E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Když Ti zastriduluji, nesežereš mě, že ne?

Stridulace je typem akustické signalizace, který je velmi rozšířený u nejrůznějších členovců. Lidé si tyto zvuky (tvořené třením určitých částí těla o sebe) obvykle spojují hlavně s hmyzem, asi nejčastěji třeba se cvrčky. Víte ale, že i pavouci stridulují a že je to pro ně zjevně zcela běžné chování, jelikož bylo dosud popsáno u více než 30 pavoučích čeledí? Funkce této činnosti však stále ještě není u mnoha druhů známa, a proto tým vědců z pražských a brněnských univerzit, včetně Františka Štáhlavského z Katedry zoologie z Přírodovědecké fakulty, studoval pavouky rodu Palpimanus.

Výzkum mimo jiné zahrnoval pokusy, jak na sebe budou reagovat dva jedinci odlišných velikostí. Foto: Stano Pekár.

Pavouci používají akustické signály k několika účelům, jak v komunikaci s jinými druhy (například, aby zastrašili potenciální nepřátele), tak v rámci druhu (například během námluv nebo soupeření mezi samci). Zvuky vytvářejí několika způsoby, jako jsou poklepávání a stridulace, přičemž ten druhý sestává z tření dvou tvrdých částí těla proti sobě. Stridulační struktury se nacházejí na různých místech na těle, například zástupci rodu Palpimanus z čeledi Palpimanidae mají chelicero-pedipalpární (klepítko-makadlový) stridulační aparát, který vytváří velmi tichý, ale slyšitelný zvuk. Tito pavouci jsou specializovanými lovci jiných pavouků všech vývojových stádií a jsou pro aktivní noční, zejména pozemní, lov přizpůsobeni jak morfologicky, tak chováním.

Když se dva pavouci rodu Palpimanus setkají, což je vzhledem k jejich agregovanému výskytu pravděpodobné, jsou teoreticky v ohrožení života, protože mohou být kořistí jeden pro druhého. Proto museli vyvinout schopnost rozpoznat členy své skupiny, aby se vyhnuli kanibalismu. Akustické signály jsou pro to účinným nástrojem, zejména v podmínkách slabého světla a na krátké vzdálenosti. Přestože je kanibalismus u pavouků poměrně běžný, není to vždy optimální životní strategie, neboť je poměrně riskantní (nebezpečí zranění nebo toho, že se lovec stane nakonec sám kořistí). Výzkumný tým tedy předpokládal, že stridulace slouží pavoukům rodu Palpimanus jako obranný signál proti kanibalismu, nebo pravděpodobněji proti jakémukoliv dravci.

Pro své pokusy si zvolili morfologicky velmi podobné druhy, P. gibbulus a P. orientalis, odchycené v Portugalsku, respektive Řecku. Po provedení různých behaviorálních experimentů došli vědci k závěru, že pavouci začali stridulovat po dotyku, a stridulace měla dvě intenzity - nižší a vyšší, v závislosti na intenzitě dotyku. Kanibalismus byl pozorován pouze v 19 % případů a byl častější, když rozdíly ve velikosti mezi dvěma jedinci umístěnými společně v Petriho misce byly veliké. Stridulace nižší intenzity byla obvykle používána během úplně prvního kontaktu s druhým pavoukem a bez ohledu na velikost obou účastníků. Vyšší intenzita byla použita, když dotýkání pokračovalo, nebo když byl menší pavouk ohmatáván nebo uchopen tím větším. Ve většině případů se pavouci po stridulaci od sebe vzdálí, což potvrzuje hypotézu, že stridulace je obranným signálem. Pokud byl stridulační aparát uměle poškozen, pavouci byli častěji kanibalizováni (téměř v 60 % případů).

Výzkumníci předpokládají, že stridulace je pravděpodobně nástrojem, který brání kanibalismu především mezi příslušníky stejné skupiny, kteří se liší velikostí těla, nebo během chování spojeném s reprodukcí, jelikož samci jsou menší než samice a skutečně často během námluv a páření stridulují.

 

Líznarová E., Sentenská L, Šťáhlavský F, Pekár S, 2018: Stridulation can suppress cannibalism in a specialised araneophagous predator. Behavioral Ecology and Sociobiology. 72:127. 

 

Darina Koubínová

 

Publikováno: Pátek 11.01.2019 13:25

Akce dokumentů