Krasavci a násilí v partnerských vztazích

Autoři studie, Karel Kleisner a Jindřich Brejcha, se zaměřili na několik druhů sladkovodních želv. Zkoumali, jak vypadá jejich pohlavní chování v závislosti přítomnosti a podobě barevných kreseb na hlavě a na pohlavním dimorfismu ve velikosti těla. Pohlavní dimorfismus označuje odlišnost obou pohlaví. Ta se může projevovat odlišným zbarvením, přítomností určitých struktur u jednoho a absencí u druhého pohlaví (například parohy u většiny jelenovitých) nebo právě odlišnou velikostí. Znaky, které jsou pohlavně dimorfní, označujeme jako sekundární pohlavní znaky.

Když uvažujeme o chování zvířat, je vhodné co nejlépe vědět, jak které zvíře vnímá své prostředí. Na teoretické úrovni k tomuto uvažování přispěl baltoněmecký fyziolog hrabě Jacob von Uexküll. Ten zavedl termín umwelt, který v jeho pojetí označuje prostředí vnímané daným živočišným druhem, jakousi jeho vlastní mentální mapu okolního světa. Tento subjektivní svět patří k danému živočišnému druhu právě tak, jako jeho genetická informace, orgánové soustavy nebo ekologická nika (souhrn všech objektivních faktorů potřebných pro život daného druhu).

Želva nádherná (Tachemys scripta), jeden z druhů zahrnutých do studie. Zdroj: Alena Šilhavá

Myšlenkově podobný fenomén, avšak jinak definovaný než umwelt, je koncept sémantických orgánů, popsaný právě Karlem Kleisnerem a Timo Maranem. To je tělesná struktura, které všichni členové populace, celých druhů, vyšších taxonů, či komunity nepříbuzných evolučních linií, přisuzují význam a podle toho na ni reagují. Toto vnímání a interpretace závisí na smyslovém vybavení a kognitivních schopnostech daných živočišných druhů. Studie diskutuje zbarvení želví hlavy právě jako sémantický orgán.

Projevy želv během námluv jsou velmi vděčným zdrojem informací, které umožňují poznat a interpretovat i jiné typy želvího chování. Velké množství dat o vzorcích pohlavního chování želv shromáždil Yu-xiang Liu se spolupracovníky. Z nich vycházela tato studie. Jednalo se o záznamy chování jedenatřiceti druhů želv. Vzorců chování během dvoření a pohlavního styku bylo definováno a zaznamenáváno pět: 1. kousání, 2. otírání se, 3. postrkování, 4. pohyby hlavy, 5. předvádění drápů na předních končetinách a 6. vypouštění vody z úst.

Pohlavní dimorfismus ve velikosti byl vyjádřen v číselných hodnotách, které byly také převzaty z již publikovaných dat ze studie Claudie Ceballos a kolektivu. U druhů, kde byl samec větší než samice, byly hodnoty záporné, v opačném případě se jednalo o čísla kladná. Obecně platí, že u polovodních druhů a druhů žijících u dna jsou samci větší nebo stejně velcí jako samice. U druhů, které aktivně plavou jsou větší spíše samice.

Kresba na hlavě byla považována za výraznou, když jsou zastoupeny teplé a jasné barvy, nebo když je základní barva světlá a na tomto pozadí jsou ohraničené jasně barevné ornamenty. Ze získaných výsledků vyplývá, že pestré zbarvení hlavy sladkovodních želv skutečně souvisí s pohlavním chováním a pohlavním dimorfismem ve velikosti těla. U druhů, kde jsou samci větší než samice, nacházíme prokazatelně méně barevných vzorů zbarvení hlavy. Naopak u druhů, kde jsou samci menší, nacházíme na samčích hlavách výrazné vzory.

Větší, tedy nebarevní, samci při námluvách užívají častěji důraznější projevy chování, jako kousání, škrábání a postrkování. Naopak menší samci současně během dvoření se dosahují svého cíle spíše pomocí neagresivních a ritualizovaných projevů. Ve výše uvedené klasifikaci vzorců chování sem spadají pohyby hlavou, ale zejména předvádění drápů na předních končetinách a vypouštění vody z úst. Do tohoto chování dobře zapadá i upoutání samice pestrými kresbami, které mohou vypovídat např. o zdravotním stavu jejich nositele. Ostatně agresivní chování by si menší samci nemohli dovolit, pokud chtějí dosáhnout kopulace nebo alespoň zůstat nezraněni.

V každém případě nám tato práce připomíná, že bychom složitost plazího chování a komunikace neměli podceňovat. Jak je vidět, je v řadě ohledů srovnatelné s chováním ptáků nebo savců.

Brejcha, J., Kleisner. K.: Turtles are not just walking stones: conspicuous coloration and sexual selection in freshwater turtles. Biosemiotics: 2:247

Prokop KOŠÁTKO