E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Mikroskopičtí obyvatelé antarktických vod

Antarktida je bezesporu nejdivočejší a nejméně probádaný kontinent Země. V nepříznivých podmínkách, které panují především na antarktické pevnině, dokáže trvale přebývat jen málo organismů. Přestože na jižním pólu stojí již 60 let nepřetržitě obývaná stanice, stále se návštěvou Antarktidy může pochlubit jen málo lidí. Z Přírodovědecké fakulty ji však několik lidí navštívilo a mezi nimi i T. J. Kohler z Katedry ekologie. V jeho případě to bylo McMurdovo údolí a Rossův ostrov ve východní části Antarktidy (situované nejblíž k Novému Zélandu).

Tato oblast je pro život poměrně příznivá, neboť není trvale pokrytá sněhem a v létě vytvářejí tající ledovce bezpočet potůčků, jezírek a jezer. Tyto představují v kontextu Antarktidy příjemné prostředí díky tomu, že řada z nich nezamrzá. Již v roce 1907 tak byly z této oblasti odebrány první vzorky mikroskopických řas tyto vody obývajících. Nicméně stále mluvíme o Antarktidě – ve skutečnosti tato jezírka představují něco velmi blízkého samotné hranici života na Zemi. Kdyby byly zdejší podmínky jen ještě o něco těžší, život už by zde možná nemohl vůbec existovat. Ostatně vzhledem ke zdejší extrémnosti se zde testovaly například některé sondy vyslané na Mars. I naši vědci se zaměřili na mikroskopické řasy, konkrétně rozsivky.

Obrázek 1: část z druhové bohatosti rozsivek; zdroj: earthstarfoundation.net

Rozsivky jsou půvabné fotosyntetizující organismy žijící v křemičitých schránkách. Jsou mořské i sladkovodní, velmi hojné a svou fotosyntetickou aktivitou významně přispívají k celkové produkci kyslíku na Zemi. Jsou snadno rozpoznatelné pouze při pohledu pod mikroskopem a jejich druhová diverzita je poměrně malá (asi 50 druhů). Toto všechno dělá z rozsivek vhodné studijní organismy.
Vzorky byly odebrány z 25 jezírek s rozličnými charakteristikami: některá z nich byla pokryta ledem, jiná ne. Část byla propojena potůčky s dalšími jezírky, část byla izolovaná. Salinita (slanost) i pH se lišily. Úkolem bylo zjistit, jaká je druhová bohatost těchto sladkovodních antarktických jezírek. Celkem vědci našli asi 45 druhů rozsivek. Některé byly známé již na konci 19. a začátku 20. století, jiné byly objeveny v posledních pár letech a některé dosud nebyly popsány a zdají se být endemické.

Vzdálenost mezi jezírky se přitom ukázala jakožto hlavní faktor, který určuje jejich druhové složení. Jezírka blízko u sebe obsahovala podobné druhy navzdory tomu, že se někdy až dramaticky lišila ve fyzikálních a chemických vlastnostech vody. Řada rozsivek se tak zabydlela v prostředích pro ně naprosto netypických. Například Navicula adminii byla dosud pozorována pouze ve slané vodě, nejhojněji v oceánu, ovšem zde se usadila v tom vůbec nejméně slaném jezírku v oblasti. Craspedostauros laevissimus naopak dosud preferovala zásadně brakické vody – takové, kde se mořská a říční voda mísí. Zde si však vybrala jen slaná nebo sladká jezírka a těm brakickým se úplně vyhnula. Je těžké říct, jak k tomu došlo, jasné ale je, že řada druhů rozsivek je schopna přežít v podmínkách, jež se výrazně liší od jejich optima.

Rozsivky se mezi oddělenými vodními plochami typicky šíří na srsti savců nebo peří ptáků, což však v Antarktidě představuje problém – chaluha antarktická a tučňák kroužkový jsou jediní dva velcí živočichové oblasti, a i ti se zde vyskytují jen část roku. Rozsivky se tedy zřejmě musí spoléhat na vítr a v létě také na tající sníh. Právě propojení řady jezírek potůčky tajícího sněhu zřejmě může vysvětlovat podobné druhové složení sousedních jezírek spíš než jezírek se stejnými vlastmi vody i výskyt druhů v pro ně netypických podmínkách. Nepřítomnost typických transportních vektorů, tedy zvířat, pak může být důvodem, proč se rozsivky nedokáží rozšířit do vzdálenějších jezírek.

Obrázek 2: studijní lokality antarktické expedice – Rossův ostrov (vlevo) a McMurdovo údolí (vpravo), autor fotografií: T. J. Kohler

 

Evidence for dispersal and habitat controls on pond diatom communities from the McMurdo Sound Region of Antarctica; A. Sakaeva, E. R. Sokol, T. J. Kohler, L. F. Stanish, S. A. Spaulding, A. Howkins, K. A. Welch, W. B. Lyons, J. E. Barrett, D. M. McKnight; Polar Biology; 2016

 

Iveta ŠTOLHOFEROVÁ

Publikováno: Pátek 07.04.2017 17:10

Akce dokumentů