Kolapsy krušnohorského úpatí
Přestože sesuvy, coby přírodní ohrožení, u nás nepatří k mediálním hvězdám jako třeba povodně, má i v tomto směru Česká republika co nabídnout. Ideální prostředí pro jejich studium nabízí oblast na hranici úpatí Krušných hor a Mostecké pánve, kde se tak stalo i díky těžbě hnědého uhlí během 20. století.
Zmíněná oblast má pro sesuvy navíc příkladnou geologii. V podloží ortoruly a krystalické horniny zvedajících se Krušných hor a na povrchu mimořádně propustné mocné kvartérní sedimenty, pod nimiž se nachází narušená jílovcová vrstva, která po nasycení vodou funguje jako smyková plocha. Samy o sobě nestabilní svahy byly potom až do nedávna dále zestrmovány rypadly důlní společnosti, která se je však posledních několik snaží sanovat podsypávanou výsypkou. Od 50. let nicméně dochází k sérii katastrofických událostí, které byly mnohdy závěrečným milníkem tamních sudetských vesnic.
Jedním z posledních projevů výše zmíněných skutečností se stal sesuv z ledna 2011. Byl prozkoumán multidisciplinárním komplexem metod, tak aby byl odhalen nejpravděpodobnější spouštěč podobných událostí. Jednalo se o: 1) geomorfologické mapování – před a po sesuvu; 2) geofyzikální průzkum – zjišťující hloubku a geometrii smykové plochy; 3) geodetická měření – pro přesné určení délky sesuvu v různých místech odlučné plochy; 4) laserové skenování – k získání digitálního modelu terénu; 5) klimatologickou analýzu – nabízející možné příčiny reaktivace procesu.
V inkriminovaném období bylo v Krušných horách rekordní množství sněhu (0,3–0,8 m). Lednová obleva se zhruba rovnala ekvivalentu 200 mm dešťových srážek (tedy více než 1/3 ročního úhrnu!). Vodou nasycené jílové sedimenty tak představovaly ideální skluznou plochu pro nadložní svahovinu. Výsledkem byl posun cca 180 ha o téměř 30 m.
Na základě pozorování tohoto i předchozích sesuvů byla stanovena přibližná prahová hodnota, při níž dojde k oživení pohybů. Stoupne-li hladina podzemní vody (nejčastěji v důsledku srážek či tání), vzrůstá i výška vodního sloupce, který působí pórovým tlakem na okolní prostředí. V okamžiku, kdy výška hladiny stoupne na tolik, že na okolní prostředí působí pórovým tlakem alespoň 68 kPa, dochází k akceleraci pohybů.
Závěrem dodejme, že prostředky na sanační práce se mohou vyšplhat až na 15 milionů Kč, přičemž svah stále není v rovnováze a další sesuvy jsou velmi pravděpodobné. Hnědé uhlí se tak stalo opět o něco méně efektivním zdrojem energie.
Zpracoval: J. Lehejček
Akce dokumentů