Krkonoše na konci doby ledové
Pojďme se společně s fyzickým geografem Zbyňkem Engelem z PřF UK přenést do našich nejvyšších hor, do doby dramatických změn, kdy na Zemi vrcholila poslední doba ledová a kdy jsme v našich končinách mohli zatím naposledy obdivovat ledovce. Jak tehdy vypadaly Krkonoše? Jaké procesy jim vládly a jaké převládalo podnebí?
Díky kombinovanému přístupu k datování ledovcových morén v oblastech Obřího dolu a Sněžných Jam na české i polské straně Krkonoš (obr. 1.) se mezinárodní tým snažil získat odpovědi na otázky týkající se aktivity našich ledovců v období mezi 30 a 11 tis. lety před současností. Využívány byly jak metody relativního datování stáří povrchů (vizte např.: http://www.natur.cuni.cz/fakulta/veda-a-vyzkum/popularizace/clanky/jak-nastroj-pro-testovani-tvrdosti-betonu-pomaha-geomorfologum), tak metody absolutního datování (10Be).
Představa, že po celou dobu ledovou brázdily Krkonoše údolní ledovce, není přesná. Bylo by bláhové se domnívat, že v přes 100 tis. let trvajícím Viselském glaciálu byla „pořád stejná zima a padalo podobné množství sněhu“. Před třiceti tisíci lety byly například Krkonoše leduprosté, aby se teprve potom začaly ledovce tvořit a růst. Svého maxima dosáhly ve shodě se svými kolegy z Vogéz, Jury i Alp v období před 24-21 tis. lety, tedy během posledního ledovcového maxima, jak je tento vrchol posledního glaciálu označován.
V té době byl skandinávský ledovcový štít pouze cca 150 km severně od Krkonoš a nedosáhl tedy až na naše území jako v předchozích dobách ledových. I přesto bylo v Krkonoších nepříjemně chladno s průměrnou roční teplotou okolo -9 ºC (pro srovnání – dnes je roční průměr na Sněžce +0,2 ºC). Podle jiných prací takové podmínky indikují, že země byla promrzlá do hloubky 250 m, přičemž ani v létě nedocházelo k tání více než tří svrchních metrů tohoto permafrostu. Tam kde nebyly ledovce, dominovaly krajině tory, kamenná moře a jiné tvary vznikající mrazovým zvětráváním.
Po takto dramatických okamžicích přišlo postupné oteplení, i když ledovce ještě několikrát popadly druhý dech a svůj ústup přerušily dočasným postupem (před 18, 16, 13,5 a 13 tis. lety). Definitivně pak přestaly ozvláštňovat naší krajinu někdy na přelomu pozdního pleistocénu a holocénu (tedy kolem 11,7 tis. let před současností).
Zpracoval: J. Lehejček
Akce dokumentů