Koukáte, kudy teče voda?
Podoba vodního toku je výslednicí mnoha dílčích podmínek, které na něj působí. Patří mezi ně geomorfologie, krajinný pokryv nebo vodnost (dlouhodobá velikost průtoku) a také činnost člověka. Proto, abychom dokázali rozklíčovat podobu přirozeného vodního toku a jeho chování, se rozhodli Kateřina Kujanová, Milada Matoušková a Zdeněk Kliment, vědci z Katedry fyzické geografie a geoekologie, analyzovat velké množství dat popisujících vodní toky v Česku a následně z nich vytvořit jejich klasifikaci.
Hledání referenčních podmínek pro vodní toky patří mezi důležité předpoklady předcházející revitalizaci vodních toků s obdobnými charakteristikami. Jejich klasifikace pak může sloužit jako rámec pro management a odhad dalšího vývoje. Koryto toku je popsáno mnohými proměnnými, které představují informaci o trase toku, podélném profilu a příčných profilech. Výsledkem studie je klasifikace vodních toků do skupin podle společných proměnných charakterizujících chování vodních toků.
Zájmovým územím bylo celé území Česka, tedy povodí Labe, Odry a Moravy. Naše území lze z geologického pohledu rozdělit na dvě části – starší a již zarovnanější Český masiv, který je součástí Hercynského systému, a mladší Západní Karpaty s členitějším reliéfem a příkřejšími svahy. Česko lze dále popsat průměrnou nadmořskou výškou dosahující 450 m (minimum a maximum je 115 a 1602), roční průměrná teplota se pohybuje v rozmezí 0,4 až 10,1 °C, průměrné roční srážky od 435 do 1392 mm a nejvyšší vodnost řek připadá na období tání sněhu v jarních měsících tání, nejnižší pak na podzim, celkově je odtokový režim ovlivněn množstvím přehrad a dalšími antropogenními zásahy.
Celkem bylo analyzováno přes 15 000 km úseků vodních toků a data za ně vstupovala do statistických analýz. Z nich vzešly jednotlivé skupiny, přičemž nejčastěji (39,5 %) se jednalo o zákrutová a meandrující koryta toků v nižších a středních výškách (do 600 m n. m.) s nižším a středním sklonem údolí (do 1,8 %). Další výrazně zastoupená skupina, celkem 10,7 % úseků, je tvořená pramennými úseky ve vrcholových partiích hor a úseky v členitém terénu, voda zde teče strmými a přímými koryty. Specifikem hor Čech je skupina úseků toků na zarovnaných površích Šumavy, Novohradských a Krušných hor a Českomoravské vrchoviny vyznačující se vysokou nadmořskou výškou a díky zarovnanému reliéfu i meandrující nebo zákrutovou trasou toku. Jelikož Česko leží na hlavním evropském rozvodí, tedy jsme oblastí především pramennou, odkud vše odtéká a v podstatě žádná voda k nám nepřitéká, tvoří další dvě typické skupiny pramenné úseky toků ve středních a nižších výškách se strmými údolími.
Odlišné geologické poměry se projevují i na charakteru koryt. V Západních Karpatech najdeme ve středních nadmořských výškách strmá údolí častěji než v Čechách a trasa toků je tam také přímější. Přímé toky ve vyšších výškách jsou charakteristické pro skupinu zmiňovanou jako druhou v pořadí, ta je hojně zastoupená například v Beskydech, nejvyšší části Západních Karpat na českém území. Relativněji více se v Západních Karpatech objevují i skupiny identifikované jako člověkem ovlivněné.
Pro ověření navržené klasifikace byli vybráni zástupci skupin a na nich byl realizován detailní terénní výzkum. Tyto úseky můžou dále sloužit jako předloha pro management a revitalizace vodních toků. Vytvořené třídy klasifikace můžou být dále použity jako rámec pro hodnocení stavu vodních toků a napovídají nám, jaké procesy budou hrát v dalším vývoji nejdůležitější roli.
Tomáš JANÍK
Publikováno:
Pondělí 16.05.2016 19:20
Akce dokumentů