E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Nahradí cédéčka na Madagaskaru cikády?

Tématem ubývání přírody, rozpínáním technosféry a vztahem (nejen) Malgašů k životnímu prostředí se zabývala přednáška biologa a filozofa prof. Stanislava Komárka. Tuto svoji “neveselou meditaci” s názvem Cikády a cédéčka přednesl 16. ledna 2013 na Přírodovědecké fakultě, v rámci dlouholetého cyklu populárně-vědeckých a cestovatelských přednášek Madagaskar, laboratoř bohů. Inspirací mu byla jeho vlastní nedávná návštěva tohoto ostrova.

Prof. Komárek na Madagaskaru
Prof. Komárek před vchodem do jednoho z madagaskarských národních parků.
Nezadržitelný postup civilizace dosáhl pochopitelně i na Madagaskar a tak si přírodovědci často kladou otázku, jak tuto expanzi omezit a zachránit tamní četné endemické druhy před vyhynutím. Jak se k této snaze staví původní obyvatelé Malgaši a proč se s ní zatím ne vždy plně ztotožňují se prof. Komárek pokusil shrnout pro téměř padesátku posluchačů.

K destrukci původní fauny a flory Madagaskaru přispívá především tradiční extenzivní způsob zemědělství, který spočívá v nekontrolovaném vypalování porostů, dále pak poněkud nestandardní politická situace posledních let, nárůst počtu obyvatel a invaze zahraničních firem, které skupují půdu za účelem pěstování nejrůznějších plodin, těžby surovin či stavby továren.

Jeden z hlavních důvodů, proč se Malgaši urputněji nebrání ubývání svojí přírody, vidí prof. Komárek ve faktu, že všichni všeobecně chtějí přesný opak toho, co právě mají. Lidé z velkých měst vyhledávají klid a samotu přírody, obyvatelé rozvojových zemí touží mít stejné technické zázemí a možnosti jako ti v těch bohatších. Malgaši si jsou sice krásy svého ostrova vědomi, ale zatím možná spíše v souvislosti s tím, že tato jedinečnost láká více či méně bohaté turisty. Jak zaznělo na základě přednášky i z publika, pokud tedy vezmeme v úvahu tuto touhu západní civilizace po přírodě, bylo by poněkud paradoxně asi nejlepším řešením co nejrychleji zavést na Madagaskaru technosféru, aby si místní stejně jako my uvědomili, jak je příroda krásná a jak člověku v prostředí s přemírou techniky najednou velmi chybí.

V rámci této “výměny zkušeností” dále prof. Komárek také žertem navrhoval posílat zhýčkané evropské děti na Madagaskar za účelem jejich “zocelení” a naučení, aby si vážily toho nesmírného bohatství, které ve srovnání s místními dětmi mají. Stejně tak doporučoval dospělým, kteří se ve “smrkových zahrádkách” a “na cestách mezi poli” domnívají, jací jsou drsní zálesáci, aby si schválně vyzkoušeli několikahodinové prodírání primárním neporušeným pralesem nebo alespoň jízdu na madagaskarských cestách s jejich serpentinami a výmoly.

Kromě těchto více či méně vážně myšlených námětů na zlepšení ovšem prof. Komárek na druhou stranu vyslovil přesvědčivý názor, že přínos dobré vůle a ochranářských aktivit ze strany rozvinutých zemí je dosti sporný, neboť materiální pomoc lidem může značně uspíšit onen rozvoj technosféry a tím zároveň pustošení biosféry, a ochrana přírody, i když dobře míněná, již také nezřídka skončila fiaskem, například vyhynutím jednoho či více druhů na úkor záchrany jiného, zavlečením invazních organismů a podobně. Potenciální ochranáři a rádoby spasitelé by tak měli být velmi opatrní a pořádně si rozmyslet, komu vlastně chtějí pomoci, jestli prostředí nebo lidem.

I když se ne každý možná se všemi názory ztotožnil, návštěvníci přednášky se seznámili s celkem netradičním pohledem na Madagaskar a ochranu přírody obecně, a zjistili, že během cestování si lze klást zajímavé a často zásadní filozofické otázky. To, jestli na Madagaskaru dál bude za každou uhynulou cikádu rozeznívat jedno nové cédéčko, nebo nastane trend opačný, zůstavá však zatím bohužel problémem nevyřešeným.


Prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr.
je významný český biolog, filosof a spisovatel, autor řady esejů, básník a romanopisec, etolog, antropolog, historik biologie. Na PřF UK vystudoval entomologii, pod vlivem působení na Vídeňské univerzitě se však začal intenzivně zajímat o psychologii, psychoanalýzu a německou autonomistickou školu v biologii. Zabývá se zejména dějinami biologie a objevných cest, vztahem přírody a kultury, domestikací jakožto biologickým fenoménem, mimetickými jevy v živé přírodě, humánní etologií, biologickou estetikou, dílem Adolfa Portmanna a Carla Gustava Junga. V roce 2006 získal cenu Toma Stopparda za esejistiku. Působí na Katedře filosofie a dějin přírodních věd PřF UK. Podnikl četné cesty po Evropě i ostatních kontinentech, jeho blog o Madagaskaru si můžete přečíst zde.

 

Cyklus s názvem Madagaskar, laboratoř bohů probíhá již od roku 2005 a původně byl součástí kampaně kolem Expedice Baobab 2006. Jeho cílem je seznámit širokou veřejnost nejen s unikátní přírodou ostrova, ale i se životem, historií a kulturou místních obyvatel. Od roku 2011 jsou přednášky pořádány zhruba jednou za dva měsíce na Přírodovědecké fakultě, ve Velké zoologické posluchárně, vždy ve středu od 18:00 (respektive v letním semestru od 18:15) hodin. Více informací naleznete na těchto webových stránkách nebo na Facebooku. Vstup na přednášky je zdarma díky finanční podpoře Přírodovědecké fakulty.

 

Darina Koubínová

Akce dokumentů