlišnosti díky výzkumu Jane Goodallové postupně padly. A padla také představa, že šimpanzi jsou nevinná mírumilovná stvoření, když byly mezi jednotlivými tlupami zpozorovány obdoby válek a když se zjistilo, že šimpanzi příležitostně jedí maso drobných savců, které loví. Najednou bylo těžké, cítit se jakožto člověk mezi ostatními zvířaty výjimečně – v tom dobrém i v tom špatném.

Obrázek 2: Jane Goodallová a její výzkum v Africe v polovině 60. let zdroj: cz.pinterest.com

Jak sama Jane Goodallová říká, jejím cílem nikdy nebylo stát se vědkyní, ale stát se někým, kdo o přírodě píše a tak předává svou fascinaci dalším lidem. I v tomto uspěla, jak dokazují desítky knih, jejichž autorkou je. Téměř polovina z těchto knih je pro děti. Především mladým a studentům je ostatně věnována druhá část přednášky, když mluví o organizaci Roots and Shoots. Ve stručnosti je to organizace, ve které jsou zapojeny skupiny studentů z více než 100 zemí. Každá skupinka si určí tři projekty, na jejichž realizaci pracuje. První na pomoc lidem, druhý na pomoc zvířatům a třetí na pomoc životnímu prostředí. Důraz je kladen na zlepšování podmínek ve svém okolí, na vzdělávání, výzkum a hledání alternativních přístupů. Její optimismus je přitom nakažlivý. 

Své povídání zakončuje důvody, proč se nesmíme vzdávat naděje. Vždyť máme na své straně neobyčejně chytré lidské mozky, nezdolatelného lidského ducha, sociální média a také sílu a magii přírody, která má neobyčejnou schopnost samoobnovy, pokud k tomu dostane šanci. „Díky tomu může každý z nás svými dílkem přispět, přispět každým dnem,“ říká. A jak řekla už několik minut předtím: „Má generace nezdědila Zemi od svých rodičů, ale ukradla ji vám, svým dětem.“ Tímto jako by k tomu dodala: „Neudělejte stejnou chybu.“

Jane Goodallová odchází za bouřlivého potlesku ve stoje ze sálu. Dokonce i ti, kdo sledují přednášku v jiných učebnách, tleskají. Je vidět, že je unavená, ale stejně jako se nevzdala ve čtyřech letech, když se snažila zjistit, jak slepice snáší vejce, nehodlá se vzdát ani teď.

V češtině vyšly tyto její knihy: Nevinné bestie (1974), Ve stínu člověka (1978), Pohled oknem: Třicet let se šimpanzi v Gombské rezervaci (2011).

Dále k navštívení: webové stránky Organizace Jane Goodallové a Organizace Roots and Shoots.

Iveta Štolhoferová