E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Láska na jednu noc. To je to, po čem JENOM muži touží?

Pokud se zeptáte, které pohlaví je více ochotné střídat partnery/ky, navazovat nové vztahy či si dopřát nezávazný sex bez lásky, téměř každý odpoví, že muži. Je to však stoprocentně pravda, nebo existují nějaké rozdíly dané sexuální orientací, genderovou nonkonformitou nebo sociokulturním pozadím? Přesně to chtěl zjistit česko-brazilský výzkumný tým. Jednou z členů týmu, který náhodou tvořily většinou ženy, byla také Zuzana Štěrbová z Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty.
Dr. Zuzana Štěrbová a Dr. Klára Bártová v Brazílii. Foto: Dr. Jaroslava Varella Valentová

Sociosexuální orientace je termín popisující individuální rozdíly v tendenci navazovat nezávazné sexuální vztahy. V průměru je sice vyšší u mužů než u žen, ale i v rámci pohlaví existuje značná variabilita. Sociosexualitu totiž mohou ovlivnit i jiné faktory než pouze pohlaví, ale například i to, jak je daný jedinec v určitých znacích a charakteristikách femininní/maskulinní. Výsledky předchozích studií, které se na míru femininity/maskulinity a sociosexuality zaměřovaly, jsou ovšem nejednotné. Větší část z nich poukázala na to, že maskulinnější muži i ženy mívají v průměru vyšší sociosexualitu a rovněž udávají za život více sexuálních partnerů/partnerek. Autoři toto zjištění vysvětlovali nejčastěji tím, že je-li jedinec během prenatálního vývoje vystaven vyšším hladinám mužských hormonů, projeví se u něj později výraznější typicky mužské chování, jako je například právě větší tendence k promiskuitě či vyšší sociosexualita. Další studie však dospěly k opačným závěrům, tedy k tomu, že femininní jedinci vykazovali větší promiskuitu než ti maskulinní. Na základě této nejednoznačnosti se zdá, že vysvětlení skrze organizační efekt pohlavních hormonů v prenatálním vývoji je nedostatečné a vztah mezi sociosexualitou a femininitou/maskulinitou je spíše multidimenzionální. Jedinec s vyšší mírou sociosexuality tak může sice v některých znacích vykazovat větší pohlavní typičnost, ale v jiných naopak atypičnost.

Autoři této studie se proto rozhodli zaměřit se na jeden ze znaků femininity/maskulinity, konkrétně na individuální míru genderové nonkonformity v dětství (tzv. Childhood gender nonconformity, CGN) a v dospělosti (tzv. Continuous Gender Identity, CGI). Genderová nonkonformita (či atypičnost) odkazuje k genderové roli a k jejímu vyjádření, tedy k chování, k postojům a osobnostním rysům, které se ukazují jako více či méně typické pro dané pohlaví. Výzkumný tým testoval více než 1300 heterosexuálních a homosexuálních mužů a žen z Brazílie a České republiky. Respondenti vyplnili zhruba čtyřicetiminutový online dotazník, který se zabýval tématy, jako je sebehodnocení na sedmibodové Kinseyho škále (stupnice popisující sexuální orientaci jedince, 0-výhradně heterosexuální, 6-výhradně homosexuální) a otázkami zaměřenými právě na CGN a CGI. Jako například, zda si respondenti chtěli jako děti hrát více s chlapci nebo děvčaty nebo zda jim přijde zábavné se v rámci maškarního večírku převléci za opačné pohlaví. Opět bylo možné odpovědět na sedmibodové stupnici, a uvést se kterým tvrzením na škále zcela souhlasímvůbec nesouhlasím se ztotožňují. Účastníci také vyplnili revidovaný dotazník sociosexuální orientace (r-SOI), který měří ochotu navazovat nezávazné sexuální vztahy.

Jamajská zpěvačka Grace Jones může být skvělým příkladem genderové nonkonformnosti. Foto: Stuart Sevastos, Wikimedia Commons.

Výsledky výzkumu ukázaly, že vyšší genderová nonkonformita, tedy maskulinita u heterosexuálních žen a femininita u mužů (bez ohledu na jejich sexuální orientaci) souvisí s vyšší sociosexualitou. Vyšší sociosexualitu u maskulinnějších žen lze vysvětlit již zmíněným působením androgenů (mužských pohlavních hormonů), a to jak v prenatálním období, tak v současné době. Jiným vysvětlením může být to, že vyšší míra sociosexuality u maskulinních ženy reflektuje rychlou životní strategii (tzv. r-strategie, která je typická například dřívější reprodukcí a větším počtem potomků, což může být spojeno i s vyšším počtem sexuálních partnerů). Korelaci mezi sociosexualitou a femininitou u brazilských mužů autoři vysvětlují tím, že v populaci, kde v určitých znacích muži vykazují v průměru vyšší míru maskulinity (jako je tomu právě v Brazílii, kde se ukázalo, že brazilští muži oproti českým protějškům vykazují vyšší míru maskulinity ve fyzických charakteristikách), může být pro jedince výhodné disponovat i některými femininními charakteristikami, například větší mírou laskavosti a porozumění. Jedná se totiž o vlastnosti, které ženy obecně považují za přitažlivé. Jedinec, který tedy bude disponovat v jedné dimenzi vyšší mírou maskulinity a v druhé naopak vyšší mírou femininity, tak může mít oproti čistě maskulinním či femininním jedincům reprodukční výhodu, protože bude obecně považován za atraktivnějšího partnera. Výsledky této studie tak ukazují, že tradiční stereotypní představa, že pouze muži mají sklon k vyšší sociosexualitě, není tak úplně platná a ve hře je mnohem více faktorů, než pouhé biologické pohlaví daného jedince.

První strana dotazníku sociosexuální orientace (r-SOI), který respondenti vyplňovali.

Bártová K, Štěrbová Z, Correa Varella MA, Varella Valentova J, 2020: Femininity in men and masculinity in women is positively related to sociosexuality. Personality and individual Differences, 152: 109575.

 

Darina Koubínová

Publikováno: Pátek 20.03.2020 22:40

Akce dokumentů