E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Letokruhy – živá kronika managementu lesa

Dokumentární filmy o přírodě nás zahrnují výzkumem tropických moří a deštných pralesů. V následujícím článku se však podíváme do prostředí nám bližšího. Proč se zabývat pouze původními ekosystémy, které tvoří jen malé procento lesů? Proč nezjistit, jak působí lesní hospodářství na tradičně obhospodařovaný les v CHKO Pálava na jižní Moravě? Právě tam došlo za poslední staletí ke změně od intenzivního obhospodařování až k ponechání lesa jeho přirozenému vývoji.

Povědomost o historii lesa je důležitá kvůli znalostem o příčinách současné kompozice porostu, ale také kvůli poučení se o úspěších a chybách použitých metod. Pomoci nám mohou historické prameny a šířka letokruhů určující roky „hojnosti a bídy“ daného stromu. Analýzou šířky letokruhů jednotlivých druhů stromů lze zjistit vliv různých událostí na růst stromů a zároveň takovéto události úspěšně rekonstruovat.

Již od nepaměti lidé přicházeli v pravidelných intervalech do lesů a ořezávali větve na pařezech, které vyrostly během minulého období. Tato metoda se nazývá pařezení. Pařezení vytvořilo prostor pro světlomilné rostliny a jakmile se do podrostu dostal sluneční svit, semenáčky světlomilných rostlin rostly, jak nejrychleji dokázaly. Tento způsob hospodaření vyhovoval obzvláště dubům. První dochovaná zmínka o pařezení v Pálavských lesích pochází ze 14. století. Tehdy probíhala prořízka v sedmiletých intervalech. V 19. století se však interval prodloužil až na 30 let a ve 20. století již proběhlo typické pařezení pouze kolem roku 1935. V 70. a 90. letech se provedly prořízky v tom smyslu, že se nechal nejsilnější kmen a porost byl převeden na takzvaný vysoký les, který dnes v krajině dominuje.

Autoři se zaměřili na vliv různých typů hospodaření na dub zimní (Quercus petraea). Zjišťovali, zda duby reagovaly na pařezení zvýšenými tloušťkovými přírůsty, jaký je vliv okolních stromů na růst dubů a jaký je vývoj lesa v těchto dnech. Odebrali a porovnali vzorky letokruhů z 90 vybraných dubů. Tím získali podrobný přehled reakce dubů na jednotlivé události sahající až do 19. století. Svá data porovnali s archivními záznamy o lesním hospodaření.

Výsledky přesně odpovídaly záznamům z archivu. Po pařezení dle očekávání prudce stoupl nárůst kmene dubů. Zajímavé je, že na Pálavě vykazují duby zvýšený růst ještě 22 let po prořízce, což je značně déle než 6-7 let zjištěných v jiných studiích. Autoři to vysvětlují bohatostí půdy a vodním režimem v lese. Díky tomu duby obstojí v kompetici o slunce a vodu.

Situace v poslední době však není pro duby příznivá. V roce 1946 se Pálava stala rezervací a lesy byly ponechány přirozenému vývoji. To vedlo zákonitě k zahuštění porostů, snížení jejich světlosti a tím ke snížení biodiverzity. Pro duby je tato situace katastrofální, protože semenáčky nemají šanci vyrůst. Takže až staré stromy vymřou, změní se úplně skladba lesa. Je pouze na nás, jestli budeme chtít les takový, jaký byl po staletí – tedy druhově bohatou pařezinu udržovanou člověkem, která slouží jako ideální zdroj palivového i stavebního dříví a zároveň je šetrná k přírodě, nebo vysoký les, který je čistě vytvořen člověkem pouze za účelem ekonomického zisku bez ohledu na přírodní bohatství.

 

Otázka pro autora:
V článku si pokládáte otázku, jak mohly duby přežívat v lesích před zásahy člověka. Nemohlo to být podobné jako například v Yellowstonu? Nebyly prostě jednou za čas v této oblasti ohně, které daly mladým doubkům šanci vyrůst, ale staré kmeny neohrozily? Mohlo by pařezení tyto ohně simulovat? Počítám, že teď už na Pálavě nikdo nenechá hořet les, ale v pravěku mohlo hořet poměrně často.

Tohle je zajímavá otázka, na kterou není tak jednoduchá odpověď. Pravěk zahrnuje velice rozsáhlý časový úsek a detailnější znalosti o vegetaci máme pro posledních 12 tis. let (holocén). Dub se u nás rozšířil až na úplném konci tohoto období. Obecně nepředpokládám, že by ohně byly prvkem, který by dominantně formoval zdejší společenstvo a umožňoval přežití dubu. Nicméně, zcela jistě se ohně vyskytovaly více než dnes i s ohledem na dominující stepní vegetaci. Dalším faktorem, který udržoval otevřenější lesní společenstva, byla přítomnost velkých kopytníku, např. zubra. Nelze si tedy pravěké lesy bez zásahu člověka představovat jako tmavé zapojené lesy. Lesní ekosystémy byly naopak mnohem otevřenější a udržovány širokou škálou faktorů, které narušily až zásahy člověka. Pařezení a další formy tradičního managementu pouze nahrazují to, co člověk za relativně krátkou dobu zničil.

Altman J, Hédl R, Szabó P, Mazůrek P, Riedl V, Müllerová J., Kopecký M, Doležal J (2013) Tree-Rings Mirror Management Legacy: Dramatic Response of Standard Oaks to Past Coppicing in Central Europe. PLOS ONE 8(2): e55770
doi: 10.1371/journal.pone.0055770.g001

Eva Fučíková

Publikováno: Úterý 14.07.2015 20:55

Akce dokumentů