Lze zabránit rakovinným buňkám pronikat do zdravých částí těla?

V současné době jsou popsány tři typy buněčné invazivity (kolektivní, mezenchymální a ameboidní) a jejich vzájemné přechody. Každý z typů vyžaduje jiné signální dráhy a procesy a je charakteristický jiným tvarem buněk. Mezenchymální invazivita je závislá na degradaci extracelulárního prostředí a je charakteristická protáhlým tvarem buňky, na rozdíl od ameboidní invazivity, pro kterou jsou typické kulaté buňky. Zatímco mezenchymální pohyb lze přirovnat k "prokousávání" buňky skrz prostředí, ameboidní pohyb je spíš "protahování".

NG2 je membránový proteoglykan (protein s mnoha sacharidovými zbytky), který reguluje přilnavost buněk k mezibuněčné hmotě a zodpovídá i za změnu tvaru a tím i způsob pohybu buňky. Vyskytuje se hlavně u málo diferencovaných zárodečných buněk a již dříve byl ve zvýšené míře pozorován v pokročilých stadiích různých typů rakovinného bujení, například u melanomů, gliomů (nádory mozku) nebo u myeloidní leukémie.

Vynucená exprese NG2 v neinvasivní sarkomové linii K2 indukovala změnu tvaru buněk z mesenchymální/protáhlé (vlevo) na améboidní/kulaté (vpravo, + NG2).

Dr. Paňková a její kolegové použili ve své práci dvě vysoce metastazující buněčné linie, ve kterých vyřadili NG2 z provozu. Účinek byl překvapivý, buňky změnily svůj původně améboidní tvar na protáhlý a téměř úplně ztratily schopnost proniknout do kolagenového gelu, který se používá v laboratoři jako náhražka lidské tkáně. Navíc vynucená exprese NG2 v neinvazivní buněčné linii podpořila změnu tvaru na améboidní a významně zvýšila pronikání buněk do gelu. Tímto vědci potvrdili vliv molekuly NG2 na rostoucí buněčnou invazivitu. S výsledky obou pokusů korelovala i schopnost buněk degradovat extracelulární hmotu.

 

V posledních letech se ukazuje, že cílená léčba nádorových onemocnění je výrazně efektivnější a šetrnější ke zdraví pacientů. Studie českých vědců naznačuje, jakým směrem by se mohla ubírat léčba pacienta například v kombinaci s operativním odstraněním nádoru, kdy většina rakovinných buněk je z těla během operace vyjmuta, ale malá část těchto nebezpečných buněk se pohybuje v krevním oběhu pacienta a existuje riziko, že se uchytí v jiné části těla a nemoc začne nanovo. Nebylo by krásné, kdybychom měli po ruce nástroj, který jim to znemožní?

Zdroj: Daniela Paňková, Njainday Jobe, Magdalena Kratochvílová, Roberto Buccione, Jan Brábek, Daniel Rösel: NG2-mediated Rho activation promotes amoeboid invasiveness of cancer cells, European Journal of Cell Biology, Volume 91, Issues 11–12, November–December 2012, Pages 969-977, ISSN 0171-9335, 10.1016/j.ejcb.2012.05.001.

Lucie Tůmová a Aneta Gandalovičová